V době, kdy se Evropou valí proud běženců, Rusko obnovuje svůj vliv ve střední Evropě, vychází aktuální kniha politologa Jiřího Pehe Na konci světa – Úvahy a glosy o povaze naší současnosti (vydává Prostor). Dílo nabízí ucelenější pohled na zásadní proměny západní civilizace, kterých jsme svědky i aktéry.
Kniha představuje výbor esejů a dalších textů, které spisovatel a politolog Jiří Pehe publikoval v různých periodikách mezi roky 2011 a 2015. Jejich ústředním tématem je myšlenka, že jsme svědky i aktéry zásadní proměny západní civilizace, tak jak ji známe od doby osvícenství.
Zatímco »zánik« starého světa rozumu a modernity jsme schopni vidět
a analyzovat, zrod nového, budoucího věku naší civilizace dokážeme jen stěží zahlédnout. Autor tento motiv rozebírá na různých úrovních, ať už pomocí pojmů, jako je globalizace a globální kapitalismus, národní stát, nacionalismus, občanská společnost, masová média, masová kultura, liberální demokracie založená na politických stranách a ideologiích, anebo prostřednictvím literárních a filmových děl, jimž mnohdy vévodí bezútěšný katastrofismus.
Zvláštní pozornost věnuje Jiří Pehe také naší české realitě, respektive politické kultuře, národní mentalitě a institucím. Situace je u nás podle něj komplikovaná tím, že na nás dopadají všechny civilizační jevy, jako je globalizace či úpadek nebo proměna určitých institucí, ale zároveň jsou některé negativní jevy ještě zesíleny v důsledku diskontinuity našeho demokratického vývoje.
Jiří Pehe: Na konci světa – Úvahy a glosy o povaze naší současnosti
Odpovědný redaktor Richard Štencl
Vydal Prostor v edici Střed
280 stran, cena: 297,- Kč
První vydání
Ukázka:
Globální bezdomovectví vyprazdňuje náš lidský svět
Dvacáté století s jeho obludnými režimy vytvořilo generace bezdomovců v širším slova smyslu. Pád komunismu byl jen jedním z historických zvratů, kdy se lidé vraceli z vyhnanství, vlastně jen proto, aby zjistili, že původní domov zmizel. Jejich zkušenosti a zážitky jsou – stejně jako navrátilců z obou světových válek, z koncentráků či gulagů – nesdělitelné.
Jiné verze tohoto traumatu se ale dnes odehrávají v podobě osudů stovek milionů lidí migrujících za prací nebo prchajících před útlakem a násilím po celém světě.
Samotný pojem »domov« se přitom drolí pod náporem globalizace. Změny jsou leckde natolik rychlé, že to, co bylo ještě včera důvěrně známé, dnes už neplatí. Svět je plný nostalgie, touhy po návratu domů, který je už nemožný nejen v podobě návratu k tradicím a mizejícím kulturám, ale i v podobě nesdělitelnosti toho, co migranti zakoušejí při putování za něčím »lepším«.
V globalizovaném světě narůstá počet vykořeněných cizinců, kteří se už nemají kam vrátit. Získávají sice zásluhou této své podivné situace jistý odstup
a svobodu, jenže své poznatky nemají s kým sdílet. V zemích, kam odešli, jsou »cizinci«, když se vrací »domů«, zjišťují, že jim málokdo rozumí.
Kundera píše o emigrantském bezdomovectví, které je ale v hroutícím se černobílém světě dříve proti sobě stojících bloků jen syndromem něčeho závažnějšího: hroutící se srozumitelnosti světa jako domova. Geniálně popisuje tento chaos masového bezdomovectví, do něhož se řítí moderní svět, nikoliv Odyssea Homérova, ale ta z pera Jamese Joyce.
Odehrává se sice v jeden konkrétní den v konkrétním místě, v Dublinu, ale řídí se v osmnácti částech strukturou i logikou Homérova eposu, v němž je hlavní hrdina, Leopold Bloom, syn středoevropského Žida, který si vzal irskou protestantku, novodobým Odysseem. Poslední kapitola se jmenuje, jak jinak – Nostos.
Carl Jung trefně popsal to, co se zjevuje v tomto marném hledání domova člověkem nové doby, takto: V Odysseovi vplývá nekonečný, bezdechý svět trosek do skutečna, tj. do vesmíru neslýchaných vzdechů a nářků a neprolitých slz, neboť utrpení se samo zalklo a své estetické »hodnoty« začalo zjevovat nekonečné rumiště…
Ano, svět, v němž mizí domov, v němž se vše stává marnou a bolestně prožívanou snahou o nostos, tedy nostalgií po již neexistujícím, je jen nekonečným rumištěm. Z našeho »lidského světa« se stává jen bezdechý svět trosek.
O autorovi:
Spisovatel, politolog a politický komentátor Jiří Pehe se narodil 26. srpna 1955
v Rokycanech. V roce 1981 emigroval z Československa a usadil se v New Yorku, v letech 1988 až 1994 žil v Mnichově a do České republiky se vrátil v roce 1995. Studoval práva, filozofii a politologii na univerzitách v Praze a v New Yorku. Pracoval jako nakladatelský i časopisecký redaktor, číšník, hotelový vrátný, analytik, poradce prezidenta, ředitel a univerzitní učitel, avšak české veřejnosti je znám především jako politický komentátor. V letech 2004 až 2010 byl předsedou redakční rady čtvrtletníku Přítomnost, který se zaměřuje na politický
a kulturní vývoj ve střední Evropě.
Jiří Pehe publikoval poezii a krátké povídky, později především odborné statě a texty zabývající se politikou. Mj. je spoluautorem knihy Prague Spring. A Mixed Legacy (New York, 1988) a autorem sborníku textů Vytunelovaná demokracie (Praha, 2002). V nakladatelství PROSTOR vyšly jeho romány Na okraji zmizelého (2006) a Tři tváře anděla (2009) a Mimořádná událost (2013), dále pak soubor esejů Demokracie bez demokratů (2010) a monografie Klaus. Portrét politika ve dvaceti obrazech (2010). Pro téže nakladatelství připravil v roce 2012 jako editor a spoluautor sborník esejů Krize, nebo konec kapitalismu? Od roku 1999 je Jiří Pehe ředitelem New York University v Praze a přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
Foto: Nakladatelství Prostor
