Nevšední příběh napsaný čtivou formou, kde jsem postrádala jiskru. Četlo se to dobře, ale něco tomu chybělo, abych z ní byla nadšená. Je napsána dle skutečné události, tím to bylo zajímavé. Ale styl postrádal dobré citové vyjádření, neprožívala jsem to a neoslovila mě. Přestože jsem ji měla přečtenou za dva večery, tak nějak jsem neměla radost ani z konce.
Autorka závěrem totiž začala. Tím pádem jsem věděla jak to vše dopadne a vyprávění postrádalo něco překvapujícího. Myslím, že to nebyl dobrý nápad. Kniha je také hodně o cestování, hlavně po Francii. Určitě je krajina nádherná, ale z popisu jsem nedostala pocit, že tam chci jet a že to musím vidět. I vyjádření pocitů bylo ploché, bez emocí. Vypadá to, že jen kritizuji, ale tak na mě kniha prostě působila.
Líbila se mi hlavní myšlenka. Překonat strach a jít do neznámého. Věřit, že vše dobře dopadne. Velice to na autorce oceňují. Ona vypráví svůj příběh, kdy na hranici čtyřicítky si uvědomuje, že je v manželství nešťastná. Překoná své obavy a udělá krok do nového světa. Pomáhá ji vzpomínka na studentskou lásku v Paříži. Po které ji zůstalo sedm milostných dopisů. Tehdy měla strach pokračovat a nyní se vzchopila a našla svou dávnou zapomenutou odvahu a omluvila se. Jejím prvním krokem navazuje romance tam, kde před dvaceti lety skončila. Ona žije v Kalifornii, on ve Francii, je to o určitých ústupcích, které musí udělat, pokud chtějí být spolu. V textu jsou umístěny zmiňované dopisy, které nejspíš mají docílit sladké romantiky.
Kniha mě nenadchla, ani neurazila. Bylo zde i několik vtipných pasáži, kdy Samantha použila francouzštinu a řekla něco úplně jiného než chtěla. Když tak nad tím přemýšlím, přes to, že je to dle skutečnosti, působilo to na mě nereálně. Byla příjemná, milá, ale pro mě to nebylo ono. Opravdu záleží na povaze čtenáře. Takže pro velké romantiky, kteří rádi čtou o lidech, co překonají svůj strach a dokáží změnit život k lepšímu, je jak dělaná.
Foto: Nakladatelství Jota
