Málo spolu mluvíme o pocitech. Jak komunikovat, abychom se slyšeli?

O psychoterapii se tvrdí, že je uměním správně položené otázky. Nejde ale jen o terapii. V každém vztahu je kladení otázek zásadní, často ale náročné. Proto raději upadáme do mlčení, i když o spojení stojíme. Podle odborníků spolu málo mluvíme o emocích nebo nevíme, jak je správně vyjádřit. Jaké chyby nejčastěji děláme při komunikaci? A na co bychom naopak při konverzaci měli myslet? Osvojte si pravidla správného dialogu a naučte se společně si povídat, a tak prohlubovat váš vztah.

Kdy jste si naposledy sedli s partnerem či maminkou a povídali si? Musíte přemýšlet? Pak je možná na čase mluvit více. Trávit čas společně a vzájemně si sdělovat pocity a vyměňovat názory patří k těm chvílím, které dělají život plnohodnotným. Vztahy – romantické i rodinné – ale často zůstávají uvízlé ve stavu, kdy spolu mluvíme jen o všednodenních věcech a hlouběji se neodvážíme podívat.

Umění naslouchat

„Najít si čas na povídaní je pro každý vztah velmi důležité. Způsobů, jak vyvolat hovor, je nespočet. Nedávno se ke mně dostala zajímavá komunikační technika. Prvních patnáct minut mluví jeden, který popisuje své myšlenky a pocity, a druhý smí pouze naslouchat a nesmí do řeči zasahovat. Dalších patnáct minut mluví ten druhý, aniž by reagoval na to, o čem mluvil ten první. Často máme totiž tendenci při rozhovoru přemýšlet o tom, co druhému odpovědět, jak mu poradit, ale už nemáme prostor mu opravdu naslouchat,“ vysvětluje psycholog Mgr. Ing. Tomáš Kvapilík.

Nehodnoťte, vysvětlujte

Když už si čas na sebe uděláme, přichází další výzva – a to, jak komunikaci správně pojmout. Jaké formulace volit? A jsou nějaké, kterým bychom se měli vyhnout? Jak poznat, co je bezpečné sdílet a na co se ptát, abychom neublížili? Lidé jsou často zvyklí komentovat chování druhých a partnera hodnotit, což znemožňuje zdravý dialog. Užitečným nástrojem v těchto situacích je tzv. já-formulace.  V komunikaci se člověk zaměřuje na to, co v něm situace vyvolává, jak se cítí a přemýšlí. Místo vět typu: »Už to zase děláš«, »Prober se« apod., můžeme mluvit o sobě v dané situaci. Například: »Jsem zklamaná/ý, že to prožíváme znovu«, »Jsem naštvaný z této situace« apod.

Teď je řada na tobě

Jak konverzaci otevřít, pokud na to partneři nejsou běžně zvyklí? Přistupte k celému rozhovoru jako hře, která vás sblíží a zároveň umožní užít si společné chvilky a lépe se poznat. Na to poukazuje také projekt značky Maltesers, jehož součástí jsou komunikační karty, které mají za cíl »otevírat srdce« skrze dobře položené otázky. Můžete si je zahrát v online verzi na webových stránkách www.maltesers-game.com. Hra s názvem Karty, které otevírají srdce obsahují třicet otázek rozdělených do tří tematických sekcí – vztahy, tabu a sebevědomí. Je určena pro každého, od partnerů, sourozenců až po rodiče s dětmi. Hrací mechanika je jednoduchá – hráči si navzájem kladou otázky a odpovídají si na ně. „Otázky jsou skvělým pomocníkem, díky kterému si lze lépe pojmenovat naše chování a prožívání. Karty, které otevírají srdce představují otázky, které by nás třeba ani nenapadlo položit. Otázky, jež mohou vést k bližšímu poznání jak sebe sama, tak druhého. Na konci hry tak možná budou účastníci překvapeni, co všechno se o druhé straně do té doby nevěděli,“ říká Kvapilík.

