K připomenutí výročí začátku 2. světové války odvysílá Česká televize premiérové dokumenty s dosud nezveřejněnými záběry jednoho z nejtemnějších období lidských dějin. Dokumentární cykly ve výročním programu doplní česká a zahraniční historická dramata i divadelní inscenace. Vrcholem programu bude polskými sedmi Orly ověnčený a na Oscara nominovaný snímek Katyň.
„Od začátku druhé světové války uplynulo sice již pětasedmdesát let, témata s ní spojená jsou však stále živá. Česká televize má u příležitosti výročí jedinečnou možnost představit divákům kromě klasických filmových dramat také unikátní sérii dokumentů, které díky nejmodernějším kolorovacím technikám ilustrují rozjitřenou dobu začátku války dosud neodvysílanými barevnými snímky,“komentuje vysílací schéma ředitel programu ČT Milan Fridrich. Výročí druhé světové války bude připomínat program ČT2 od 1. září až do 7. října.
V premiéře jedinečné série dokumentů Druhá světová válka v barvě uvidí diváci vůbec nejlepší sbírku vzácných a dosud nezveřejněných záběrů z druhé světové války v kolorované podobě. Celkem třináct dílů tak díky využití moderní techniky a možností současné grafiky ukáže atmosféru tehdejší doby nezvyklým způsobem. Nový pohled nabídne také premiérově uváděný šestidílný německý cyklus Poslední tajemství Třetí říše, který odhaluje záhady pouhých dvanáct let trvajícího období, které se však nesmazatelně zapsalo do historie a je dodnes obestřeno mnoha nejasnostmi.
Připomenutí tragického osudu polských důstojníků, který začal již s prvním válečným dnem, se divákům dostane na kanálu ČT2 prostřednictvím historického dramatu režiséra Adrzeje Wajdy Katyň. Válku z pohledu Protektorátu Čechy a Morava pak nabídnou české filmy Romeo, Julie a tma či …a pátý jezdec je Strach.
Pořady, které ve vysílání České televize připomenou výročí zahájení 2. světové války
Katyň
sobota 6. 9. 2014, ČT2 20:00
Šokující příběh o neuvěřitelném zločinu, který měl zůstat navždy zapomenut.
K jedné z nejtemnějších událostí novodobých polských dějin se vrací film slavného polského režiséra Andrzeje Wajdy. Vypráví o zavraždění téměř pětadvaceti tisíc polských vojáků i civilistů, které provedla sovětská tajná policie NKVD v roce 1940. Toto traumatem poznamenané téma dlouho provázela řada zfalšovaných důkazů, rozporuplných faktů a nejasností, proto bylo příznačně nazýváno Katyňská lež. Přitom hromadné hroby obětí odhalili Němci již v roce 1941. Moskva ale na oplátku z masakru obvinila Němce, západní evropské státy o hrůzyplné události raději mlčely. Až v roce 1990 Rusko přiznalo, že Stalin vraždy příslušníků polské vojenské a společenské elity skutečně nařídil. Přesto ruská strana stále odmítá odtajnit dokumenty, jež se týkají této události a uznat masakr za genocidu.
Filmové drama začíná 17. 9. 1939, kdy Sovětský svaz napadl Polsko, krátce předtím šokované drtivým útokem německé armády. V popředí děje jsou manželé Jerzy a Anna, na jejich příběhu jsou ukázány osudy příbuzných zajatých polských důstojníků, později také složitý úděl zajatců, končící tragédií… Scénář vznikl podle knihy Katyń: Post Mortem spisovatele Adrzeje Mularczyka. Pohled režiséra Andrzeje Wajdy zaznamenává nejen brutální zvěrstva obou režimů, stalinského i nacistického, v Polsku čtyřicátých let, způsobená totalitní ideologií a státní mocí, která v zahraničí nekompromisně prosazuje svou moc, ale také jejich následnou propagandistickou manipulaci i tresty pro všechny, kdo se oficiální lživé propagandě pokusí postavit.
