Obrovský úspěch před zaplněným hledištěm pražského Národního divadla slavilo ostravské nastudování opery Život prostopášníka. Jedno z nejzásadnějších děl Igora Stravinského sklidilo bouřlivé ovace během svého včerejšího uvedení v rámci festivalu Pražské jaro, kam se Národní divadlo moravskoslezské vrátilo po pětatřiceti letech. „Z úspěchu máme velkou radost. Nejen z toho, že publikum bylo nadšené, ale zároveň že oceňuje náš přístup a snahu uvádět kromě klasického repertoáru i stěžejní operní díla 20. století. Těší nás, že se našemu opernímu souboru podařilo navázat na loňský pražský úspěch s Hindemithovým Cardillacem,“ uvádí ředitel NDM a zároveň i režisér ceněné Stravinského opery Jiří Nekvasil. Na programu NDM jsou poslední dvě reprízy Života prostopášníka, a to v pátek 25. května v 18.30 hodin a ve středu 6. června v 18.30 hodin.
V pátek 25. května bude hlavní roli prostopášného Toma Rakewella naposledy zpívat americký tenorista mexického původu, absolvent prestižní Juilliard School v New Yorku Jorge Garza, který studoval například u režiséra Franka Corsara a maestra Zubina Mehty. V posledních několika letech působil zejména v řadě amerických divadel (např. Los Angeles Opera), jeho umění ale mohli ocenit také diváci v Evropě. V ďábelské roli Nicka Shadowa vystoupí vynikající německý barytonista Ulf Paulsen, jehož současný repertoár je nesmírně široký a zahrnuje barytonové, basbarytonové i basové role. Pravidelně vystupuje v Anhaltisches Theater Dessau, Staatstheater Cottbus a dalších. Pražskému publiku se již představil několikrát: v roce 1998 jako host Opery Mozart, poté i ve Státní opeře Praha a v Národním divadle.
Na derniéře 6. června se v hlavní roli představí Jaroslav Březina, který se už v průběhu studia na konzervatoři stal členem vokální skupiny Dobrý večer kvintet. Bohatá je jeho koncertní činnost, především v projektech barokního a klasického repertoáru. Od roku 1993 je sólistou opery Národního divadla v Praze, kde vytvořil mnoho rolí domácího i světového repertoáru. Z nich vyniká zejména jeho Mozartův Don Ottavio (Don Giovanni), Tito (La clemenza di Tito) a Ferrando (Cosi fan tutte).
Dvě poslední reprízy slavné opery Život prostopášníka má NDM na programu v pátek 25. května v 18.30 hodin a ve středu 6. června v 18.30 hodin.
Život prostopášníka (The Rake’s Progress)
Světovou premiéru v benátském Teatro La Fenice v roce 1951 dirigoval sám Stravinskij a k dispozici měl hvězdné obsazení v čele s Elisabeth Schwarzkopf v roli Anne Trulove. Jedna z divácky nejúspěšnějších oper 20. století byla inspirována výtvarným dílem, stejnojmenným cyklem rytin anglického grafika Williama Hogartha. Hlavní »hrdina« příběhu Tom Rakewell je lehkovážný zahaleč a sní o bezstarostném životě bez práce. Před svatbou s počestnou Anne Trulove si má najít pořádnou práci, ale stane se naopak snadným cílem vtěleného ďábla Nicka Shadowa. Po roce prostopášného života sice partii karet o svou duši vyhraje, ale Nick na něj sešle šílenství a Tom zanedlouho umírá v blázinci. Život prostopášníka je vzorovým dílem hudebního neoklasicismu, jehož byl Igor Stravinskij jedním z hlavních představitelů. Velmi osobitým způsobem navazuje na tradiční formu italské opery osmnáctého století, hudební složka díla ovšem nezapře svůj původ ve století dvacátém.
Z dřívějších ohlasů na Život prostopášníka v NDM
Ostravské Národní divadlo moravskoslezské uvedením Stravinského opery Život prostopášníka opět suverénně potvrdilo svou pozici na špici našich divadel – jak dramaturgicky, tak vlastním provedením.
(Helena Havlíková, Lidové noviny)
Inscenátoři báječně vyřešili nejgrotesknější postavu, Babu – Turka přizváním Yvonny Škvárové, která se nebojí až obludné herecké nadsázky, aniž by rezignovala na přesné pěvecké pojetí role – už jen nechat si na hlavu narazit krabici a bez hnutí v ní setrvat notnou dobu do dalšího výstupu by mnohá pěvkyně nezkousla.
(Josef Herman, Divadelní noviny)
Jestli chceme do operní Evropy, tak tudy: repertoárem, názorem na operní divadlo, propojením hereckého a pěveckého výrazu, nasazením a schopnostmi kolektivních těles. A mezinárodním obsazením lidí stoupajících v kariéře! Takové inscenace se mohou koprodukovat a v Evropě bez uzardění ukazovat.
(Josef Herman, Divadelní noviny)
Jakub Klecker má s moderním operním repertoárem bohaté zkušenosti (na své domovské scéně v Brně uvádí Janáčka, Martinů, ale i Philipa Glasse), které teď vrchovatě zúročil obdivuhodně přesvědčivým hudebním nastudováním, za což se mu orchestr odměnil pozorným výkonem i barevně bohatým zvukem.
(Antonín Matzner, Hudební rozhledy)
Ostravská opera tak má na svém kontě po zdařilém Cardillacovi již druhou gotickou operu, za kterou by se nemusel stydět možná ani Tim Burton.
(Martin Jiroušek, Mladá fronta Dnes)
Foto: Národní divadlo moravskoslezské
