Ve středu 3. září 2015 vyjde nová kniha o vyšetřování zločineckých aktivit Radovana Krejčíře. Kniha se bude jmenovat Padrino Krejčíř – Gangster. A vrátí čtenáře na začátek kariéry Krejčíře do devadesátých let a na přelom tisíciletí.
Loňský titul Padrino Krejčíř – Afričan popisoval aktuální dění uprchlíka v Jihoafrické republice. Tentokráte se příběh vrací v časové smyčce zpět do Česka. Čtenáři se dozví, jak Krejčíř začínal, jaké podvody plánoval, proč se na něj zaměřila policie a co vedlo k tomu, že se dal na dráhu gangstera.
Kniha přinese řadu novinek, má bohatou obrazovou přílohu a také velkou mapu s pavoukem vztahů kolem Krejčíře a jeho podvodů. Zároveň s knihou vznikl i scénář pro film Gangster KA, který bude mít premiéru v kinech týden poté – ve čtvrtek 10. září.
Co bude v knize:
Kniha přinese odpovědi na tyto otázky:
Jak Krejčíř zbohatl?
Jak se dostal do pražského podsvětí?
Jak se na něj dostala policie?
Jak to bylo s únosem jeho otce?
V knize budou přepisy desítek dopisů, které Krejčíř posílal v roce 2002 tajně z vězení s instrukcemi, jak se vypořádat s nepřáteli a nepohodlnými svědky.
V knize budou také přetištěny unikátní zápisy policie ze schůzek se zavražděným kmotrem Františkem Mrázkem, který poskytoval policii cenné informace o podsvětí a také o Krejčířových aktivitách.
Součástí knihy je i rozhovor s bývalým obchodním partnerem Krejčíře Libanoncem Tarekem Becharou, který otevřeně popisuje praktiky v podsvětí a zákulisí několika vražd.
Jak knihy vznikají?
„Je to dosud nejtěžší projekt, na jakém jsem kdy pracoval,“ říká novinář a autor publicistických knih o českém podsvětí a politice Jaroslav Kmenta a pokračuje:
„Zároveň s knihami vznikal i námět a scénář pro celovečerní film Gangster KA. Takže jsem zpočátku nevěděl, co udělat dřív. Jestli napsat knihu, nebo se věnovat scénáři? Informace k celému případu jsem sbíral deset let. Bylo toho moc a bylo to nesmírně složité téma. Pak mi trvalo asi rok, než jsem si udělal komplexní analýzu celého případu. Ta mi pak sloužila jako rozsáhlá osnova příběhu. Od začátku mi bylo jasné, že z toho bude minimálně trilogie jako v případu Kmotra Mrázka. Nakonec jsem tedy začal psát knihu. Pěkně chronologicky, od začátku Krejčířova podnikání v devadesátých letech. Jenže asi v polovině psaní jsem musel práci přerušit, protože jsme začali s režisérem Janem Pachlem dávat dohromady námět a scénář pro film Gangster KA. To by nebyl problém. Ale hned poté jsme psali scénář pro druhý film Gangster KA – Afričan. Takže jsem musel upřednostnit sbírání podkladů k čerstvému působení Krejčíře v Jihoafrické republice. To mě dovedlo k tomu, že jsem napsal poslední část celé série, která se týkala vyšetřování zločinů Krejčíře v JAR. Bylo to nutné, protože bez toho bychom nemohli udělat scénář pro druhý film. V roce 2014 jsem proto vydal nejdříve hotovou knihu Padrino Krejčíř – Afričan, což je část popisující jeho jihoafrickou anabázi. A hned poté jsem se vrátil k rozepsané první knize. Letos na jaře jsem ji dokončil a teď 3. září 2015 přijde na trh. Ale protože je toho hodně, vešla se mi do této knihy jen první část Krejčířova působení v České republice. Takže zatímco v prvním filmu Gangster KA uvidíte celou českou story Krejčíře až do roku 2005, knižně to vyjde ve dvou částech. Jedna právě vydávaná kniha s podtitulem Gangster končí své vyprávění někdy koncem roku 2002. Druhá část mi teprve vzniká v počítači a bude mít podtitul Žralok. Tato kniha skončí legendárním útěkem Krejčíře z vily v roce 2005.“
„Co bude dál, nechci předjímat. Ale mohu vás ujistit, že nechci strávit zbytek života psaním o Krejčířovi. Je to vyčerpávající, protože tím, jak se snažíte porozumět jeho světu, ponoříte se do jeho ´polosvěta´. A věřte mi: není to nic pěkného,“ říká Kmenta.
