Těšila jsem se na druhý díl této série. Ano, já vím je určená pro dospívající – já jsem jenom o malinko starší 🙂 –, ale mě se jednička líbila, byla to vtipná oddechovka. Ráda měním žánry a pokud se to dobře čte, tak to beru! A ani pokračování mě nezklamalo. Byla jsem zvědavá co se bude dít a celkem mě příjemně překvapilo, že se děj ubíral úplně jiným směrem než jsem čekala. Opět to není přímo zamilovaný románek a tento díl je i akčnější a napínavější.
Uběhly dva měsíce, co maturantku Alonu srazil autobus a ona se vrátila jako duch, který musí pomáhat, aby mohl do bílého světla. Což jsem pochopila, že je asi nebe. Ty dobré skutky jí dělají problém, zaživa byla totiž pěkně sebestředná, povrchní a sobecká. Pomáhá jí Will, který jediný duchy vidí a slyší je. Měl s nimi problém, že je nedokázal zkrotit a hlasy slyšel všude. Choval se díky tomu podivně a okolí si myslelo, že je blázen. Alona mu s tím pomohla a on naoplátku pomáhá jí, aby ostatní duchové mohli do světla. Celkem se jim to daří. V knize se objeví nové postavy, které souvisí s minulostí Willova táty. Will po něm zdědil tento dar, který sám neunesl a spáchal sebevraždu. Will je na tátovu minulost zvědavý, ale Aloně se to nelíbí. Cítí, že jeho pozornost bude odvedena od jejího úkolu. A že noví známí nemají rádi duchy a dokonce proti nim bojují. Opět je to psáno z pohledu Alony i Willa, což mě baví. Jejich přátelství se nadále rozvíjí a sbližují se. Přesto se Aloně povede kousek s kterým Will nesouhlasí. Konec je otevřený a já jsem hodně zvědavá jak to skončí. Je tam více možností, takže autorka to dobře rozpracovala.
Těším se na další díl a doufám, že ho nakladatelství Fragment brzy vydá. Naštěstí mám plný noční stolek čtiva, tak mi ten knižní čas čekání bude příjemně ubíhat.
Foto: Nakladatelství Fragment