Kouzlo neverbální komunikace

Často se zmiňuje, že mluvit je důležité zejména v době, kdy prožíváme těžké životní momenty. Lidé by se neměli uzavírat do sebe, ale své problémy sdílet. Odborníci upozorňují, že v těchto případech je dobré čerpat i z neverbální komunikace. „V krizových situacích je velmi důležité s člověkem být, naslouchat mu, věnovat mu pozornost, vyjádřit soucit. Ne nadarmo se říká, že objetí vydá za tisíc slov. Ve chvíli, kdy se snažíme druhému něco poradit a nestále mluvíme, zapomínáme, že někdy potřebuje být jen přijat a vyslechnut,“ říká Tomáš Kvapilík.
Pokud konverzaci vyvoláme, obecně platí, že tlak ničemu nepomůže. Tlak lidi uzavírá. V rozhovorech o náročných tématech je důležité pokládat otevřené otázky. Vyjadřovat zájem, nikoli hodnocení. Zásadní je také nabídnout prostor pro rozhovor a ponechat svobodnou volbu. Například: „Zajímá mě, co se děje, rád/a si tě vyslechnu. Pokud se na to necítíš, nevadí. Až si o tom budeš chtít promluvit, jsem tu.“

S respektem

Problém nastává, pokud jedna nebo druhá strana nerespektuje způsob komunikace
a fungování ve světě toho druhého. Tyto způsoby vycházejí z naší minulosti – rodinného zázemí a předchozích vztahů. Ty nezmění rada. „Nedostatek respektu vůči sobě navzájem a svému prožívání je jedním z nejčastějších problémů v rámci vztahů. Pokud jeden člověk vstupuje do komunikace s tím, že chce toho druhého změnit a přesně ví, co by měl dělat jinak, nedopadne to dobře,“ upozorňuje Kvapilík.

Nastavit si hranice

Opačnou, ale neméně častou, potíží je umění udržet si zdravé hranice ve vztahu. Lidé často ustupují, popírají sami sebe, potlačují svoje potřeby, protože mají strach z opuštění a samoty.  A tak raději mlčí a přizpůsobí se, aby se vyhnuli konfliktu. „V každém vztahu platí, že je důležité, aby si lidé mezi sebou vybudovali co nejvíce bezpečné a přijímající prostředí, které vytváří podmínky pro odhalení sebe sama, pro odvahu vydat se blíž ke svým pocitům. Věřím, že pokud toho lidé dosáhnou, mají šanci na šťastný a zdravý vztah,“ uzavírá Tomáš Kvapilík.

 

6 zásad zdravého dialogu

  1. Naslouchejte

Pokládejte otevřené otázky. Vyjadřujte zájem, ne hodnocení. Nechte druhého otevřeně mluvit a poskytněte mu bezpečný prostor, v němž budete pouze naslouchat.

 

  1. Buďte konkrétní

Pokud chcete někomu něco vytknout, buďte konkrétní. Poukažte na určitý projev chování či konkrétní pochybení, nehodnoťte či neodsuzujte celého člověka. Jinými slovy – mohu odmítnout tvoje chování v dané situaci, ale zároveň tě mám rád/a jako člověka.

 

  1. Z mého pohledu

Otvírejte komunikaci z pozice tzv. já-formulace. Kritiku, ale i pochvalu je pro některé těžké přijmout, pokud je sdělena na úrovni obecného tvrzení: „Ty jsi takový a makový“. Je-li hodnocení vyjádřeno skrze to, čeho si já na tom druhém všímám, jak já o něm přemýšlím, co mi na něm líbí nebo nelíbí, je to snáze přijatelné.

 

  1. Jasně a k věci

Když mluvíme o něčem nepříjemném, často máme tendenci mluvit v náznacích. Protějšek je nemusí pochopit nebo si je vysvětlí špatně. Zkuste si dopředu připravit, co chcete druhému říci, či si představit, jak mu danou věc říkáte. Pomůže vám to pak v reálné situaci.

 

  1. Parafrázujte

Tato technika se využívá v komunikaci na pracovišti, velmi funkční je ale i v partnerských vztazích. Když váš protějšek domluví, zkuste stručně a svými slovy zopakovat, co říkal. Sami si tak ještě jednou ujasníte a možná i lépe pochopíte jeho slova. Navíc dáte druhé straně najevo, že jste skutečně poslouchali.

 

  1. Konverzace hrou

Jste-li na vážkách, jak otevřít dialog a začít se poznávat, zkuste si zahrát hru, která vás konverzací přirozeně provede. Hra Karty, které otevírají srdce díky dobře mířeným otázkám lehce otevírá témata, o kterých mluvit, a ukazuje, jak komunikovat s lehkostí a radostí.

 

Foto: Maltesers