Dobové dokumentární záběry zůstávají součástí filmové výpovědi, stejně jako velmi realisticky a nekompromisně zobrazený masakr. Snímek přitom nepodporuje žádnou ideologii, na události pohlíží z hlediska obyčejných lidí. V Polsku Katyň získala významné ocenění v podobě sedmi Orlů, udělených v kategorii nejlepší film, za kameru (Pawel Edelman), kostýmy (Magdalena Biedrzycká, Andrzej Szenajch), hudbu (Krzysztof Penderecki), scénografii (Magdalena Dipontová), zvuk (Jacek Hamela) a ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Danuta Stenka). Snímek byl také v roce 2008 nominován na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film a získal řadu dalších cen na zahraničních festivalech.
Hrají: A. Zmijewski, A. Chyra, J. Englert, A. Glinská, P. Malaszynski, M. Komorowska, W. Kowalski a další. Režie Andrzej Wajda
Romeo, Julie a tma
úterý 2. 9. 2014, ČT2 21:45
Filmový přepis stejnojmenné novely spisovatele Jana Otčenáška realizoval režisér Jiří Weiss v roce 1959. Příběh krátké a tragické lásky dvou mladých lidí, kteří se setkali v těžkých dnech heydrichiády. Hanka, která byla pro svůj „neárijský původ“ odsouzena k živoření v terezínském ghettu, se vzepřela a utekla před transportem. Pavel se jí ujal a přes všechna výstražná hlášení, přes všechny trpké zkušenosti ze svého okolí a přes ustavičná varování své matky ji ukryl na půdě domu. Denně ji navštěvoval, bratrsky se s ní dělil o příděly, učili se spolu a snili o tom, až bude po válce. Pomalu poznali, že se jejich přátelství změnilo v lásku. Ale sousedka Kubiasová, kolaborantka, Hanku vyslídila a prozradila…
Filmové dílo světového významu získalo řadu ocenění na mezinárodních festivalech (San Sebastián, San Francisco, Londýn). Hrají: Ivan Mistrík a Daniela Smutná (která byla v té době manželkou Jiřího Weisse), J. Šejbalová, F. Smolík, B. Bohdanová, K. Chadimová a další. Scénář J. Weiss a J. Otčenášek. Kamera V. Hanuš. Režie J. Weiss
… a pátý jezdec je Strach
sobota 6. 9. 2014, ČT2, 23:30
Komorní příběh židovského lékaře podle povídky Hany Bělohradské Bez krásy, bez límce natočil režisér Zbyněk Brynych v roce 1964.
Po mimořádném snímku Transport z ráje podle literární předlohy Arnošta Lustiga se režisér znovu vrátil do doby nacistické okupace, znovu ukazuje obludnost systému, který dokázal z rasových důvodů postavit miliony lidí mimo zákon a odsoudit je k smrti. Je to návrat do doby, kdy začaly první transporty a kdy se mezi pražským židovským obyvatelstvem začala šířit bezmezná hrůza. Hlavní postava příběhu – židovský lékař, docent Braun, kterého mistrně zahrál Miroslav Macháček, nachází ve své bídě a ponížení dosti sil vzdorovat nepříteli nejnebezpečnějšímu: strachu. Expresionisticky laděný film Zbyňka Brynycha působivě zachytil onu dusnou, hysterickou atmosféru bezmoci, ale i odhodlání a sebeobětování. Ve filmu se objevila celá plejáda výborných českých herců, například Ilja Prachař, Jiří Adamíra, Olga Scheinpflugová a Josef Vinklář.
