Povídky mám ráda. Obdivuji ty, co dokážou v málo textu sdělit více. Podělit se o příběh, ovanout vás atmosférou, myšlenkou či pocitem, které vás donutí o tom přemýšlet. Takže jsem byla zvědavá jakou formou si s tím poradil pan Merta. Už z té pozice, že je skladatel, se předpokládá, že to se slovy umí. A jo, v tomto směru určitě nezklamal. Každá povídka je jiná, ale čtivá. Jen některé si mi líbily víc, byly takové promyšlenější, měly překvapivý závěr. A některé u mě nezanechaly žádný pocit. Ani zklamání ani radost ani přemýšlení, byly takové nijaké. Takže kdybych knihu měla hodnotit, tak bych dala z pěti hvězdiček tři.
Je zde jedenáct povídek. Nejvíce se mi líbila Malý princ a Nesedávej, panenko. V Malém princi vypráví muž, jak miluje svou ženu. Rád ji dělá radost a plní její přání. Jeho vyznání je podáno moc hezky, poeticky. Cituje z Malého prince „…když si mě ochočíš, musíš za mě přijmout i zodpovědnost.“ A to s láskou dělá. Konec je neočekávaný a tím je ten příběh ještě hezčí. To se fakt povedlo.
Nesedávej, panenko je úsměvná povídka o muži, který miluje ženy. A o ženách jak se nechají zblbnout a k radosti jim stačí jeden den v týdnu strávit se svým milovaným. Stejná situace je tu ukázána mužem i ženou. Krásně je vidět rozdíl v myšlení obou pohlaví. Zdánlivě nesmyslné vyprávění vícero žen má společný překvapivý konec.
Více povídek ukazuje, jak jednou situací či špatným slovem se dá vše zkazit a nejde to vrátit. A ta poslední se jmenuje Varhany, je romanticky smutná, a udělala promyšlenou tečku na závěr. Zanechala ve mně pocit neskončit tímto způsobem jako hlavní hrdina.
V knize každou povídku doprovází jedna černobílá fotka, které dotvářejí atmosféru. Jsou to snímky Terezy z Davle. Opět moc povedené. Závěrem můžu říct, že za přečtení to určitě stojí. A jsem zvědavá na další literární počin populárního skladatele a muzikanta Zdeňka Merty.
Foto: Nakladatelství Mladá fronta
