Ve dvaceti letech vyhrál Jiří Vodička evropskou soutěž Young Concert Artists, o rok později si přivezl stříbro z celosvětového kola v New Yorku. Je sólistou Janáčkovy filharmonie Ostrava, spolupracuje s dalšími vynikajícími orchestry (PKF, FOK ad.) a dirigenty (Bělohlávek, Hrůša, Netopil, Förster). V roce 2012 se stal členem renomovaného Smetanova tria. V šestadvaceti letech patří bezesporu k nejvýraznějším hudebníkům mladé generace, a to nikoli jen ve své domovině. Zvolit si pro debutovou nahrávku virtuosní repertoár pro sólové housle, to vyžaduje notnou dávku kuráže, a především bravurní techniku a muzikalitu. Jiří Vodička je však z těch vzácných úkazů – slyšíte jej hrát Paganiniho a máte bytostný pocit, že není na světě nic snazšího. Ve vybrané společnosti Paganiniho, Kreislera, Ysaÿe, Ernsta či Bacha se pohybuje s naprostou lehkostí a šarmem. U příležitosti vydání jeho debutového alba jsme mu položili několik otázek.
Jak probíhala příprava na nahrávání vaší debutové desky?
Již před dvěma lety jsem začal přemýšlet o mé první desce, respektive repertoáru, který natočím. V dnešní době, kde všude kolem nás jsou nahrávky, které se často opakují a posluchači si mohou vybrat z mnoha interpretů, jsem chtěl vymyslet něco, co bude trošku jiné a přitom klasické. Vzhledem k tomu, že k mým oblíbeným skladbám vždy patřily technicky náročné sólové skladby, řekl jsem si, že právě toto bude opus jedna mých budoucích CD. Vybral jsem také repertoár tak, aby to byl průřez časovým obdobím od baroka po současnost. Vzhledem k náročnosti skladeb, jsem se připravoval několik měsíců, kdy se postupně dotvářel tracklist.
Byla ve studiu nějaká chvíle, která vás překvapila?
Natáčení alba probíhalo ve třech blocích. Nejvíce si budu pamatovat den 2. dubna 2014 – poslední natáčecí den. Narodila se mi ten den dopoledne dcera Michaela a rovnou z porodního sálu jsem jel do studia natáčet pro mne novou a asi nejtěžší skladbu z celého alba – Krále Duchů H.W. Ernesta. Vzhledem k náročnosti a tragickému obsahu této skladby mi režizér Milan Puklický doporučoval natáčet v jiný den, ale já byl v takové niterné euforii, že jsem trval na natočení. Až si posluchači poslechnou tuto skladbu z mého nového alba, tak třeba tu mou vnitřní energii vycítí.
Díky pozvání Gidona Kremera na jeho Kammermusikfest Lockenhaus jste měl možnost spolupracovat v roce 2011 s řadou hvězdných hudebníků. Jak na toto období vzpomínáte?
Na koncerty v Rakouském Lockenhausu vzpomínám strašně rád. Gidon Kremer je nejenom fantastický houslista, ale i úžasná persóna. Na svém festivalu shromáždil světovou špičku mladé generace a všichni Ti skvělí hudebníci společně, v různých uskupeních, vystupovali na koncertech po dobu čtrnácti dní. Byla to pro mne velká čest stát na pódiu vedle nich. Vystoupil jsem na koncertech např. s Vilde Frang, Nicolas Altstaedt, Michael Barenboim a mnoha dalšími.
Od roku 2012 jste členem renomovaného Smetanova tria. Co pro vás tato spolupráce znamená?
Při mé sólistické kariéře jsem se vždy zajímal o komorní hudbu. Jak už na festivalu Gidona Kremera, tak již mnohem dříve jsem vystupoval s našimi i zahraničními umělci na společných koncertech. Vystupování ve Smetanově triu mne těší a myslím, že to člověka obohacuje i zpětně na sólových koncertech. Nedávno nám vyšlo naše první společné album a mám z něj velkou radost.
Chystáte k vydanému sólovému debutovému albu i sólové koncerty?
Vzhledem k vydaní mé sólové desky se připravují koncerty se sólovým programem. Nyní jsem absolvoval turné po USA, Anglii a Bangkoku. U nás mě mohou posluchači vidět například v Opavě, kde budu hrát na koncertě 20. listopadu. Příští rok se chystám do Japonska, Číny a Brazílie. Také mě čeká turné s klavíristkou Ang Li, se kterou vystoupím na několika koncertech po České Republice a v USA. Aktuální kalendář a novinky najdou posluchači na mých webových stránkách: www.jirivodicka.cz.
Foto: Supraphon / Richard Sklář
