Hladící knížka. Proč? Protože je plná lidskosti a porozumění, které vás pohladí. Vyvolala ve mně hřejivé pocity. Představa, že se to může stát doopravdy je úžasná, jako celá tato kniha. Není to jenom o charitě, ale jak jeden dobrý skutek rozjede lavinu událostí, která někomu dovede změnit život k lepšímu.
Hlavním hrdinou je třiačtyřicetiletý Gerold, který žije ve Vídni. Živí se jako neúspěšný novinář. Je sám a smysl našel v alkoholu. Přesto má dobrý úsudek nad situacemi, které komentuje s nadhledem. Mé sympatie k němu rostou od začátku knihy a na konci jsem si ho přímo zamilovala. Líbí se mi, že přestože, něco dokázal, tak se nechce zviditelnit a je spokojený sám se sebou ze svého konání. První změna nastane, když mu do života vkročí čtrnáctiletý syn Manuel, o kterém neměl do té doby ani ponětí. Jeho bývalá přítelkyně ho poprosila, zda-li by ho vždy po škole pohlídal po dobu její půlroční nepřítomnosti. Tyto odpoledne Geroldovi začínají měnit život k lepšímu. Do toho se objevují anonymní obálky s deseti tisícími eury, vždy tam, kde Gerold napíše článek o sociálně slabé skupině. Věci se mění nejen u Gerolda. Peníze vždy dostane někdo, kdo je opravdu potřebuje. Manuel podněcuje Gerolda, k dalším článkům, se kterými mu pomáhá. Podaří se jim pomoci Manuelově kamarádovi, který má být vyhoštěn nebo autistické dívce, jež krásně maluje, ale rodiče nemají peníze na studium. Obdarovaných je třináct. Tajemný dárce je pro všechny záhadou. Geroldovi se podaří poznat dárce na poslední stránce. I já jsem byla v úžasu. Často se nám stane, že situace se vyvine jinak, než na první pohled vypadá. Tajemný dárce byl pro mě velkým překvapením, které mě o to více potěšilo. Dávat peníze potřebným pro dobrý pocit ze svého skutku, kdy si řeknu, že sám toho nevyžaduji moc, je obdivuhodné. O to je to krásnější, že příběh je založen na skutečné události.
Vřele, velmi moc a moc ji doporučuji k přečtení. Kniha se čte dobře, je napsána lehce s nádechem suchého humoru hlavního hrdiny. Dle mého, ve čtenáři probudí kladné pocity, že na světe je hezky, když si budeme pomáhat. A stačí k tomu málo, třeba hřejivé slovo pochvaly či uznání. I na to by jsme měli pamatovat.
Foto: Nakladatelství HOST