Hrají: M. Macháček, I. Prachař, J. Adamíra, O. Scheinpflugová, J. Vinklář a další. Scénář H. Bělohradská a Z. Brynych. Kamera J. Kališ. Režie Z. Brynych
Druhá světová válka v barvě
od pondělí 1. 9. 2014, ČT2, 20:00, díly 1-13
Třináctidílný dokumentární cyklus věnovaný letům 1939 – 1945 pravděpodobně představuje vůbec nejlepší sbírku vzácných a dosud nezveřejněných záběrů z druhé světové války.
Díky využití nejmodernějších technik kolorování je nyní možné nabídnout celistvý pohled na druhou světovou válku v dosud neprezentované podobě. Nejnovější způsob tvorby satelitních map a špičková grafika umožňují vyprávět tento příběh prostřednictvím nejaktuálnějších informací, které starší seriály neměly k dispozici. Během uplynulých pěti až deseti let se díky odtajňování dokumentů, složek a fotografií podařilo odhalit řadu dalších tajemství. Rozluštění šifer a zveřejnění státních listin na obou stranách Atlantiku přineslo velmi hodnotný nový rozměr v chápání největšího světového konfliktu všech dob.
1. 9. – Přicházející bouře
8. 9. – Blesková válka
15. 9. – Šach Británii
22. 9. – Hitlerův výpad na východ
29. 9. – Vzestup rudého slunce
6. 10. – Středomoří a severní Afrika
13. 10. – Bod obratu
20. 10. – Sovětský válečný stroj
27. 10. – Operace Overlord
3. 11. – Kruh se uzavírá
10. 11. – Válka o ostrovy
17. 11. – Vítězství v Evropě
24. 11. – Vítězství v Tichomoří
Poslední tajemství Třetí říše
od úterý 2. 9. 2014, ČT2 20:00, díly 1-6
Třetí říše trvala jen 12 let, ale mnohé záhady spojené s její érou se objasňují až dnes. Šest padesátiminutových dílů německého dokumentárního cyklu se kromě A. Hitlera a jeho rodiny věnuje H. Himmlerovi, E. Rommelovi, A. Speerovi jakož i ženám, které Hitlera zbožňovaly a kterým se stal osudným.
2. 9. 2014 – Hitlerova pravá ruka
Jednotky SS pod vedením všemocného velitele Heinricha Himmlera se staly díky své neobyčejné efektivitě a bezohlednosti nepostradatelnou bezpečnostní silou hitlerovského Německa. Himmler měl své špehy doslova všude a nikdo se před nimi nemohl cítit v bezpečí, báli se ho dokonce i jeho přátelé a spolustraníci. To byla však jen jedna z tváří Vůdcova obdivovatele a nejfanatičtějšího přisluhovače, který byl pro prokázání nadřazenosti árijské rasy schopen udělat mnohé. Po definitivní porážce Třetí říše nedodržel své slovo dané příslušníkům SS, že ponese odpovědnost za jejich činy. V americkém zajateckém táboře, kde se chtěl ukrýt mezi dalšími prchajícími německými vojáky, byl odhalen a krátce nato rozkousl tobolku s kyanidem.
9. 9. 2014 – Hitlerův generál
Světové proslulosti se Erwinu Rommelovi dostalo v Libyi. Zde měl »Pouštní liška«, jak byl často nazýván, podpořit italská vojska stojící proti britské armádě. Hitler se totiž obával, že Italové utrpí v severní Africe těžkou porážku, která by je mohla nadobro vyřadit z války. Proto poslal do libyjské pouště nevelkou tankovou jednotku vedenou relativně mladým, ale zkušeným generálem, aby tomu zabránil. V danou chvíli šlo možná spíše o politickou, než vojenskou podporu. Ovšem Rommel tehdy velel sedmé tankové divizi, která si kvůli rychlosti svého postupu vysloužila přídomek »divize duchů«. Znenadání se objevila a hned zase zmizela a dokázala tedy vítězit díky své rychlosti, agresivitě a momentu překvapení. Tak se z nepříliš známého velitele brzy zrodila mediální hvězda, pro své schopnosti uznávaná Němci i Spojenci. V červenci 1944 se však Rommel zapletl do spiknutí, které jej o pár měsíců později mělo stát život.
