Zcela jinou představu jsem měla o knize, když jsem si ji objednala. To je tak, když se čte anotace velmi rychle. Jak jsem ji otevřela a zjistila, že jsou zde dopisy čtenářů a autorka na ně odpovídá pod přezdívkou Sugar, byla jsem jemně zklamaná. Připadalo mi to, jak v nějakém primitivním ženském časopise s naivními otázkami a ještě hloupějšími odpověďmi. Když jsem knihu začala číst, velmi rychle jsem změnila názor.
Dopisy jsou pečlivě vybrány a představují starosti, obavy a zklamání všeho druhu, které nám dávkuje sám život. Dalo by se říct klasika. Výjimečné jsou svými odpověďmi autorky. Málokde jsem četla tak úžasné reakce, jež jsou podány s citem, porozuměním a optimismem. Autorka se snažila do nich dát samu sebe. Dělí se o příhody ze svého života, o své zkušenosti, o své přátelé a také o vztahy. Jsou podány hovorově, aby jim porozuměl každý, ale nepůsobí lacině. Což je dar.
Jako matku mě velmi zaujal dopis ženy, která prožívá těžkou nemoc svého dítěte. Je nešťastná a klade velký důraz na to, proč zrovna jí to muselo potkat, za co ji Bůh tak trestá? Sugar začne povídat, jak poprvé vysvětlovala dětem postavu Ježíše a jak byly děti fascinovány jeho utrpením. Není křesťanka, ale chtěla, aby děti věděly, kdo je Ježíš. Při dětských otázkách si uvědomila pravdu o člověku. Utrpení patří k životu. Jen na to my, lidé, zapomínáme. Chováme se, jako bychom nevěděli, že v každou vteřinu každého dne, se různým lidem ději strašné věci. Moc hezky vysvětlila, že lidé ztrácejí pokoru a nevidí drobné radosti, které získáváme každý den. A které si poté uvědomujeme, když zažijeme neštěstí čí trápení.
Autorka není diplomovaný psycholog, ale má schopnost správně, rozumně a s láskou radit druhým. Kniha je čtivá a dá se říct, že ji lze číst kdykoliv a z jakékoliv strany. Když se cítíte nešťastní, máte pochybnosti o svých rozhodnutích nebo chcete jen povzbudit. Jediné co mi trochu vadilo na odpovědích, bylo oslovování čtenářů, jak na začátku odpovědi, tak v průběhu textu. Ale řekla bych, že je to můj problém. Celkově se mi kniha líbila a s určitostí vím, že si ji sem tam otevřu a jen tak přečtu. Pro radost. Pro připomenutí, jak se mám dobře. Pro krásné maličkosti.
Foto: www.euromedia.cz
