Dívky nám vstupují do světa dospělých a ten proces není vůbec jednoduchý. Navždy si budu pamatovat jednu definici z knihy, kde dívka vše popsala jako „někde na druhém stupni základní školy jsem umřela.“ Jeden si až skoro rozpomene na tu dobu, kdy se začalo měnit tělo, psychika a přicházely pocity, které bezstarostné dítě ani nenapadnou. Jsme najednou křehčí, jiné, ovlivnitelné nebo naopak tak rozbouřené, že máme pocit, že nikam nepatříme.
Americké autorky této knihy jsou matka s dcerou, obě se zabývají psychologií a terapií často právě traumat spojených s dospíváním. Navíc knihu koncipovaly jako nenásilné porovnání mládí dnešních matek, tedy kdysi mladých dívek v devadesátých letech a dívek dnešních. Pohledů těch devadesátkových děvčat, kterým už je dneska přes čtyřicet a vedou do dospělosti své dcery.
A příběhy dívek? Obyčejné, smutné. Veselé s happyendy. Typické. Zázračné, kdy drsné prostředí vysoustruží nesmírně silné mladé lidi. Ale i příběhy trýznivé, které si často neseme do dospělosti. A dnes už na některých ženách vidíme, že často i do stáří…
„Když budu tlustá, třeba mě chlapi nechají na pokoji…“
„Ztráta panenství na druhém stupni byla v devadesátých letech považována za známku vyspělosti.“
„Má generace neměla neustálý přísun informací o globálních krizích, teroristických útocích a hrozbách pro životní prostředí. Dcera a její kamarádi slýchají každý den o něčem traumatickém. Bojí se, že se ve škole bude střílet. Život je pro ně složitější.“
„V prvních deseti letech terapeutické praxe jsem se nesetkala s klientkou, která by se řezala nebo pálila… V devadesátých letech nepříliš častý jev…“
Ochutnávka témat by mohla pokračovat. Můžeme ale vidět rozdíly. Co my jsme neznaly, to se dnes vyvíjí, viz různé způsoby sebepoškozování, stres z okolního světa. Co my jsme znaly a chtěly před tím třeba své dcery ochránit, sexuální zneužívání, brzký začátek intimního života a alkohol, to se pomalu ze společnosti vytrácí.
Společnost je jedovatá, náročná, omezující – a právě různé formy sebepoškozování a psychických problémů jsou majákem, který na to upozorňuje.
Zároveň v knize dostanete mnohé odpovědi na své mládí, na to, proč s námi rodiče málo mluvili, proč jsme rebelovali a bylo to moderní, že tam byla nastavená celá společnost.
A právě tato doba formovala možná trochu láskyplnější matky dnešním dcerám, matky, které nechtěly opakovat chyby svých matek. A možná i ty naše matky jen něčím nechtěly opakovat chyby svých matek, našich babiček. Kdoví…
A odnesla jsem si vědomí, že jsem šťastná za pěkný vztah s dcerou, zároveň si uvědomuji, že její nástrahy mladého světa jsou o poznání jiné, musím se na ně více soustředit, abych je pochopila a někdy pranic nemají nic společného s našimi strachy a vzpomínkami…
O autorkách:
Sara Pipherová Gillamová, spisovatelka, pedagožka pracuje jako šéfredaktorka časopisu Exchange, který se zaměřuje na předškolní pedagogiku.
Mary Pipherová, kulturní antropoložka, klinická psycholožka zaměřující se na ženy, léčbu traumatu a dopady kultury na duševní zdraví. Je nazývána „kulturní terapeutkou“ své generace.
V češtině vyšlo ještě: Ženy plují na seber (Alferia, 2020)
https://www.alferia.cz/ofelie-podruhe-12459/
Foto: Autorka