Ukázka prvních dvou kapitol:
1
Jakub Konečný byl uhlazený mladík, ročník 1971. Chytrý kluk. Blonďák, modré oči, ženské rysy. Věčně v luxusním obleku.
Aby ne. Když máte v popisu práce hledání milionářů, kterým byste zhodnotili peníze na nějakých pofiderních burzách, musíte vypadat opravdu dobře. A Konečný v těch oblecích vypadal vážně elegantně.
Pánský oblek musel mít z vlny, která měla číslo minimálně 180. Nejde o velikost, ale o stupeň kvality příze. Čím vyšší číslo, tím kvalitnější oblek. To číslo označuje počet vetkaných vláken. Konečný si kupoval obleky ve Vídni, někdy v Londýně. Vyšly ho draze. V přepočtu třeba i na padesát tisíc korun. Ale když jedete ve stamilionech, je vám to vlastně jedno.
V pátek 19. dubna 2002 v 11 hodin dopoledne měl jeho vlněný oblek číslo 200. Jenže mu nebyl nic platný. Konečný ležel na zadním sedadle nějakého zapráskaného starého auta. V malém Peugeotu 206. A přes sebe měl přehozený špinavý hadr.
Do toho umolousaného auta se dostal tak, že ho tam vrazily tři gorily. Na obličeji měly šátky a mluvily špatnou češtinou. Na první pohled působily jako klasičtí ranaři z Ruska nebo Ukrajiny, ale jakmile víc zařvaly, bylo jasné, že to jsou hoši z Balkánu. Když ještě všichni patřili pod Jugoslávii, říkalo se jim Jugoši. Nebo taky Jogurti. Teď už se Jogurti dělí na různá etnika. Tohle byli Alboši, tedy Albánci.
Jakub pochopil, že to byla léčka. Že ho „ta kurva z Libanonu“ prodala. Konečný měl mít schůzku s Libanoncem Tarekem Becharou, svým obchodním partnerem a kamarádem. Že je to jeho kámoš, to si myslel Jakub ještě vteřinu předtím, než se s ním měl sejít v secesním hotelu Villa Voyta na pražské Lhotce. Jakmile tam ale místo Tareka spatřil tři nakrátko ostříhané gorily, mohl si Becharu ze seznamu kamarádů vyškrtnout.
Jakub přijel na schůzku ve sportovním voze SUV. Nabouchaný Mercedes ML 55 AMG. Zaparkoval ho v parčíku naproti hotelu a čekal v autě. Tak se dohodl s Becharou. Tenhle bourák s výkonem přes 500 koní vyjde na tři miliony korun. Taky součást bontonu a obchodní strategie. Jenže když na vás míří tři chlapíci s italskou Berettou model 92, který má velkokapacitní zásobník na 15 nábojů, tak vám je nějaký luxusní mercedes k ničemu.
„Ty pojebana kurva, sedej k nam,“ zařval jeden z Albošů, který uměl trochu česky.
Druhý ho popadl za krk a strkal do peugeotu.
„Nëse jeni duke shkuar për të bërë probleme, unë do të të vras,“ štěkl Konečnému do ucha Albánec, co vypadal jako Pepek námořník po dávce špenátu.
„Cože? Vůbec vám nerozumím!“ stačil vykřiknout Konečný.
