Ve středu 1. února byla ve Výstavní chodbě Klementina zahájena výstava věnovaná humoru v české populární hudbě na přelomu 19. a 20. století. Výstavu zahájila autorka výstavy Šárka Handlová z Hudebního oddělení Národní knihovny ČR. Dobovou atmosféru navodily písničky a popěvky v podání studentek Konzervatoře Jaroslava Ježka Žofie Kašparové a Elišky Svobodové.
Výstava Smějeme se s kuplety tak jako před lety / Humor v české populární hudbě na přelomu 19. a 20. století čerpá z unikátního fondu dobové populární hudby, který je uložen v Hudebním oddělení a v Národním konzervačním fondu Národní knihovny České republiky. Zásluhu na dochování této ojedinělé a početné sbírky má zakladatel Hudebního oddělení Ladislav Vycpálek, který již ve své době velmi dbal na zasílání povinných výtisků, čímž dosáhl téměř kompletního zastoupení této rozsáhlé produkce ve sbírkách Národní knihovny. Celkový počet kupletních tisků od 80. let 19. století do 20. let 20. století lze odhadnout na 3000 – 3500 titulů.
První české kupletní popěvky navazovaly v 19. století na tradici kramářských písní, a to zejména ve spojení s lidovými zpěvohrami či pozdějšími operetami, kde se často objevovaly jako komická vložka nebo kritizující zpívané zpravodajství o dění ve společnosti. Ve druhé polovině 19. století se kupletní žánr postupně osamostatňoval a přesouval na improvizovaná pódia do pivovarů a hospod. Nositeli žánru se staly profesionální pěvecko-herecké družiny tzv. zpěváčků. Netrvalo dlouho a provozovatelé hostinců nejen za účelem zvýšení konzumace začali zakládat i stálé »zpěvní síně« dotvářející hlavně v Praze typickou atmosféru lidové zábavy.
Na konci 19. století se objevuje další stupeň této zábavy – šantány. Název pochází z francouzského café chantant, čili kavárna se zpěvem. Představení v šantánech byla kultivovanější a měla dramaturgicky pevný program s trvale angažovaným souborem herců a zpěváků. Střídaly se instrumentální skladby, zpěvní a herecká sóla a činoherní aktovky s hudebními vložkami. Již se také vybíralo řádné vstupné místo obcházení hostů s talířkem.
Třetí etapou vývoje byl kabaret, který se objevil před 1. světovou válkou opět po vzoru Francie. Kabaretní tvorba byla založena na hlubším až intelektuálním přístupu k nejrůznějším tématům své doby. Mezi známé pražské kabarety patřila např. Lucerna, kde působil i Karel Hašler, snad nejpopulárnější a nejplodnější český kabaretní autor. Nejznámějším se však stal kabaret Červená sedma, jehož členové – spřátelení studenti – v sobě spojovali interpretační talent s básnickým, dramatickým i hudebním tvůrčím nadáním. Po jeho rozpadu v roce 1922 kabaretní žánr stagnuje a tvorba se zaměřuje na širší, méně náročné vrstvy publika.
Výstava představuje výběr originálních tisků kupletní tvorby rozdělených tematicky na kuplety pikantní (např. Kominík a kuchařka, Ach – jé, ta je!, Chanson o sv. Ivanu a květovaném divanu), pijácké (např. Nalej mi, šenkýřko, nalej!, Letem-světem-s parapletem, My jsme mazavkové, Tak mi dejte sklenici!) a satiricko-kritické (např. O tom sčítání lidu, Zajímavá písnička o daních a přirážkách, Politická universita). Mimo toto základní dělení jsou však představeny i písně další, které svým obsahem do vytyčených témat nespadají nebo naopak všemi tématy prolínají. Návštěvník může nahlédnout do struktury kupletního žánru, tedy do notového a textového uspořádání. Humorný text je podtržen obrazovým doprovodem titulních listů. Zvláštní část je věnována stručným medailonkům známých autorů hudby a textů, mezi něž patří např. již zmíněný Karel Hašler a dále Josef Šváb-Malostranský, plodný autor a nejvýznamnější vydavatel kupletů, F. L. Šmíd, A. Tichý či J. Heřman-Zefi. Chybět nemohou kmenoví členové kabaretu Červená sedma Jiří Červený, Karel Balling, Frant. Hvížďálek, Jiří Dréman a Eduard Bass. Mile satirický humor dýchá i z epitafů Františka Kryštofa s karikaturami Artura Longena, jež jsou věnovány hlavním členům kabaretu Červená sedma. Expozici doplňují ukázky dobových kostýmů a hudebních nástrojů. Nechme se touto výstavou přenést zpátky v čase a pobavit se humorem dýchajícím z vystavených exponátů.
Foto: Národní knihovna ČR
