Nový celovečerní film režiséra Jana Prušinovského Kobry a Užovky vstoupí už ve čtvrtek 19. února do českých kin. A nejen o něm jsme si právě s jeho režisérem Janem Prušinovským popovídali.
Ke scénáři Kober a Užovek jste řekl, že jste v nadsázce naštvaný na to, že jste jej nenapsal sám. Co vás na něm nejvíce zaujalo a který moment byl oním zlomovým, kdy jste si uvědomil, že jej chcete točit?
Bylo to v jednom místě, které nechci předem prozrazovat. Tam jsem si uvědomil, že čtu hodně nekompromisní text. Rozhodnutí bylo dost intuitivní, nikoli však náhlé. Počkal jsem asi měsíc a sledoval sám sebe, jestli na ten scénář myslím, nebo jestli to ve mně odeznívá a přestává mě to zajímat. Zjistil jsem, že mě to zajímá, že mi hlava fabuluje dál, a tak jsem scenáristovi Jardovi Žváčkovi zavolal. Od té doby k realizaci uběhly dva roky a to byl také docela test, jestli se mě ten Jardův text drží.
Se scenáristou Jaroslavem Žváčkem jste spolu v minulosti realizovali už i divadelní hru. Dalo by se říct, že už jste jako autorská dvojice sehraní? A jak moc jste společně dolaďovali scénář ke Kobrám a Užovkám?
Pravda je taková, že my se s Jardou zase tak dobře neznáme. Mám rád Jardův blog, je to hodně zajímavé čtení. Divadelní hra Obludov vznikla jako zakázka pro A studio Rubín. Bylo to v době, kdy jsme si vyměňovali verze scénáře tohoto filmu, taková bokovka. Trochu jsem si tím testoval, jestli dokážu pracovat s Jardovým textem v praxi. Myslím, že ta hra se povedla. Nebo…, já osobně ji mám hodně rád. Kobry a Užovky vznikly jako bakalářský scénář pod vedením Petra Jarchovského na FAMU. V této podobě vyhrál i cenu Filmové nadace. Já jsem měl k tomu textu určité poznámky a chtěl jsem zvolit trochu jiný způsob vyprávění, než který používal Jarda. Takže jsme spolu udělali několik přepisů. Poslední přepisy před natáčením jsem si dělal už sám. Některé změny jsem zakomponoval po čtených zkouškách. Jarda těch změn byl samozřejmě účasten, jen role se trochu otočily. Poznámkoval on. Mám ke scenáristům obrovský respekt. Je to samozřejmě proto, že sebe pořád považuji spíš za scenáristu. Tenhle film lze bez nadsázky brát jako výsledek několikaleté pedagogické práce katedry scenáristiky FAMU a Petra Jarchovského.
O čem podle vás Kobry a Užovky primárně jsou?
Selsky řečeno je to o elementární touze – mít se dobře – co to vlastně znamená a co je člověk ochoten pro to obětovat. Já si vždycky dlouhou dobu před natáčením skládám doma takový osobní hudební soundtrack k filmu, který mě čeká. Pak ho poslouchám pořád dokola. Některé písně mám jen pro náladu, u jiných písní vím, že určité scény budu natáčet přímo na ně. Když se podívám jen na názvy písniček playlistu Kober a Užovek jsou tam Tohle je ráj, Země vzdálená, Žijeme len raz, My děti ze stanice Bullerbyn, Jebej parket. Ono to nějak samo vypovídá za sebe. Dost mě nakopával dvojverš Tonyho Ducháčka: „Začal jsem se měnit ku prospěchu věcí, bude ze mě monstrum, nechci žádnej kyslík.“
Kobry a Užovky popisujete jako divácky atraktivní film, kterému nechybí humor ve stylu britských sociálních dramat. Kde všude bychom nalezli vaše inspirační zdroje a jak se jim nakonec výsledný tvar podobá?