Albánec přešel volně na ruštinu: „Esli ty sabiraješ sdělat neprijatnosti, ubiju těbja. Panimaješ?“
Jakubovy vyděšené oči zamžikaly. A aby bylo jasno, Albánec, který uměl trochu česky, ještě jednou zopakoval výhrůžku napůl česky, napůl rusky: „Esli problem, ja tebja ubiju.“
Jakub se nebránil. Nebylo jak. Nečekal to.
2
O tři dny později sepsal Jakub Konečný o svém únosu záznam. Podepsal ho a uložil do svého sejfu. Pro jistotu. Kdyby se mu něco stalo, aby se vědělo, co tomu předcházelo. Na policii nešel. Bál se o život.
„Jeli jsme asi dvacet minut. Podle slunce, které jsem zahlédl, jsme neustále měnili směr. Můj mobilní telefon ještě chvíli vyzváněl, ale pak mi ho vzali a vypnuli. Ujistili mě, že pokud budu rozumný, nic se mi nestane. Po dvaceti minutách jsme sice zastavili u nějaké čerpací stanice, ale jen jsme tankovali. Ta benzinka měla modrou barvu. Tankovalo se za 300 korun. Benzin.
K popisu tří mužů, kteří mě unesli, uvádím, že to byli muži ve věku 25 až 30 let. Byli štíhlí, tmavé vlasy a krátké sestřihy. Národnost asi Albánie, Rusko nebo Polsko. Po dalších asi dvou hodinách jízdy mě přivedli do nějakého objektu. Tady jsem si musel nasadit lyžařské brýle, ale vidět přes ně nešlo. Byly polepené páskou. Řekli mi, že jsem někoho naštval a ten mě chce potrestat.
Na noc mě zavřeli do malého světlíku, kde byl bojler a nějaké police. V policích jsem našel inventarizační protokol. Pamatuji si, že tam byl soupis věcí s označením Orlík, Vystrkov, hotel, chata číslo 7. Druhý den ráno jsem zaslechl útržky rozhovorů lidí v domě, kteří mě zadržovali. Jednalo se o slovanský jazyk. Zaslechl jsem slovo Všenory, dále pak jméno Jetula a slovo Těšín.
Dopoledne mě převezli opět stejným autem, tentokráte kratší cestou do nějaké kanceláře. Ještě než jsem si mohl sundat zakrytí očí, nějaký člověk mi řekl: ,Tento člověk, který tady sedí, je jako můj brat. Když neuděláš, co chce, zabiju tebe nebo tvojeho tátu, manželku, sestru. Rozumíš mi?ʻ
Potom odešel a já si sundal zakrytí očí. Proti mně seděl Radovan Krejčíř. Byli jsme v jeho kanceláři ve Všenorech.“
O projektu:
Knižní projekt novináře Jaroslava Kmenty Padrino Krejčíř mapuje vyšetřování aktivit podnikatele Radovana Krejčíře, který se stal ústřední postavou organizovaného zločinu v Česku a v Jihoafrické republice. Po knize Padrino Krejčíř – Afričan (2014) a titulu Padrino Krejčíř – Gangster (2015) budou následovat další knihy, které završí celé vyprávění.
Podívejte se na trailer k filmu:
O autorovi:
Jaroslav Kmenta se narodil v roce 1969. Novinářem je od roku 1991. Patří k nejvýraznějším osobnostem české investigativní žurnalistiky. Je členem nezávislého reportážně investigativního měsíčníku Reportér magazín.
Napsal devět knih, z nichž zatím největší úspěch zaznamenala trilogie Kmotr Mrázek, podle které byl natočen film Příběh kmotra. Podle nových titulů ze série Padrino Krejčíř vznikl dvoudílný film Gangster Ka, který bude mít premiéru v kinech 10.září a Gangster Ka:Afričan, který bude v kinech od 26.listopadu 2015.
Kmenta je nositelem prestižní ceny Karla Havlíčka Borovského, která se uděluje za výjimečné novinářské výsledky.
Foto: BIOSCOP
