Neuvěřitelně roztomilý a praštěný pohádkový příběh. Nechybí zde hodná, zlá a kouzelná osoba. Kniha mě bavila. Jen jsem si říkala po vzoru mých dětí: „Ty, jo. Záporná postava je fakt hustě hnusná.“ A pak jsem si vzpomněla na klasické české pohádky, kde vlk žere Karkulku. A děti to berou. Prostě je v pohádce zlo, které je potrestáno. Kniha je určena dětem od devíti let. Jsou zde středně velká písmena, takže se rychle čte a k tomu text doprovází hezké ilustrace.
Honzík to má doma těžké. Jeho maminka je doslova posedlá čistotou. Takže u nich v bytě je vše obaleno igelitem. Působilo to humorně, ale já jsem v tom viděla hlavně to negativní. Kdy maminka Honzíkovi nic nedovolí, zesměšňuje ho a lže mu. Tímto způsobem se chová i k Honzíkovu tatínkovi. Jen k dvojčeti Honzíka Nině se chová hezky, protože Nina je zrcadlo maminky. Úplně jako přes kopírák.
Honzík je nejraději venku, kde má od maminky klid. Jednou se na něj z kopce zřítí obrovská koule. Z níž se vyklube mluvicí kocour, který se pádem celý pomotal. Nohy a hlavu má jinde, než má mít, ale kocoura nic nebolí. Honzík ho vezme domů. Maminka ho po nehodě s kocourem vyhodí. Honzík jde k sousedce paní… Má už devadesát čtyři let, ale je vitální a moc hodná. Kocoura si nechá u sebe. Napadne ji, že se zúčastní soutěže o nejpodivnější zvířátko a s vyhranými penězi zaplatí operaci, aby to byl zas normální kocour. Honzík je nápadem nadšen. Ale po soutěži je nečeká šťastný konec. Na scéně se objeví p….., který rád vycpává zvířata. Lstí se dostane ke kocourovi a Honzík se sousedkou vymyslí záchrannou akci. Pan T je hodně, hodně zlý. Ale Honzík na něj s kouskem štěstí vyzraje. Konec je takový, jaký u pohádky má být.
Dle mého se dětem příběh bude líbit. Je akční, zábavný, kouzelný, napínavý a zlo je potrestáno. To, že jsou některé věci přehnané, to k pohádkám patří. Plusem pro čtení jsou jména, která jsou česká. Vzhledem k tomu, že autorem je Angličan, jména byla nejspíše počeštěna. Super nápad. Je to jednodušší a snadnější pro čtení a pamatování. Velmi pěkná kniha pro děti.
