Nakladatelství Epocha vydává knihu autorů Luboše Valeriána a Viktorína Šulce Bratrstvo tajných hrobů. Kriminální případy, které šokovaly republiku. Je až s podivem, jakých zvěrstev se může dopustit jedna lidská bytost na druhé. Při představě jakou bolestí museli mnozí lidé před smrtí projít, tuhne krev v žilách, a to o tom jen slýcháme. Ale jak to vidí ti, kteří jsou s lidskou zvráceností v přímém kontaktu? Ti, na jejichž bedrech leží zodpovědnost za dopadení vraha? Jaké to je, být denně konfrontován s chladnokrevností a bezcitností, vám v knize Bratrstvo tajných hrobů poodhalí Luboš Valerián.
Plukovník Valerián pracuje od roku 1988 na problematice, zabývající se násilnou trestnou činností, tedy především vraždami, na území severní Moravy. Některé z jeho případů ovšem získaly pozornost celorepublikových médií – ať už pro mimořádnou brutalitu pachatelů (na Valeriánově kontě je několik doživotně odsouzených vězňů), či kvůli mobilitě zločinců, kteří předtím vraždili na jiných místech republiky. Kniha vyprávění a vzpomínek plk. Valeriána zachycuje dvacet různých případů, členěných do tematických kapitol. Jako příslovečná červená nit jimi prochází kariérní a profesní vzestup kriminalisty, od typického začátečníka, vypomáhajícího zkušeným kolegům, přes první velký případ až po šéfování »mordpartě«. Vzhledem k profesi vypravěče a jeho životním zkušenostem má kniha exkluzivní charakter. Mimořádnou zajímavost pak pro čtenáře nabízejí mj. Valeriánovy osobní zážitky s různými typy vrahů, se kterými během přípravného řízení strávil dlouhou řadu hodin.
O autorech:
Luboš Valerián (1957) na stoupil k policii (tehdejšímu SNB) v září 1976. Od roku 1981 působil jako vyšetřovatel, nejprve ve Frýdku-Místku, později v Ostravě. Zpracovával vesměs násilné trestné činy. V roce 1986 získal na Fakultě vyšetřování Vysoké školy SNB v Bratislavě titul JUDr., v roce 2006 pak titul Ph.D. Působí jako vedoucí odboru obecné kriminality Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje Je dlouholetým dopisovatelem a spolupracovníkem Kriminalistického sborníku, členem redakční rady časopisu Kriminalistika a členem Společnosti přátel kriminalistiky, přednáší na četných sympoziích a vyučuje na Lékařské fakultě Ostravské univerzity.
Viktorín Šulc (1951) vystudoval dálkově scénáristiku na FAMU. V roce 2000 zvítězil v soutěži České televize o nejlepší detektivní scénář titulem Muž, který vycházel z hrobu, na kontě má další televizní filmy Agentura Puzzle, Všichni musí zemřít, Škodná, Hrobník, Stín smrtihlava, píše též pro seriál Kriminálka Anděl. Jeho kniha Příští stanice: Smrt získala cenu AIEP jako nejlepší česká detektivka v roce 2004. Podílel se spoluautorsky na vzniku profesních memoárů šéfa pražské mordparty Jiřího Markoviče Lovec přízraků (Epocha, 2008). Je členem redakční rady Kriminalistického sborníku, do něhož pravidelně přispívá.
Ukázka:
KAPITOLA I: ODSOUZEN K DOŽIVOTÍ
Byla hluboká noc. Jedno z oken tichého domku svítilo do tmy matnou modří.
Obrazovka televize, už jen zrnící, bez programu, nezářila proto, že by neklidně spící mladík zapomněl před usnutím přístroj vypnout.
Televize svítila schválně. Mladík se totiž bál tmy. Měl strach, že se před ním zjeví pomstychtivý duch zabitého muže. Muže, jehož tělo odpočívalo kdesi ve sklepě a mělo být jednou provždy zapomenuto.
„Že vy jste ten kriminalista? Ten detektiv? Co mluvil v televizi o tý vraždě?“
Jo, je to tak. Občas člověk narazí na podobnou přitroublou otázku v obchodě nebo na ulici. Stačí se v souvislosti s nějakými případy párkrát ukázat na obrazovce – a rázem je z něj mediální „hvězda“!
Nezbývá, než neurčitě přikývnout hlavou a raději zmizet. Tuším, jaká otázka by nejspíš následovala…
Ale někdy se jí stejně nevyhnu. Často přednáším na různých odborných seminářích, většinou následuje diskuse. Taky mi volají novináři. Když jim nechci na kameru ani do telefonu sdělit horké novinky z toho či onoho falu, mívají zájem téma rozhovoru rozšířit.
STALO SE NĚKDY NĚCO PODOBNÉHO?
NA KTERÝ PŘÍPAD SI NEJČASTĚJI VZPOMENETE?
Zajímavá otázka. V podstatě mi to zní jako parafráze slavné věty cimrmanologů pánů Smoljaka a Svěráka:
Můžete nám vyprávět nějakou veselou historku z natáčení?
Přemýšlím.
Znám spousty historek, ale ani jedna není veselá. Já a moji kolegové se při nich smějeme jenom proto, abychom zahnali i po letech nepříjemnou pachuť špíny a bolesti. Jejich poměr vůči humoru bych spočítal na takových 99:1… Ale smějeme se.
NA KTERÝ PŘÍPAD SI NEJČASTĚJI VZPOMENETE?
„Třeba na karvinské horké léto roku 1993,“ připouštím neochotně.
„To byl nějakej případ? A proč zrovna ten vám utkvěl v hlavě?“
Proč? opakuji si v duchu. Proč? Že jsem byl o třináct let mladší a má kariéra u mordparty se začala rozjíždět na plné obrátky? Nebo že se jednalo o mého prvního doživoťáka?
„Co se vlastně tenkrát stalo?“
Tak na to si vzpomínám úplně přesně. Během šesti neděl došlo na relativně malém prostoru měst Karviná a Orlová ke třem vraždám, přičemž první oběť byla nalezena teprve dva měsíce od spáchání zločinu! Třebaže vraždy nebyly dílem stejného pachatele, jejich objasnění se proplétalo ještě dlouho potom, co jsme oba podezřelé muže zadrželi a obvinili.
28. června 1993 jsme objevili 44letého muže, zastlaného v posteli a ubitého sekerou.
Jen o dva dny později stáli naši lidé nad tělem 55leté ženy, ubodané asi patnácti ranami nožem.
8. července, při prohlídce domu dva měsíce nezvěstného muže, jsme našli jeho mrtvolu politou zkysaným vínem a zaházenou hadry. Kdosi mu rozmlátil obličej a rozdupal krk, na kterém jsme našli i sečné rány po sekeře.
„No jo,“ říkám. „To léto bylo tenkrát opravdu horký.“
Info o knize:
Autoři: Luboš Valerián, Viktorín Šulc
Název: Bratrstvo tajných hrobů (2. vydání)
Formát: váz. s přeb., 140×205 mm
Počet stran: 200 stran + fotopříloha
Cena: 199 Kč
Nakladatel: Epocha
Edice: Edice Victima
Foto: Nakladatelství Epocha
