S tvorbou Evy Švrčkové jsem se poprvé setkala v knížce Ivony Březinové – Kluk a pes. Zaujala mě nikoliv na letmý pohled, ale na ten první důkladnější. A že si její obrázky zaslouží víc, než letmý pohled. Náhle mi došlo, že ty vlasy na panence jsou snad FAKT vlasy? A že ten chlupatý kocour je snad chlupatější než moje kočka! Jak se dělá tak krásné umění? I neváhala jsem a začala jsem se pídit po samotné autorce. Zjistila jsem, že je to velmi příjemná mladá žena a že svou práci miluje. A takové lidi je radost zpovídat. Pojďte se tedy pokochat společně se mnou nad obrázky Evy Švrčkové.
Vy jste mi už trošku něco prozradila, ale pro ilustrace knihy Kluk a pes jste opravdu použila textilní materiály, aby obrázek vypadal zajímavě, jinak a hlavně autenticky. Šla jste s touto tvorbou jak se říká »na jistotu« nebo to byl prostě jen nadšený pokus, který prvotřídně vyšel?
Určitě ne. Tato »technika« si v mé tvorbě našla místo už dávněji. V podstatě se vyvinula ještě během studia na vysoké škole, kde jsem se v rámci volné grafické tvorby dostala k experimentování a snažila se klasické grafické techniky obohatit o něco osobitého. Využívání rozmanitých strukturálních materiálů jsem si brzy oblíbila a tak nějak přirozeně je zahrnula i do ilustrací, které tím postupně začaly získávat jistý rukopis. Aspoň tedy doufám. 🙂
Na vašich obrázcích se mi líbí naprostá jednoduchost, která tříbí fantazii pozorovatele. Má chuť v obrázku hledat nějaký třetí rozměr, něco navíc, něco, co na něm nakresleno není, ale je tam skryto. Pocit, nějaká další postava skrytá v křoví… cokoliv. Kreslíte či malujete obrázek s pevnou představou, co na něm bude, nebo jste někdy sama překvapena, co vám vzniká pod rukama?
Každé ilustraci předchází přípravná skica, té zase myšlenka, která se zrodí v hlavě, často už při přečtení textu. To je ta lepší varianta, hlavně když jsem si nápadem hned jistá. V horší variantě je potřeba překomponovávat, přetvářet a dívat se na téma z více úhlů pohledu. Většinou se však s papírem a tužkou nějak dohodnu. Skica je vlastně zhmotnění myšlenky. Hotová ilustrace, která podle ní vzniká, je oproti návrhu obohacena nejen o technickou stránku, ale také o duši. To je možná ten třetí rozměr, o kterém mluvíte.
Kdy jste v sobě objevila ten talent a krásu kreslení?
Já jsem ten případ, který už od dětství věděl, jaká bude jeho profese. Paní učitelka ve školce, prý kvůli mě a mojí sestře založila výtvarný kroužek, kam jsme chodily jen my dvě. 🙂 Talent ale nestačí, bez práce a tréninku by to nešlo.
A kdy vám definitivně došlo, že v životě jen a pouze toto a nic jiného?
Na vysoké škole jsem si uvědomila, že zaměření na dětskou ilustraci byla správná volba. Zároveň mi ale brzy došlo, že v praxi to nebude tak jednoduché. A taky není. Naštěstí nemám ráda stereotyp, takže stále provádím více aktivit najednou. Nevylučuji ani, že bych se jednou pustila i do docela jiného oboru.
Potřebujete na tu správnou náladu pro kvalitní tvorbu nějakou kulisu nebo speciální náladu? Štěstí, neštěstí, zamračeno, slunečno, čtyři stěny, přírodu nebo prostě jen hořící svíčku?
To určitě ano. Aby stál výsledek za to, potřebuji se na práci soustředit a být při ní uvolněná. Pokud tomu tak není, všechno mi většinou trvá mnohem déle. Nejlíp se mi samozřejmě pracuje ve svém ateliéru. V zimě si v něm vytápím dřevem ve starých kamnech, což vytváří příjemnou atmosféru, kterou ještě podporuji oblíbenou hudbou. Přiznávám, že jsem romantik. 🙂
Tak to je nádherná atmosféra. A pracoviště, přiznám se – téměř záviděníhodné! Co je nejtěžší na tom prorazit do profesionálního světa ilustrátorů, kreslířů, malířů? Co byste poradila těm, co přijdou zkoušet své štěstí po vás?
Především je potřeba být k sobě upřímě kritický, neustále na svém umu pracovat, mít rozhled a nenechat se odradit prvními neúspěchy. Stejně jako v jiných oborech, i tady platí, že vyhrává ten silnější. Navíc český knižní trh je trochu těsný a nechrlí dostatek dětskýh knih, nemůže tedy uživit všechny ilustrátory. Proto je potřeba orientovat se i na zahraničí.
V zahraničí je situace jiná?
Samozřejmě je to individuální, ale spíše je to cesta pro více možností. Pro představu, jaká je situace za hranicemi, stačí navštívit například mezinárodní veletrh dětské knihy v nedaleké Bologni, který každoročně prezentuje ty nejlepší kousky z tohoto odvětví.
Dočetla jsem se o vás, že máte ráda víno a nemáte ráda osminohé společníky? Zkusím úplně improvizovat. Jaké víno máte tedy nejraději (ať se inspirujeme) a které pavouky nenávidíme (přepokládám, že pavouky)?
Pocházím z jižní Moravy, takže bez vína by to snad ani nešlo. 🙂 Vína mám ráda vyzrálá s plnou chutí. Nejraději však přímo z koštýře vinaře. Takže pro inspiraci doporučuji přijet k nám. Pavouky nenávidím úplně všechny. Nemůžu za to, mám fóbii.
Tak s takovou inspirací a bez pavouků se to musí tvořit samo. A jak čerpáte energii, když už vám dojde?
Energii dobíjím hlavně spánkem, i když žádný velký spáč nejsem. Velmi mi pomáhá cvičení, především power yoga. Moje práce je ale docela vděčná. Na jednu stranu energii odebírá, ale zároveň mě i nabíjí, jako každá činnost, která člověka baví.
Co chystáte nového? Výstavy, nové knížky, na jakém obrazu právě nyní pracujete?
Momentálně jsem rozběhaná do více směrů. Učím na střední umělecké škole, věnuji se grafickému designu, mezitím odbíhám do svého ateliéru k barvám a grafickému lisu. Od Nového roku se plánuji pustit do několika nových projektů pro děti i dospělé. Až podle výsledku uvidíme, jestli z nich vzejde i nějaká výstava. Zatím nechci nic zakřiknout ale můžu vás informovat. :o)
Foto: archív Evy Švrčkové, http://www.asil.sk/portfolia.php?artist=svrckova
Obrázky jsou z knihy Kluk a pes Ivony Březinové
Zdroj Projekt Baraka: http://www.project-baraka.com/cs/clanky/16/
