Je to velmi dobře napsaný román o vztahu s rodiči, s partnerem a samozřejmě s veverkami. Ukazuje, jak je důležité být sám sebou. Vyjadřuje pocity hlavní hrdinky, která chce všem vyhovět, ale to nejde dělat pořád. Takže když začne mluvit a konat dle svého, je udivena, že to okolí přijímá a respektuje. Vzala jsem si z knihy poučení, že žít ve strachu z reakce okolí navždy, se nedá.
Veblen je mladá žena a my ji poznáváme v okamžiku, kdy ji její přítel Paul požádá o ruku. Veblen řekne ano, ale není si jistá svým rozhodnutím. Přemýšlí nad tím, kolik věcí o ní Paul neví. Veblen se snaží chovat tak, aby Paulovi udělala radost. Často potlačí svá přání a souhlasí s jeho návrhem. Tak to bylo i u žádosti o ruku. Veblen pracuje jako administrativní pracovnice na lékařské fakultě Stanfordovy univerzity, kde pracuje také Paul jako neurolog ve výzkumu, kdy se mu podařilo vymyslet šikovnou věcičku pro práci v terénu.
Paulova vynálezu si všimla významná a bohatá firma, která ho začne podporovat a koupí si od něj patent. Paul se těší, že se proslaví a bude uznávaný za vše, co pro vědu udělal. Ale ne vždy vše dopadne, jak to očekáváme. Veblen má navrch k tomu matku, která je hypochondr a sobec. Paul má rodiče, kteří jsou hippie a má postiženého bratra. Veblen se snaží ve všem vyhovět matce a Paul zase svou rodinu nesnáší. Na povrch vylezou další problémy, které pěkně promíchají pocity mezi Veblen a Paulem. Oba bojují se svými mindráky i s vjemy, které v nich vyvolává nepochopení toho druhého. Přitom se mají rádi a navzájem se doplňují. Jak to s jejím vztahem skončí, si musíte přečíst.
Za sebe mohu říct, že mě čtení bavilo. Často jsem obdivovala autorčin cit pro slova a jeho přirovnání. Bylo to někdy velmi lyrické. Román pro mě nebyl vtipný, tak že by mě rozesmál, spíše jsem se někdy pousmála nad situací, která vznikla jejím vyjádření. Veblen mi byla sympatická a chápala jsem její pocity, které byly výstižně popsány. Román ve svém příběhu skrývá nejen poučení a moudro, ale jde do hloubky, kde pomalu odkrývá charaktery všech zúčastněných, kteří mají vždy na sobě nějakou masku a hrají danou roli. Po určitém impulzu se vše rozsype, aby se pak poskládalo v něco lepšího a dokonalejšího, kdy si každý ponechá svou identitu a je spokojenější.
Je to originální román, který jde pod povrch a pomocí veverky ukáže, že se někdy musíme držet svého přesvědčení. Byla radost ho číst a věřím, že i když nezapůsobí na všechny stejně, čtenář ocení autorčin skvělý cit pro slovní vyjádření a popisy situace.
Hodnocení: 80%
Foto: Nakladatelství JOTA
