Seriál Polabí se dočkal další posily. Do příběhu vstoupila zpěvačka a herečka Berenika Kohoutová jako Katka Valentová, mladá žena, která čeká dítě s mužem, jenž pije a je agresivní. Její osud převrátí naruby i život Romana (Láďa Hampl) a Lenky (Hana Kusnjerová). Katka snáší hádky s manželem Dušanem Valentou (Jakub Tvrdík) a doufá, že ho narození dítěte změní. Když ji opilý Valenta v kempu chce napadnout, zastane se jí Roman a Valenta ho pobodá. Za útok na policistu jde do vězení a těhotná Katka zůstane sama a bez peněz. Z toho, co se stalo, viní Romana. Lenka jí přesto začne pomáhat a později se přidá i Roman. Dokáže se Katka postavit na vlastní nohy, nebo ji minulost znovu dožene? Příběh Bereniky Kohoutové v roli Katky Valentové můžete sledovat v Polabí každé úterý a čtvrtek ve 20:15 hodin na Primě.

Jak se k vám role Katky Valentové dostala. Šla jste na konkurz, nebo vás tvůrci oslovili přímo?

Tvůrci mě oslovili napřímo. Takže jsem nemusela nikam chodit, což bylo velmi příjemný.

Co bylo to první, co vás na scénáři zaujalo?

Zaujalo mě už jenom to, že ta role je pro mě takový protiúkol. Co se týká scénáře, tam mě zaujal vývoj té postavy a celé té situace, ke které to dospěje.

Sledovala jste Polabí předtím, než jste do něj nastoupila? Věděla jste, do čeho jdete?

Upřímně ne, nesledovala, ale nemá to ani tak moc společného s Polabím. Já opravdu nemám čas sledovat absolutně nic. A večer, když uspím děti, už jsem tak unavená, že ani neudržím oči, natož abych se na něco koukala. Takže jsem Polabí bohužel nesledovala, i když jsem věděla, že je to velmi dobře udělaný seriál.

Katka je žena, která zůstává u násilnického manžela a doufá, že ho dítě změní. Jak se hraje postava, jejíž rozhodnutí divák nejspíš nebude chápat?

Já si dost myslím, že to hodně lidí chápat bude. Bohužel se v tom může najít spousta žen, i když ne v takové míře. Tihle manipulátoři holt dokážou člověka opravdu ochočit a omotat si ho tak, že sám potom neví, co dělá. V mnoha případech je to bohužel dokonce tak, že člověk zjistí, že tu manipulaci do jisté míry potřebuje a osamostatnit se je pro něj trochu nereálné. To je myslím případ Katky, která má přesně takový vývoj. Nechci úplně prozrazovat, jak to s ním bude do budoucna, ale i když to vypadá, že se dokáže oprostit, možná to tak úplně nebude.

Připravovala jste se nějak, četla jste o domácím násilí, mluvila s odborníky, s někým, kdo si tím prošel?

Nepřipravovala. Scén přímo s tím manželem naštěstí nebylo tolik a jejich příběh byl takový zkratkovitý, protože se přes něj tvůrci potřebovali přenést k jinému vztahu. Spíš se to naznačilo, ale úplně se to nerozehrávalo, takže jsem to nemusela konzultovat s odborníky, protože ty scény nebyly tak explicitní.

Scény s Valentou musely být fyzicky i psychicky náročné. Jak se natáčí hádka nebo napadení, aby to bylo bezpečné a přitom uvěřitelné?

No tak o tom je filmařina v kostce. Spoustu věcí se dá udělat tak, aby vypadaly, jak mají, a aby se samozřejmě nikomu nic nestalo. Hodně to záleží na režisérovi, který to zrovna točí, na kameramanovi a na všech těch dalších složkách. Nepříjemné to samozřejmě být dokáže, obzvlášť proto, že můj kolega Kuba Tvrdík hrál Dušana velmi uvěřitelně. Přitom je to opravdu strašně sympatický a hodný člověk, ale tím, jak je velký a vysoký, bylo to občas celkem nepříjemné. Všichni jsme byli opatrní a on byl obzvlášť opatrný, aby nikomu neublížil, ale i tak si myslím, že to působí velmi uvěřitelně.

Jak se vám hrálo s Láďou Hamplem a Hankou Kusnjerovou?

S oběma se mi hrálo perfektně. Jsou to profíci, kteří jsou prostě připravení. Chápou tyhle rychlé seriály, respektive trošku rychlejší natáčení, takže jsou na to už zvyklí. Já jsem tam nastoupila, když už tam oni byli delší dobu, a přijali mě velmi dobře, byli na mě hodní a je s nimi sranda. To mi na place přijde nejdůležitější.

Vztah Katky a Lenky je vlastně o ženské solidaritě. Fungovalo to i mimo kameru?

