Příběh filmu Fair Play o mladé atletce, která se v normalizačním Československu dostane do státem řízeného dopingového programu, je díky dopingovým skandálům ve vrcholovém sportu neustále aktuální. Producenty z Negativu, Kateřinu Černou a Pavla Strnada, v jejichž dílně vznikly například filmy Alois Nebel, Protektor nebo Štěstí, zaujalo na scénáři kromě dramatického příběhu téma boje o lidskou důstojnost, kterou komunistický režim tak důsledně pošlapával. Film Fair Play vznikl v česko-slovensko-německé koprodukci.
Hlavní hrdinka filmu, mladá talentovaná sprinterka Anna, jíž ztvárňuje slovenská herečka Judit Bárdos, která debutovala v oceňovaném filmu Dům, se připravuje ve středisku vrcholového sportu na olympijské hry a i přes svůj špatný kádrový profil je zařazena do programu specializované lékařské péče. Její matka Irena (Anna Geislerová), bývalá tenisová reprezentantka, začne mít podezření, že nové podpůrné prostředky, které její dcera dostává, jsou ve skutečnosti zakázaným dopingem, a vydává se do souboje s totalitním systémem, v němž se nehraje podle pravidel fair play.
Fair Play je filmem nejen o státem organizovaném dopingu, ale především o zachování lidské důstojnosti v totalitním státě a o ceně, kterou musel zaplatit každý, kdo se tomuto systému postavil. Hlavní postavě Anně je ve filmu osmnáct let, zhruba ve stejném věku byla i režisérka Andrea Sedláčková v roce 1983. Do scénáře tak mohla vložit mnoho ze svých zkušeností a zážitků a film je pro ni v tomto směru velmi osobní. Sama režisérka emigrovala krátce před sametovou revolucí do Paříže a 17. listopad byl shodou okolností dnem, kdy dostala ve Francii politický azyl.
„Vždy jsem toužila napsat a natočit film o boji za ‚malou lidskou svoboduʻ v komunistické diktatuře,“ říká režisérka Andrea Sedláčková. „Před několika lety se na veřejnosti poprvé objevily tajné materiály ministerstva vnitra o státem organizovaném dopingu československých sportovců pomocí anabolických steroidů. Programu zahájeného v roce 1983 se zúčastnilo mnoho olympioniků. To bylo obrovské téma,“ dodává Sedláčková, která se nechala inspirovat dobovými materiály a snažila se proniknout do světa československé atletiky počátku osmdesátých let. Spolu s producenty věnovala přípravám filmu několik let. Archivy odkryly tehdejší příšerné praktiky a metody, kdy stát vědomě ničil zdraví špičkových sportovců. Ti, kteří se odmítli této »specializované péče« účastnit, se navždy vzdali možnosti reprezentovat svoji zemi a fakticky svoji sportovní kariéru odsoudili ke konci. „Při psaní scénáře jsem dané téma konzultovala s mnoha odborníky. Scénář je vzdáleně inspirován skutečnými událostmi,“ říká režisérka.
Představitelky atletek, Judit Bárdos v hlavní roli Anny a Eva Josefíková v roli Martiny, musely projít před natáčením náročnou atletickou přípravou pod vedením profesionálních trenérů, aby jejich sportovní výkony působily na plátně přirozeně. Další role ztvárňují Roman Luknár, Ondřej Novák, Roman Zach, Ondřej Malý, Taťjana Medvecká nebo Igor Bareš.
Náročným úkolem pro filmový štáb byla i co nejdokonalejší rekonstrukce dobových prostředí osmdesátých let socialistického Československa, na níž se podíleli kameraman Jan Baset Střítežský, architekt Petr Fořt a kostýmní výtvarnice Simona Rybáková. Střih filmu je dílem střihače Jakuba Hejny. Film se natáčel v Praze, Bratislavě, ve Vysokých Tatrách a v Německu v Drážďanech a v Chemnitzu.
„Jsme přesvědčeni, že film Fair Play by se mohl stát jedním z filmů, které nám pomůžou se vyrovnat s naší nedávnou minulostí. Podobně jako se to podařilo v případě německého filmu Životy těch druhých nebo rumunského 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Filmem, který nám v současnosti tolik chybí,“ říkají producenti Kateřina Černá a Pavel Strnad.
