Je to první kniha o válce, kterou jsem přečetla a měla jsem z ní hezký pocit. Ano, i tady jsem se setkala s válečnými běsy, ale byly začarované a jakoby v pozadí. Kouzlo knihy spočívá v lyrickém vyprávění o pouti dvou lidí, kteří chtějí přežít válku. Dvojce je netypická a utvořili pár nahodile. Čtenář se od začátku seznamuje se sedmiletou Annou a se zvláštním mužem, který umí ptačí řeč.
Představa putování pěti let po Polsku zmítaném válkou mě děsí. Přijde mi to nepravděpodobné, ale asi možné. Kniha mě neuvěřitelně hezky vtáhla do sebe a já se nechala unášet magickým vyprávěním o osudech podivuhodného páru.
Říct o knize, která je o válce, že se mi líbila, zní divně. Ale je to tak. Uznejte. Napadlo by vás, jak vysvětlit sedmiletému dítěti, které přišlo o otce, kdo jsou vojáci přijatelnou formou? Vlaštovčí muž je přirovnal k zvířatům. Němci jsou vlci a Rusové medvědi, kteří se maskují za mládence, protože se jim snadněji cestuje po lidských místech. Vlci a medvědi nemají v lásce lidské bytosti. Vyskytují se tu proto, aby svět zaplnil zvířaty, jako jsou oni. Zabírají tolik prostoru, že se zbavují lidí. Dají se oklamat, pokud jim nasadíš do hlavy nápad, že jsi také maskovaný vlk či medvěd.
To jsem udělala krátký výtah z pasáže o vojácích, které mě dostalo. Skvělé vysvětlení, přitom pravdivé a vůbec ne krutě děsivé. Prostě geniální.
Taktéž mě uchvátil výklad, proč Vlaštovčí muž lže, když se lhát nemá. Vysvětlil Anně, že při cestování se může používat nový jazyk. To není lhaní, ale jazyk zvaný cestovština.
Tato kniha je jiná. Poetická. Zvláštní. Silná. Pravdivá. Příběh je vyprávěn někým, kdo vše vidí z venku a chápe pocity i chování hlavních hrdinů. Dvojce se vyvíjí nejen díky tomu, že Anna roste a mění se v mladou dívku. Ale i kvůli setkávání se s lidmi, které potkávají během svého cestování. V neposlední řadě mě stále překvapoval i Vlaštovčí muž. Zezačátku Vlaštovčí muž Annu vede, učí ji a seznamuje ji s okolním krutým světem. Stále zůstává v oparu tajemství, nechce prozradit, kým opravdu je. Vše je podáváno moudře a jakoby schované za slovy. Často je to o otázkách. Později se role přehodí a Anna chrání a pomáhá.
Jediné co mě trochu mrzí, je závěr knihy. Otevřené konce nemám ráda. Já vím, že si pod tím mohu představit, co chci. Nabádá nás k přemýšlení jako celá tato kniha. Ale myslím, že si to tímto spisovatelé trochu ulehčují. Aspoň, že tento závěr vyzníval nadějně a symbolicky.
Pokud máte rádi dobře napsané zajímavé příběhy o lidech v pozadí skutečného světa války, určitě si knihu přečtěte. I v hrůze se může zrodit přátelství, jež přetrvá a překoná vše. Klišé? Ne! Pochopíte, až si knihu přečtete.
Foto: Nakladatelství Paseka
