Kontraverzní knihu Silnější pes vydává v těchto dnech nakladatelství Eminent a je to dílo věru bombastické. Autor Maxim Čáp použil policejní odposlechy z korupčních afér, své více než třicetileté zkušenosti z fotbalového prostředí, které mu je více než důvěrně známo. Prozrazuje tu to, na čem mnoho lidí rozhodně nemá zájem, aby se dostalo na světlo boží. Nadčasové dílo je příkladem lidských sklonů k ovládání, podplácení či snad touze po jisté »nadlidskosti«. Svět, který si zcela snadno můžete dosadit do svého blízkého okolí nebo – jak jinak – do politiky. Jestli je to jen ryze zvrácený mužský svět, už nechám na vás. Je to ale syrový svět!
Každopádně mužské ego, touha po moci, po nadvládě (nad čímkoliv), je tu zřetelná z každého slovíčka, jež vypadne z nevymáchaných úst fotbalových funkcionářů. Jestli při svých čachrech působí směšně? O co jde? Není důležité zvítězit, ale přinést domů peníze!
Autor tu zvolil krycí názvy, které však snadno rozšifrujete (Škodovkov, Perníkov, Klokanov, Kratkozobakov a další), stejně lehce poupravil jména funkcionářů, rozhodčích či fotbalových reprezentantů. Jiné reálie jsou stejné, stejně jako jména v odposleších. Některé příhody jsou úsměvné, milé a lidské, ale u jiných nebudete věřit tomu, co čtete. Hovorová nespisovná čeština všemu dodává ty pravé fotbalové a lidové grády, ale věřte tomu, že smetánka nahoře mluví ještě o poznání hůř. V odposleších je zhruba polovina slov opravdu vulgárních. To dodává čtivu na jednu stranu atraktivitu, na druhou stranu to slabší povahy může odradit. Mě to nadchlo, tak nějak jsem četla s nevírou a v hlavě jedno velké: NO TOTO???
IVAN HORNÍK: Voni by, vole, chtěli, vole, vodrovnat Hottka, vole, a tamtoho, že je čurák a tamto je čurák – a já řikám vole: A vy nejste čuráci?
(Ivan Horník o situaci v žižkovské kabině)
IVAN HORNÍK: Já když vidim toho Kotrbu a Peltu, tak je mi na blití. A Slavia jsou mrdky a maj tam buzeranta Csaplára.
(Ivan Horník na téma pražských ligových konkurentů)
A jak to tedy je s tou korupcí?
„Ale zas musím říct, že vo korupci se ve fotbale mluví hlavně v souvislosti s rozhodčíma, přitom jistější bejvá podplatit hráče soupeře. Většinou to funguje po zaručený vose: brankář, klíčovej stoper, tvůrce hry a kanonýr. Vostatní to ani nemusej vědět, aby si zkušený mohli rozdělit co největší podíl. Blbý pak je, když nějakej dorostenčík, neinformovanej, kterej přijde na posledních pár minut, to vybombí, dá vítěznej gól nebo vyrovná a je hnedka konec. Tohle jsem viděl kdysi na Lampasákovce, zkušený borci sklopili hlavu a mladej kanonýrek se divil, že mu nikdo k jeho životní trefě negratuluje. Prachy byly totiž během vteřiny v prdeli.“
Humor je tu pojatý poněkud švejkovsky… a záleží na vás, nakolik si budete uvědomovat, že jde o realitu – a vlastně o nic nejde. Fotbal je jen omezeným světem, který na obyčejné lidi nikterak nedopadá, nebo ne citelně. Ale tohle se pravděpodobně děje i v jiných odvětvích,nejen sportovních, ale i v politice. I v Silnějším psu se vracíme v čase a pokrýváme i jakési zárodky ještě za dob komunismu a potom plné rozvinutí ohromujícího rozsahu ovlivňování výsledků fotbalových zápasů. Úryvky z jiných médií, článků a rozhovorů v rozhlase, proložené vtipnými kresbami Vladimíra Renčína dodávají autorově humoru a syrovosti trochu odlehčující tón serioznosti a vtipu. Nakonec, na tuhle stoku se jde podívat s humorem a nadhledem, asi to ani jinak nejde, jinak by se člověk zbláznil a propadl se do černé beznaděje dnešního světa.
No uvidíme, co bude dál…
Zajímavá kniha zejména v době, kdy se některé zde zmíněné kauzy již začínají rozplétat a dostávat na veřejnost. Otázkou totiž je, co z toho, co Maxim Čáp uvádí, se dostane až do dalších soudních tahanic a co zůstane zameteno pod koberečkem. Tam se toho vejde…
O autorovi:
Silnějšího psa napsal sportovní novinář a zároveň oddaný fotbalový fanoušek Maxim Čáp, který se v daném oboru, v zákulisí i v praxi, pohybuje více než tři desítky let. Když v nakladatelství zdůvodnil, proč zvolil pseudonym Maxim Čáp, akceptovali jeho přání zůstat neznámým. Pokud se ve fotbalové branži vyznáte, jeho identitu možná odhalíte. Pokud ne, nevadí… ostatně, dílo je to právnicky ošetřené tak, že i když se tu kdekdo o sobě dočte nepříliš hezkých věcí, vše je v pořádku.
Zdroj: upravená verze: www.vaszpravodaj.cz
Foto: Nakladatelství Eminent