Ohlédnu-li se v čase, tak jsou určité typy filmů, které mě zřejmě hodně ovlivnily, a já se z toho už nevzpamatoval. Pamatuji se, že jsem byl snad šestkrát v kině na filmu Trainspotting. V nějaké recenzi jsem si přečetl, že ten film navazuje na tradici tzv. britského sociálního filmu. Takže jsem začal nakoukávat filmy, jako jsou Ohlédni se v hněvu, snímky Kena Loache, Mikea Leigha a Stephena Frearse. Zároveň jsem hltal filmy Martina Scorseseho z jeho raného období. Myslím, že určité paralely, především ve vztahu hlavních bratrských postav, najdete ve filmu Špinavé ulice, tam jsou to tedy bratranci. Možná to bude působit docela vzdáleně, ale jeden z velmi silných momentů, na který jsem si při čtení Kober vzpomněl, byl ve filmu černošského režiséra Spikea Lee Horečka džungle, kde má hlavní hrdina bratra feťáka. Vím moc dobře, že napodobovat styl takových režisérů je blbost a já ani nejsem dost zručný režisér, abych to vůbec napodobit uměl. Mě spíš zajímalo, jak ta témata řeší scenáristicky a vypravěčsky, ne esteticky. Ty filmy jsou totiž přes svou vnitřní komplikovanost naprosto přehledně vyprávěné a přes to, že řeší velmi traumatické věci, jim nechybí humor. Estetická forma Kober je odjinud, tu zase čerpám, přirozeně, z českých filmů. Když jsem se s Petrem Koblovským bavil o vizuální podobě, donesl jsem mu Džusový román od Fera Feniče. To je strašně zajímavý film. Působí to jako dokument, a přitom je to neuvěřitelně esteticky vypilovaný snímek, především davovými scénámi zábav a továren. Jak jsem kameramanovi potřeboval alespoň trochu přiblížit, co se mi honí v hlavě, vytáhl jsem zcela intuitivně z přihrádky tohle.
Do hlavních rolí bratrů se vám podařilo obsadit skutečné sourozence, Kryštofa a Matěje Hádkovy. Jak zpětně hodnotíte tuto volbu a bylo natáčení s nimi, díky jejich rodinnému poutu, v něčem odlišné? A co jste si říkal, když jste je spolu viděl poprvé přímo na place?
Neříkal jsem si vůbec nic. Oni jsou profesí herci a jako herci se na natáčení chovali. Já jsem s jejich přístupem k tomuhle filmu hrozně spokojený. Jejich rodinné pouto se projevovalo minimálně, já jsem ho moc necítil. Cítil jsem ho paradoxně, když na place spolu nebyli a střídali se mi tam. Vždycky se mě ptali, co včera brácha. Zajímalo je to. Když nad tím tak zpětně přemýšlím, tak je v tom filmu scéna, která by asi neměla takový účinek, kdyby ti kluci nebyli bráchové, ale nebudu říkat která.
Gagy i dramatické situace obecně vycházejí z kontrastů. Jaké jsou pro vás klíčové kontrasty mezi Kobrou a Užovkou, respektive Matějem Hádkem a Kryštofem Hádkem?
Asi nejvýraznější kontrastní aspekt, který cítím v těch postavách je, že jeden se snaží svůj život a co s ním neustále řešit a ten druhý to má absolutně na bábovce. Tohle Kryštof s Matějem nádherně vystihli.
Vy sám pocházíte z obce na severozápadní hranici Prahy, přičemž jste děj Kober a Užovek situoval do oblasti středních Čech, které považujete za nejzdevastovanější místo naší země. Proč?
Jarda psal ten příběh původně na Javorník, protože z toho místa pochází. Já jsem si při čtení říkal: „To je stejné jako u mě. Jako přes kopírák.“ Česko-polské pohraničí v sobě ale má takovou určitou romantiku, něco takového dřevorubeckého, a hlavně ti lidé trochu jinak mluví. Prostě jsem neznal to prostředí tak dobře, tak jsem se Jardou dohodl, že děj přenesu do středních Čech, protože to je univerzální příběh a mně se to bude lépe realizovat. Střední Čechy to je fakt specifická díra. Prstenec, který je vysáván hlavním městem, mentálně i ekonomicky. Nejvíc je to cítit na těch větších městech. Kralupy, Neratovice, Benešov, Rudná, Kladno… Krajina je taková placka plná skladišť protínaná sítí nedostavěných dálnic. Billboard, kam se podíváte. Co k tomu říct? Mám to tam rád.
Vaše původní, ať už seriálové, nebo filmové projekty jako Okresní přebor, byly obsazeny velkým množstvím tuzemských hereckých hvězd. V Kobrách a Užovkách se kromě bratrů Hádkových a Jany Šulcové objevuje spíše nastupující herecká generace. Čím je tato změna zapříčiněna?
Je to dané žánrem. Ten film není komedie, ale drama. U tohoto filmu je podstatné, aby to bylo nadmíru autentické. Nedovedu si představit, že by šéfa diskotéky mohl hrát třeba Ivan Trojan, nebo Ondra Vetchý. Oni by to samozřejmě sehráli skvěle, ale prostě by to na diváka fungovalo jinak, než bych chtěl. Nechtěl jsem, aby při odchodu z kina říkali, jak byl ten Vetchý zase skvělej, ale spíš: „co to bylo za člověka za tím barem?“. V komedii je to jinak. Tam zase naopak pracujete způsobem, co s tou tváří, kterou všichni znají, uděláte. Lámete si hlavu, jak ji divákovi ukázat zase z jiného úhlu.
