Opět jsem se s velkým potěšením vrátila k Bářiným výletům do minulosti. Líbí se mi, že na začátku Bára hezky ve zkratce shrnula obsah předešlých dílů, takže se čtenář pěkně zorientuje, aniž by třeba předešlé díly četl. Tento třetí díl mě spolu s Bárou přenesl do doby Husitské.
Jedenáctiletá Bára se ocitá v roce 1420 před bitvou na Vítkově, kde husité bojovali proti králi Zikmundovi. Poznává zde chlapce stejného věku Hrděboje – Borka. Pomáhá mu nasbírat kamínky do praku. Borek byl zraněn šípem do ruky a Bára o něj pečuje. Druhý den se rozkazem přesunují do Tábora. Cestou se Borek s Bárou oddělí od oddílu a jdou na borůvky. Vyruší bachyni s mláďaty a ta je zažene na strom, kde stráví celý den. Musí dohnat svůj oddíl, ale cestou Borka zajmou vojáci, kteří bojují proti husitům a vezou ho na hrad Bechyně. Bára je sleduje a díky její pomoci ho osvobodí a dostanou se spolu do města Tábora k Borkovu oddílu. Bára se připojí k místním švadlenám a poznává chod domácností v této době. Moc dobře si uvědomuje, jak to mají těžké. Prádlo se pralo v řece, čistilo se pískem, bělilo se na louce, oblečení se šilo s jehlou v ruce. Jedl se suchý chléb a byl svátek, když se ke chlebu něco dostalo, např. sýr nebo kaše. Taky se muselo absolutně poslouchat a pracovat. Lenost se netolerovala. To se mi na těch výletech s Bárou moc líbí, že dokáže tu dobu pěkně přiblížit a srovnat se současností. A taky je moc dobrý nápad ukázat dětem, že když něčemu nerozumí, vše si můžou vyhledat v encyklopedii. Tak to dělá Bára, když se vrátí z minulosti, vše si vyhledá a zapíše do svého deníku. A do své sbírky pokladů z výletů do minulosti si schová dárek co dostala, tentokrát má od Borka krásnou vyřezávanou dřevěnou lžíci.
Tato série je skvělá a doufám, že ji nakladatelství Fragment rozšíří o další díly.
Foto: Nakladatelství Fragment