Koproducentem filmu je České televize. Proč se Filmové centrum ČT rozhodlo koprodukčně spolupracovat na filmu Fair Play, vysvětluje kreativní producent Tomáš Baldýnský: „V prvé řadě to byl samozřejmě scénář, poctivě a usilovně psaný a zlepšovaný celé roky, který zpracovává téma, o němž se tady nejen netočily filmy, ale ani moc nepsalo a nevědělo, ačkoliv jde o tak důležitou třináctou komnatu naší historie. Ale i všechny další prvky projektu – režisérka a tvůrčí profese, producenti i obsazení nás ujistili v tom, že úvodní víra v tento projekt byla správná.“
Andrea Sedláčková studovala scenáristiku na pražské FAMU a režii a střih na FEMIS v Paříži. Jako scenáristka a režisérka debutovala v roce 2000 filmem Oběti a vrazi a natočila několik divácky úspěšných dokumentů a televizních filmů pro Českou televizi. Ve Francii pracuje úspěšně jako střihačka celovečerních filmů, mj. dramatu Veselé Vánoce (Joyeux Noël, v ČR pod názvem Šťastné a veselé) nominovaného na Oscara pro nejlepší zahraniční film. Andrea Sedláčková získala jako jediná Češka nominaci na Césara, francouzského Oscara. Na nejvyšší francouzské ocenění byla nominována za střih filmu Welcome.
„Film Fair Play zpracovává důležité téma ne až tak dávné historie, jeho vyznění je ovšem i dnes velmi aktuální a především sdělné také za hranicemi České republiky. Cením si toho, že se českým filmařům daří realizovat stále více řemeslně vynikajících snímků v rámci mezinárodní koprodukce. To je i případ filmu Andrey Sedláčkové,“ říká generální ředitel Barrandov Studia Petr Tichý. „Právě mezinárodní spolupráci na Barrandově vidíme jako zásadní faktor pro budoucnost české filmařské tradice.“
O titulní písni k filmu:
Téma dopingu zaujalo i zpěváka Mekyho Žbirku a jeho osvědčeného producenta Roba Cassa, s nímž Žbirka v legendárním londýnském studiu Abbey Road nahrál k filmu titulní píseň.
„Na písni k filmu jsem začal pracovat poté, co jsem viděl film a ztotožnil se s jeho tématem. Překvapilo mě, že téma oslovilo i producenta Roba Cassa. Pocity ze sledování filmu jsme se snažili přenést do atmosféry titulní písně. Podílel jsem se i na části scénické hudby,“ říká ke své skladatelské filmové premiéře Miro Žbirka. Klip k písni se natáčel ve Velkém sále pražského Kongresového centra, v němž Miro Žbirka dostal Zlatého slavíka za rok 1982, což koresponduje i s obdobím, ve kterém se film Fair Play odehrává. Klip natočil režisér Tomáš Luňák a kameraman Jan Baset Střítežský, jenž je i kameramanem filmu. „Několik mých písní už se ve filmu objevilo, ale tato spolupráce byla jiná a byla to pro mě výzva,“ dodává Miro Žbirka. Hudbu k filmu Fair Play dále složil David Solař.
Na klip se můžete podívat zde:
Fair Play
Jsou hranice, za které se nejde! Osmdesátá léta v Československu. Mladičká sprinterka Anna (Judit Bárdos) se stává členkou Střediska vrcholového sportu. Její matka (Anna Geislerová) a trenér (Roman Luknár) doufají, že splní kvalifikační limit a postoupí na olympijské hry. Vybočením ze světa tvrdého sportovního drilu je pro Annu pouze milostný vztah s Tomášem (Ondřej Novák). Anně začnou být bez jejího vědomí podávány anabolické steroidy. Její výkonnost stoupá, objevují se ale rovněž první zdravotní problémy. Anna se o přípravcích dozvídá pravdu, a přestože je v sázce její účast na olympiádě, hodlá dál trénovat bez nich. Její matka však doufá, že Anna účast na olympijských hrách využije k emigraci, a rozhodne se jí anabolika pod rouškou neškodných vitaminů aplikovat tajně.
Herci:
Irena – Anna Geislerová
Anna – Judit Bárdos
Bohdan – Roman Luknár
Martina – Eva Josefíková
Tomáš – Ondřej Novák
Kříž – Roman Zach
Novotný – Igor Bareš
Kracík – Jiří Wohanka
Pavelka – Ondřej Malý
doktorka – Taťjana Medvecká
úřednice – Zuzana Mistriková
Tomášovi rodiče – Michaela Pavlátová, Pavel Lagner
Tvůrci:
scénář a režie – Andrea Sedláčková
kamera – Jan Baset Střítežský
střih – Jakub Hejna
hudba – David Solař, Miro Žbirka
zvuk – Daniel Němec
architekt – Petr Fořt, Vierka Dandová
výtvarnice kostýmů – Simona Rybáková
formáty – 1:2,39, 100 minut, Dolby Digital
přístupnost mládeži – do 12 let nevhodný
žánr – drama
Podívejte se na trailer k filmu zde:
Foto: Negativ