Mimo kameru není čas na nic. Mezi obrazy jsou jen krátké pauzy. S Hankou jsme se samozřejmě vždycky potkaly v šatně nebo v exteriéru a stihly jsme si říct opravdu jen malinko, protože tam na to není prostor. Hanku jsem předtím moc dobře neznala, ale je mi moc sympatická a i ty krátké pauzy jsme dokázaly zaplnit nějakými rozhovory.

Nosíte si role domů, nebo dokážete Katku nechat v šatně?

Já si role domů nenosím a jsem za to ráda, zvlášť takovéhle bych si domů nosit úplně nechtěla. Ale v tomhle případě to natáčení navíc není tak intenzivní, je roztažené do dost měsíců, třeba do půl roku. Není to nahuštěné do měsíce, dvou intenzivní práce a hlubokého ponoru do role, to by asi bylo něco jiného. Takhle člověk stihne mezitím dělat spoustu dalších věcí, i pracovních. A mám děti, takže si ani nemůžu dovolit zabřednout do role takhle moc, a nejsem ani ta povaha.

Vy sama jste matka, ovlivnilo to, jak jste k téhle roli přistoupila?

Od té doby, co jsem matka, mám pocit, že se mi otevřela ještě nějaká další, emoční brána. Při natáčení a hraní mi to vlastně pomáhá, protože ty emoce jsou větší a dokážu je líp zahrát. Takže v tomhle asi jo.

Změnilo mateřství to, jaké role si vybíráte, nebo jaké vůbec chcete hrát?

Asi úplně ne. Zatím jsem nedostala roli, kterou bych kvůli mateřství nechtěla hrát, pokud jde o povahu nebo charakter postavy. Pokud jde o rozsah, to už je něco jiného, protože si opravdu nemůžu dovolit a ani nechci trávit natáčením tolik času. Když je to ale nějak ohraničené, že je to třeba intenzivní práce na dva měsíce, tak se to vždycky snažím nějak udělat. V tomhle ohledu bych spíš řekla, že se mi zatím nestalo, že bych nějakou roli musela odmítnout, protože bych se na ni kvůli mateřství necítila.

Umíte říct ne? Katka to zjevně neumí.

Neřekla bych úplně, že vůbec, ale tomu manželovi to říct nedokáže. V tom je velmi slabá. Ostatním lidem to do jisté míry asi řekne, ale jemu ne. Já se to učím, myslím, že je to hodně důležité. Takže… občas se mi to už i podaří.

Kde berete energii, když máte za sebou náročný natáčecí den?

Spánek je prostě nejdůležitější. A děti vás z toho vždycky okamžitě dostanou. Myšlenky hned odběhnou zpátky k rodinným povinnostem a zapomenete, že jste měli náročný natáčecí den, i když jste energeticky úplně dole. Mně se spíš vyplácí se na ty dny připravit dopředu. Když vím, že to bude náročné, jdu opravdu včas spát a připravím si nějaké dobré svačinky, které mě nabudí. Takže to je asi jediná rada.

Hudba, herectví, moderování…. co z toho je pro vás teď to hlavní?

No, moderování bych rovnou vynechala, já úplně žádná moderátorka nejsem. Hudba je pro mě vždycky hlavní, protože mě provází pořád. Zároveň se propojuje s herectvím. I svoje role, třeba divadelní, mám hodně postavené na zpěvu. Teď budu zkoušet Špinarku, což je představení o Věře Špinarové, takže tam se mi těžko říká, jestli je to hudba, nebo herectví. Je to vlastně obojí. A co se týká hudby, tam se snažím pořád nějak šlapat. Čeká mě vydání nové desky. Je to pro mě náročné, protože najít na to čas mezi ostatními povinnostmi, herectvím, divadlem a dětmi je těžké. Ale hrozně mě to těší a baví, tak doufám, že to nějak zvládnu.

Kdybyste mohla vzkázat něco ženě, která je zrovna v podobné situaci jako Katka – co by to bylo?

Hlavně se okamžitě, co nejdřív, obrátit na odborníky, kde člověk může myslím i anonymně říct, co ho trápí, a někomu se svěřit. Odborníci ho dokážou velmi dobře nasměrovat. Nerada bych tady někoho v takové krizové situaci nasměrovala nějak blbě, to bych si nerada vzala na triko. Myslím si, že tu opravdu hodně fungují tísňové linky a linky pomoci, a v době sociálních sítí a internetu se to dá velmi snadno vyhledat. A za sebe můžu říct jenom: svěřit se někomu, kdo je mi blízký, kdo mi v tu chvíli může pomoct, u koho můžu přečkat to nejhorší a v klidu se zamyslet, co dál.

Na co se v Polabí tedy můžou diváci u vaší postavy těšit?

No… těšit se můžou na vývoj té postavy, protože je velmi zajímavý, a taky na celou dějovou linku. Ta je, musím říct, opravdu docela hustá a mě samotnou často překvapilo, čeho je ta holka schopná. Zároveň je to dobře napsané a uvěřitelné, což mi přijde super.

Foto: TV Prima