Robert Galbraith – Volání kukačky

Hrozně moc jsem byla na tuto knihu zvědavá. Před tím než vyšla jsem o ní četla spoustu věcí a zaujala mě. Musím říct, že mě nezklamala. Je to klasická dobrá detektivka. Žádné děsivé psycho, ale dobře napsaný příběh ve kterém jsem uvažovala kdo je vrah asi už od čtyřicáté stránky. A to má kniha stránek čtyřista sedmdesát.-


Hlavní postavou je vysloužilý voják Cormoran Strike, který odešel z vojenské služby díky úrazu v Afghánistánu, kde mu granát ustřelil kus nohy. Seznamujeme se ním ve chvíli, kdy se bouřlivě rozešel se svou přítelkyní Charlotte a hodnotí svůj život, který má ve čtyřech lepenkových krabicích. Nemá kde bydlet, přespává ve své kanceláři a zatím bez valného úspěchu se pokouší rozjet svou kariéru jako detektiv. Ten den je celkově nabitý událostmi, které mu změní život. Rozchod, nová sekretářka Robin a nový případ, který vzal hlavně díky velké finanční odměně. John Bristow ho požádá o přešetření případu smrti jeho nevlastní sestry Luly Landryové – slavné modelky, který policie po vyšetření uzavřela jako sebevraždu. Stalo se to před třemi měsíci a Bristow nevěří, že to byla sebevražda. Strike proniká do světa lidí, kteří jsou celebritami a obklopují se luxusem, módou, bulvárem a drogami.
Je to napsáno pohledem Strike a Robin. Robin má menší prostor a to se mi líbí. Poznáte, že Strike je hlavní duše případu a Robin mu pomáhá. Robin je tam vykreslena jako obyčejná ženská, která se přistěhovala za svým snoubencem do Londýna. Prožívá radost ze snubního prstýnku a zároveň rozpaky z nové práce. Jako malá měla sen být detektivem, z toho důvodu jí práce baví, ale dostane nabídku lepší finančně ohodnocené práce a neví jak se rozhodnout. Když přeci odejde, nedoví se už jak dopadne právě vyšetřovaný případ. A hlavně, práce po boku Strike ji moc baví.
Strike je správný typ inteligentního detektiva, má dobrý odhad na lidi. Pozná, když neříkají pravdu, nenápadně s nimi manipuluje, aby se dozvěděl odpověď na svou otázku a dokáže klamat svým robustním, ne moc hezkým tělem. A přesto tu není vykreslen jako dokonalý člověk. Často namáhá svou nohu s protézou víc jak mu dovolí a tak ho bolí. Díky tomu je nerudný. Svou bolest schovává a když je sám, myslí na své dětství s matkou feťačkou a na Charlotte. Jeho osobnost je rozpolcena , ale lidem to nedává najevo.
Moc se mi líbil ten pocit při čtení, kdy už tipujete vraha a bum, on to není, dáte si další tip a taky to není on. A nakonec se vrahem ukáže úplně někdo jiný, který vás ani nenapadl. Prostě jak to u správné detektivky má být.
Autorka tu také perfektně do detailu popisuje osoby a okolí až mi to dalo pocit, že je vidím před sebou. Někomu to může připadat až zdlouhavé, ale mě ne. Mě to vyhovovalo a knihu jsem přečetla jedním dechem i díky tomu, jak je čtivě napsána.

Foto: Nakladatelství Plus