Fedora, to je příběh fatální lásky. Silný příběh, emocionální hudba, skvělé pěvecké výkony a téměř filmové pojetí v inscenaci Petera Gábora. Národní divadlo moravskoslezské uvede ve čtvrtek 14. dubna 2011 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka novodobou českou premiéru skvostu italského operního verismu – Giordanovu tříaktovou operu Fedora. Od své světové premiéry v roce 1898 v Miláně byla Fedora na našem území uvedena pouze dvakrát – v roce 1906 v Praze a o dva roky později v Brně. Toto dílo v poslední době zcela pravidelně obohacuje repertoár řady světových operních domů, a to především díky titulnímu partu Fedory, který patří k nejkrásnějším sopránovým partům světového repertoáru vůbec. Hlavní mužskou roli pak Umberto Giordano napsal pro legendárního italského tenoristu Enrica Carusa.
„Fedora nabízí vše, co má skvělá opera mít. Silný příběh, emocionální hudbu a mimořádné pěvecké příležitosti,“ říká hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Robert Jindra a pokračuje dále: „Já osobně si zvlášť cením skvělého pěveckého obsazení, které pro tuto inscenaci máme. Roli Fedory si v Ostravě zazpívá skvostná Nana Miriani, která působí na předních evropských operních jevištích (v milánské La Scale například zpívala Toscu). V Ostravě to bude její debut a alternovat ji bude výtečná Zuzana Šveda. Postavu Lorise, v níž v minulosti zářil legendární Enrico Caruso, budou v Ostravě zpívat již dobře známí Tomáš Černý a Gianluca Zampieri.“
Děj opery nás postupně zavede do Ruska, Francie a Švýcarska, kde budeme svědky tragické lásky hraběte Lorise Ipanova a kněžny Fedory Romazovové.
Režie se ujal známý činoherní režisér Peter Gábor, který se tak vůbec poprvé představí v opeře. K připravované inscenaci uvedl: „Fedora mi, pokud bych mohl sáhnout k příměru mezi činoherní kusy, které důvěrně znám, připomíná Annu Kareninu. Křehkost, vášeň, láska, zranitelnost – to je jen několik vlastností této postavy. Fedora je pro mne především příběhem fatální lásky, který nabízí nejen mimořádné příležitosti pěvecké, ale též herecké. Aby tento silný příběh dostal i formálně onu velkorysost, kterou v sobě má, využil jsem v této inscenaci, řekněme, až filmového vidění. Rozhodl jsem se tak zejména proto, aby se divák mohl přiblížit Fedořiným intimním pocitům a tragédii, které tak intenzivně prožívá ve své duši.“
Opera je nastudována v italském originále s českými titulky. Pod taktovkou Zbyňka Müllera vystoupí Nana Miriani / Zuzana Šveda (Fedora), Tomáš Černý / Gianluca Zampieri (Loris), Agnieszka Bochenek-Osiecka / Marianna Pillárová (Olga), Roman Janál / Jakub Kettner (De Siriex) a další. Režie se ujal známý činoherní režisér Peter Gábor.
Premiéry 14. a 16. dubna 2011 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka
Nana Miriani
Narodila se v Tbilisi (Gruzie), kde vystudovala zpěv na Hudební akademii. Ve studiu pokračovala na Accademia Chigiana v Sieně (1995–1996), na Arturo Toscanini Accademia di Canto v Parmě (1997) pod vedením legendárního tenoristy Carla Bergonziho a poté ve Verdi Opera Studio (při Fondazione Verdi Festival) v Teatro Regio di Parma pod vedením proslulé sopranistky Renaty Scotto (2000–2001). V současné době spolupracuje se sopranistkou Gianfrankou Ostini. Nana Miriani debutovala v roce 1998 v Bussetu v roli Abigaille ve Verdiho opeře Nabucco. V řadě italských měst se představila jako Giordanova Fedora, Santuzza v Mascagniho Sedláku kavalírovi, jako Pucciniho Tosca, Amélie ve Verdiho Maškarním plese (zpívala ji mimo jiné také v Teatro Regio di Parma v roce 2001 pod taktovkou Valerije Gergieva), Verdiho Lady Macbeth, Aida a Leonora v Trubadúrovi ad. Tosku zpívala mj. i v milánské La Scale v inscenaci režiséra Luky Ronconiho za řízení Lorina Maazela. Hostuje rovněž ve Francii, Polsku, Německu a Slovenské republice.
Peter Gábor
Narodil se v roce 1963. Nejprve vystudoval slovenštinu a hudební výchovu na Pedagogické fakultě v Nitře a poté činoherní režii na DAMU v Praze. Od té doby prošel množstvím slovenských, českých i moravských divadel a má na kontě na 60 inscenací. V letech 1992–1995 působil jako režisér v Martinském divadle − mj. Schnitzlerův Kolotoč (1991); Smočkovo Bláznivé popoludnie Dr. Burkeho (1992); Anouilhova hra Miláček Ornifle (1993); Hrabalovy-Krobotovy Ostro sledované vlaky (1994); Bergerovy Štyri muchotrávky a Veberova Večera vtákov (1995). V letech 1995–1997 působil ve Středočeském divadle v Kladně (Chudák manžel, Werther, Čarovná rybí kostička, Marianniny rozmary) a v letech 1997–2004 jako umělecký šéf v Moravském divadle v Olomouci (Čas vlků, Mnoho povyku pro nic, Faust I. a II., Král se baví, Mně zašlá léta vraťte, Dva kavalíři z Verony ad.). Úspěšně působil i na scéně Théâtre Molière v Paříži. Je členem vedení Slovenského komorního divadla v Martině, pravidelně hostuje v Městských divadlech pražských, ale jeho inscenace jsme mohli vidět např. také v Chebském (Bouře) a Jihočeském divadle (Donaha), Na Fidlovačce (Balada pro banditu) či v Řeznické (Zlomatka).
Foto: Národní divadlo moravskoslezské
