Režisér Mikulášových patálií vyzpovídal devětatřicet světoznámých filmových režiséru a vznikla unikátní kniha Lekce filmu. Kniha rozhovorů o filmové tvorbě, které vedl francouzský režisér a novinář Laurent Tirard s proslulými a uznávanými světovými režiséry (Miloš Forman, Martin Scorsese, bratři Coenové, Lars von Trier a mnozí další), se do tématu ponořuje o něco hlouběji, než tomu u běžných interview bývá, a odkrývá technické, tvůrčí či názorové aspekty práce filmového režiséra.
Tirard položil všem zpovídaným autorům tytéž otázky, takže čtenář může jejich odpovědi sledovat a vzájemně porovnávat. Sám si přitom jistě uvědomí řadu věcí, o kterých možná v přítmí kinosálu dosud nikdy nepřemýšlel. Musí mít režisér své herce bezpodmínečně rád? Co je potřeba udělat jako první, když přijdete na plac? Má něco společného povolání režiséra a sportovního trenéra? Kniha Lekce filmu je požitkem i cenným přínosem nejen pro odborníky, ale také pro každého milovníka filmového umění.
Seznam vyzpovídaných režisérů:
Martin Scorsese, Pedro Almodóvar, Sydney Pollack, Jean-Pierre Jeunet, John Boorman, Woody Allen, Emir Kusturica, Joel a Ethan Coenovi, Wim Wenders, Claude Sautet, David Lynch, Bernardo Bertolucci, Oliver Stone, Atom Egoyan, Patrice Leconte, Jacques Audiard, Claude Lelouch, Denys Arcand, Michael Mann, André Téchiné, Roman Polanski, Claire Denisová, Jim Jarmusch, Claude Miller, Lars von Trier, Wong Kar-wai, David Cronenberg, Takeši Kitano, Tim Burton, John Woo, Jean-Luc Godard, Miloš Forman, Bertrand Blier, Mathieu Kassovitz, Steven Soderbergh, Jean-Jacques Annaud, Claude Chabrol, Alejandro González Iñárritu, Arthur Penn
O autorovi:
Laurent Tirard se narodil v roce 1967 a je francouzský režisér a scenárista. Režii studoval na New York University, kterou absolvoval v roce 1989. Rok působil v Los Angeles jako lektor scénářů pro studio Warner Bros. Poté nastoupil do časopisu Studio Magazine a stal se filmovým publicistou. V průběhu dalších sedmi let viděl a zrecenzoval více než sto snímků ročně. Všechny nabyté poznatky Laurent Tirard od roku 2004 převádí do praxe. Dosud natočil celkem pět celovečerních filmů, nejnověji snímek Mikulášovy patálie na prázdninách (2014) podle slavné knižní předlohy René Goscinnyho.
Rozměry: 160 x 235 mm, počet stran: 352 stran, cena: 499,- Kč
Ukázka z rozhovoru s Woody Allenem:
Dobře vést herce znamená nechat ho, aby dělal svou práci
Často bývám dotazován, v čem je tajemství vedení herců, a když pak odpovím,že stačí vybrat si talentované lidi a nechat je dělat jejich práci, obvyklesi všichni myslí, že žertuji. Přitom je to pravda. Režiséři mají často tendenci hercům do všeho moc mluvit a herci se tomu podvolují, právě protože se rádi nechávají dirigovat přespříliš. Rádi o svých rolích vedou nekonečné diskuse, celý proces budování postavy intelektualizují a podobně. A často se pak do toho nakonec tak zamotají, že už nejsou přirození a spontánní. Myslím, že chápu, proč to dělají: oni i režisér se cítí jaksi provinile, že dělají něco tak jednoduchého, a nutí se proto si ten úkol nějak zkomplikovat, aby tak zdůvodnili svou finanční odměnu. Této hry se já nikdy neúčastním. Pochopitelně, když na mě herci mají jednu, dvě otázky, tak jim na ně odpovím, jak nejlépe můžu. Jinak ale angažuju nadané lidi a nechám je, aby dělali to, co umějí. Nikdy je k ničemu nenutím, důvěřuji plně jejich hereckému instinktu a jen velmi vzácně se stane, že mě zklamou. Jsem také toho názoru, že fakt, že točím dlouhé scény s minimálním počtem střihů, jim umožňuje skutečně hrát. Ve filmu totiž herci jinak příliš často mají třeba tři sekundy na to, aby začali nějakou větu nebo pootočili hlavou, a pak čekají tři hodiny, než můžou v jiném záběru tu větu nebo otočení hlavy dokončit. Sotva nahodí motor a už aby ho zase vypínali. To je frustrující a myslím, že je to opak toho, co v jejich profesi může přinášet radost. Ať už je to jakkoli, vždycky když nějaký můj film přijde do kin, lidé jsou okouzlení hereckými výkony. Jsou jimi okouzlení i sami herci a oslavují mě jako hrdinu; přitom to jsou ale oni, kdo odvedl všechnu práci!
Pár chyb, kterým je radno se vyhnout
Jsou různé druhy chyb, jichž by se režisér měl pokusit vyvarovat. Jako první mě napadá pouštět se do čehokoli, co úplně neodpovídá představě, kterou o filmu má. Často se totiž stává, že člověk uprostřed natáčení najednou má skvělý nápad nebo si chce zkusit něco troufalého. Pokud to ale do filmu nepatří, tak v sobě musí nalézt dostatek poctivosti a integrity a upustit od toho. Což neznamená, že má být strnulý nebo úzkoprsý, právě naopak. Film je jako rostlina: zasejete semínko, ono vzejde a začne růst. A jestliže chce režisér vidět jeho konec, musí s ním růst ve stejném tempu. Musí být každou chvíli připraven k nejrůznějším modifikacím a změnám. Také musí být otevřený názorům zvenčí. Když píšete, jste v pokoji sami s listem papíru. To se věci zvládají snadno. Jakmile se ale ocitnete na place, je to jiné. Řídíte vše dál, ale už k tomu potřebujete i další lidi. To musíte pochopit, akceptovat a musí vás to bavit. A také musíte umět si vystačit s tím, co máte. Rozhodnost je určitě trumf, neschopnost kompromisu je ale většinou na překážku. Za zásadní omyl rovněž považuji pustit se do filmu se špatným nebo nedodělaným scénářem s heslem: »To nevadí, režií to všechno napravím«. Zkušenost mě naučila, že s dobrým scénářem a špatnou režií může někdy v konečném výsledku vzniknout jakž takž slušný film, opak se ale nestává nikdy. A konečně posledním omylem, před nímž bych každého budoucího filmaře varoval, je, aby nikdy nepodlehl dojmu, že teď už všechno ví. Já už tak dlouho točím filmy a dodnes jsem vždycky překvapený, ba přímo žasnu nad tím, jak publikum reaguje. Myslím si třeba, že si lidé oblíbí určitou postavu, a pak zjišťuji, že je jim lhostejná až nesympatická a že naopak preferují jinou, které jsem já téměř nevěnoval pozornost. Mám za to, že se budou smát některému gagu a oni se ve skutečnosti smějí jinému, který jsem považoval za velice průměrný. Občas je to trochu frustrující. Na druhou stranu: právě tohle je důvod, proč je naše profese tak magická, přitažlivá a zábavná. Kdybych všechno chápal, tak bych toho už dávno nechal!
Foto: www.dokoran.cz