Jste znám jako tvůrce komedií či komediálních sérií, které zlidověly. Na serveru YouTube můžeme najít desítky krátkých ukázek z vašich filmů a seriálů, přičemž v drtivé většině jde o diváky milované hlášky. Myslíte, že Kobry a Užovky mají stejný potenciál, nebo se tentokrát ubíráte někam jinam?
Těžko říct. I v tomhle filmu mám hodně oblíbených hlášek, ale já bych byl mnohem radši, kdyby ho lidé ocenili jako celek. Myslím si také, že ačkoli jsem znám především jako tvůrce dvou komediálních seriálů, tak moje útlá filmografie obsahuje i vážnější pokusy. Ti lidé, kteří znají mou, řekněme dramatičtější tvorbu, z tohoto filmu překvapení nebudou.
Tuzemské kinematografii je obecně vyčítáno jisté protěžování charakterů, které svůj boj se životem a okolím neustále prohrávají. Na první pohled by se mohlo zdát, že Kobry a užovky k nim budou také patřit. V čem je film a jeho hrdinové jiný?
Tak především bych rád vyvrátil, že na tento film patří nálepka lůzrovský. Pro mě je to definice filmů o lidech, kteří se patlají především sami v sobě. Samotáři, Kamenný most a tak podobně, a to nemyslím nijak hanlivě. Postavy našeho filmu se v sobě moc nepatlají, já si myslím, že to v sobě mají naopak docela dost srovnané a nechybí jim určitá dávka sebevědomí. Nebo sledujeme, jak jim sebevědomí roste. To, že ti lidé jsou, řekněme z chudší vrstvy obyvatelstva, přece neznamená, že jsou lůzři. Takové myšlení se mi vlastně i dost příčí.
Vnímáte sám sebe jako značku, to znamená, myslíte si, že lidé půjdou na nový film od Prušinovského, toho co natočil Čtvrtou hvězdu a Okresní přebor? A myslíte si, že Kobry a Užovky jsou pro stejný typ diváka?
Je fajn, že se můžete opřít o své předchozí úspěchy, ale přináší to i určitá úskalí. Pokud si chcete udržet nějakou značku, a v mém případě je myslím příliš brzo o nějaké značce vůbec hovořit, musíte být pořád stejně dobrý, což prakticky nelze. Nebo točit neustále stejný žánr, což by mě nebavilo. Neočekávám, že tento film bude mít takovou masovou diváckou úspěšnost a oblibu, jako Okresní přebor, protože je to prostě něco jiného. Dělal jsem ho ale se stejnou poctivostí a energií, což si myslím, je pro budování nějaké značky možná mnohem více podstatné, než divácké rekordy.
Kdybyste si měl vybrat, s kým byste dokázal vyjít lépe, byl by to Kobra, nebo Užovka? A proč?
Kobra je čitelnější, ale jak se znám, vybral bych si Užovku, který by mě posléze zklamal.
O autorovi:
Jan Prušinovský se narodil v roce 1979. Ukončil studium na FAMU ve třetím ročníku, kdy absolvoval scénářem František je děvkař, který se stal i jeho hraným celovečerním debutem. V roce 2009 natočil pro televizi Nova komediální sérii Okresní přebor. Úzce spolupracoval s Terezou Vrabelovou na jejích televizních sériích Soukromé pasti a Nevinné lži. Do obou sérií přispěl jedním filmem podle vlastního scénáře. V roce 2012 měl premiéru jím režírovaný filmový prequel seriálu Okresní přebor s podtitulem Poslední zápas Pepíka Hnátka s Miroslavem Krobotem v hlavní roli. Spolu s Krobotem a scénáristou Petrem Kolečkem následně pro Českou televizi natočil autorský komediální seriál Čtvrtá hvězda.
Zde se můžete podívat na trailer k filmu:
Kobry a Užovky
Hrají
Matěj Hádek (Užovka)
Kryštof Hádek (Kobra)
Jan Hájek (Tomáš)
Lucie Polišenská (Kača)
Lucie Žáčková (Zůza)
Jana Šulcová (Matka)
David Máj (Ládík)
Věra Kubánková (Babička)
Tvůrci
Režie: Jan Prušinovský
Producent: Ondřej Zima, Jan Prušinovský
Scénář: Jaroslav Žváček
Kamera: Petr Koblovský
Střih: Lukáš Opatrný
Koproducent Česká televize: Filmové centrum – Helena Uldrichová, Jaroslav Sedláček
Koproducent RWE Česká republika: Martin Chalupský
Výkonný producent: Silvie Michajlova
Výkonný producent ČT: Jaroslav Kučera
Dramaturg ČT: Petr Jarchovský
Zvuk: Matěj Matuška, Michal Čech
Architekt: Jan Novotný
Výtvarník kostýmů: Ivan Stekla
Umělecký maskér: Lukáš Král
Distributor: Falcon
Více infa: www.kobryauzovky.cz
Foto: Falcon
