Tento druh knih čtu málo, ale když už mě zaujme, stojí to zato. Ani tady mě můj sedmý čtecí smysl nezklamal a musím říct, že je to skvělé dílo. To, co autor vylíčil a popsal je fascinující, dech beroucí skvělé odvyprávěný příběh, který vás přes svou temnotu pohltí. A nutí vás na něj myslet, i když jej nečtete. Dokonce i při relaxačním uvolnění na józe, jsem o něm přemýšlela, a že jsem se snažila, hodně snažila a stejně mi to nedalo a měla jsem ho plnou hlavu.
Hlavním vypravěčem je desetiletá dívka Melanie. Postupně se čtenář dozvídá o světě, kdy přišel kolaps, a vše jsou jen zbytky normálního žití, jak jej známe my. Od začátku čtenář tuší, že to není normální. Děj se odkrývá pomalu, a čekalo mě nejedno překvapení. Melanie žije od nepaměti na vojenské základně podle přísných pravidel, které musí dodržovat. Neví proč to tak funguje, ale tak to je. Nejvíce si oblíbila učitelku Helen Justineauovou. Přímo ji zbožňuje. Dozvídáme se, že asi před třiceti lety napadla lidstvo houba, která je mění v lidožrouty – hladovce. Houba jim dodá nutkání požírat jiné lidi a tím se i šíří. Normálních lidí co přežilo je v Británii málo a shlukli se do jednoho místa, kde se chrání. Místu říkají Maják. Jednou základnu přepadnou hladovci. Melanii se podaří s Helen utéct. Přidají se k nim ještě doktorka, seržant a jeden vojín. Chtějí se dostat na Maják, ale musí projít nebezpečným územím, kde na ně číhají hlodavci. Melanie se postupně dozvídá, že je neobyčejná. Proto byla na základně. Doktorka se snažila zjistit, jak by houbu mohla zastavit. Aby nebylo zničeno celé lidstvo. Její výzkum byl neúspěšný. Během cesty o přežití se odkrývají charaktery postav a postupně je dobře poznáváme.
Popis okolí je velmi živý a někdy jsem měla zpustošenou ulici Londýna s čekajícími hlodavci přímo před očima. Hodně na mě působila vylíčená atmosféra, která je sice beznadějná, ale Melanie ji dává nádech očekávání. Závěr je zajímavý. Někdy musí být něco zničeno, ať může něco jiného vzniknout. Je to depresivní a zároveň s nádechem naděje nového očekávání. Bylo to symbolické a líbilo se mi to.
Některé scény jsou hodně brutální a hororové. Ale vše je ještě ve snesitelné míře. Není to tak, že byste se báli zvednout v noci z postele, ale spíše máte z toho stísněný pocit. Vše je tak skutečně popsané, že jsem dostávala dojem, že je možné, že se to stane.
Kniha je originální, perfektně zpracovaná, nenašla jsem žádné hluché místo a závěr je zajímavou tečkou za příběhem. Je temný, ale prosvítá v něm i jiskřička světla ve formě kamarádství Melanie s Helen. Kdo máte rádi dobře napsanou knihu o budoucnosti, co by bylo kdyby, určitě si ji přečtěte.
Foto: Nakladatelství HOST