16. 9. 2014 – Hitlerovy ženy
Německé ženy Hitlera zbožňovaly a snily o tom, že jednou stanou po jeho boku. Pokud by tedy měl Hitler přítelkyni, milenku, manželku nebo snad dokonce rodinu, bylo by po nadějích. Goebbelsova propaganda se proto snažila, aby veřejnost vnímala Hitlera jako svobodného muže, který je ženatý pouze s Německem. Svět se tak nikdy neměl dozvědět o Marii Reiterové či Geli Raubalové, Hitlerově neteři, které se kvůli jeho citové »chladnosti« pokusily o sebevraždu, druhá jmenovaná úspěšně. A stejně tak měla v tajnosti zůstat i Hitlerova dlouholetá milenka Eva Braunová, kterou poznal jako asistentku ve fotografickém ateliéru, když jí bylo pouhých 17 let, a která se nakonec 29. dubna 1945, v předvečer jejich společné sebevraždy, stala jeho manželkou.
23. 9. 2014 – Hitlerův architekt
Kdyby měli soudci mezinárodního norimberského vojenského tribunálu v letech 1945 a 1946 stejné informace, jaké máme dnes, pravděpodobně by Albert Speer skončil na šibenici s ostatními usvědčenými válečnými zločinci. Přesto se tomuto architektovi, z jehož pera pocházely například návrhy Nového říšského kancléřství, a pozdějšímu ministrovi zbrojního průmyslu podařilo přesvědčit přítomné, že o nacistických zvěrstvech a otrockém zneužívání vězňů z koncentračních táborů neměl ponětí. Odpykal si tak pouze dvacetiletý trest a po svém propuštění a vydání autobiografické knihy se stal váženou mediální hvězdou. Navíc si prodejem obrazů, které pravděpodobně pocházely z uloupeného židovského majetku, zajistil pohodlné stáří.
30. 9. 2014 – Hitler a peníze
Skutečný život Adolfa Hitlera byl na hony vzdálen obrazu „hrdiny dělnické třídy“, jak ho prezentovala nacistická propaganda. Vedl celkem pohodlný až bohémský život a úředním záležitostem se příliš nevěnoval. Vstával pozdě, každé odpoledne si dopřával kávu se zákuskem a po večerech rád sledoval filmy ve společnosti svých přátel. Jeho spolupracovníci, kteří měli na starosti chod Třetí říše, byli jeho vlažným přístupem k práci roztrpčeni. Mezi zdroje jeho příjmů, které z převážné většiny nikdy nevykazoval a odmítal danit, patřily honoráře z prodeje knihy Mein Kampf i štědré sponzorské dary nacistických sympatizantů.
7. 10. 2014 – Hitlerova rodina
V době, kdy rozhodující byl rodinný původ a příslušnost k árijské rase, museli všichni stoupenci i nejbližší spolupracovníci Adolfa Hitlera prokázat, že jsou správného rodu a žijí podle nejpřísnějších morálních zásad. Samotný Hitler měl však co skrývat. Kromě nevyjasněných rodinných poměrů v minulosti mu starosti přidělávali i žijící příbuzní. Jeho sestra Paula se zasnoubila s lékařem, který na vídeňské klinice provozoval masové vraždy duševně chorých pacientů. Neteř Geli Raubalová, s níž Hitlera navíc pojil pravděpodobný milostný vztah, spáchala sebevraždu. Vzdálená sestřenice Aloisie Veitová byla duševně nemocná a stala se obětí nacistického programu eutanazie. A bez poskvrny nebyl ani Hitlerův nevlastní bratr Alois či oportunistický synovec William Patrick, který nejdříve využil moci svého strýce, aby se následně v USA vydal do boje proti nacistickému Německu.
Foto: Česká televize
