Film Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni, ke kterému vám posílám trailer, je natočen podle knihy Puértolase Romaina. Kniha se po svém vydání stala celosvětovým bestsellerem. Režie filmu se ujal Ken Scott, který si získal diváckou oblibu komediemi Pozdravy ze spermabanky či Starbuck, která byla v roce 2011 nominována na Cenu diváků pro nejlepší film na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. Do kin uvede Bioscop od 9. srpna.
Zvláštní přání jeho matky vyšle indického kouzelníka na nečekané životní dobrodružství.
Aja je chudý, ale talentovaný kouzelník a fakír z malé indické vesničky. Místo zvláštních schopností disponuje vybroušenými triky, zručností a talentem. Jeho nemocná matka ho vyšle na tajemnou misi – má v Paříži navštívit Eiffelovu věž. Neshoda s excentrickým taxikářem Aju zanechá kousek od Paříže, v obchodě Ikea. Tam se seznámi s nejkrásnější ženou, jakou kdy viděl, okouzlující Marii.
Ale jeho naděje na lásku je zmařená, když v Ikei náhodou uvízne ve skříni, která je i s ním zabalena a odeslána napříč Evropou. Tím však jeho dobrodružství nekončí. Naopak tak začíná Ajova nedobrovolná, ale o to bláznivější cesta čtyřmi kouty Evropy.
Dokáže Ajovi jeho chytrost a kouzelnický kufřík pomoci vrátit se do Paříže, aby znovu našel svou Marii a vyřešil tajemství matčina přání?
Film Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni je natočen podle knihy Puértolase Romaina, která se po svém vydání stala celosvětovým bestsellerem. Režie se ujal Ken Scott, který si získal diváckou oblibu komediemi Pozdravy ze spermabanky či Starbuck, která byla v roce 2011 nominována na Cenu diváků pro nejlepší film na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu.
Podívejte se na trailer zde:
https://www.youtube.com/watch?v=YuMCqb9MWX4
Kniha Romaina Puértolase
Film Kena Scotta je adaptací románu Romaina Puértolase Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z Ikey. Poprvé byla vydaná v roce 2013. Puértolase se narodil v Montpellier a v současné době žije v Malaze. Je velkým fanouškem Julese Verna a Eduarda Mendozy. Poprvé publikoval ve sedmatřiceti letech.
Podivuhodnou cestu fakíra napsal během každodenního cestování vlakem. Důvěru v Puértolasův příběh vložil Dominique Gaultier, který riskoval zveřejnění románu s dlouhým názvem, který napsal naprosto neznámý autor. Jeho odvaha byla dobře odměněna. Práva na překlady byla rychle prodána do více než 30 zemí, do některých dokonce dříve, než byla kniha vydána ve Francii. Román byl vydán po celém světě, např. v Německu, Rusku, Korei, Kanadě, Albánii, Austrálii, v USA i na Tchaj-wanu. Na konci roku 2013 se kniha stala bestsellerem s více než 300.000 ks prodaných výtisků. Byla přijata kladně i literárními kritiky, kteří vyzdvihovali humor a humanismus příběhu plného zvratů.
Natáčení filmu
Předprodukce filmu si vyžádala rozsáhlé hledání lokací v mnoha zemích. Natáčení filmu začalo v dubnu 2017 v indické Bombaji, kde filmaři využili hlavně barevné, úzké uličky u moře v okresu Worli, rybářské čtvrti, kde hrdina filmu vyrůstá. Místo, kde pracuje Ajova matka Siringh se jmenuje Dhobi Ghat, slavná prádelna pod širým nebem, kde se pere prádlo pro hotely a kde pracuje více než 2000 lidí. Indická část štábu byla evropské části v této fázi natáčení více než nápomocná.
Poté se natáčení přesunulo do Paříže, Bruselu a do Říma. Při natáčení u slavné fontány Trevi došlo k zábavnému střetu s italskou policií, která trvala na tom, aby štáb dodržoval od slavné památky dostatečný odstup. Scény z Anglie vznikly ve skutečnosti v belgickém regionu Valonsko. V Paříži se Ken Scott snažil natočit symbolické orientační body z inovativních úhlů. Pro natočení některých záběrů byl použitý dron.
Taneční scény připravil slavný bollywoodský choreograf Vishnu Deva.
Rozhovor s režisérem Kenem Scottem
Co vás na příběhu Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni zaujalo?
Když byl producent Luc Bossi na filmovém festivalu v Cannes, zavolal mi, jestli bych měl zájem o projekt, na kterém právě pracuje. Poslal mi knihu a scénář a mně se okamžitě líbil tón příběhu. Pohltil mě humor a láska, která v knize je a navíc se mi líbilo, že bych točil dobrodružný film.
Přizpůsobil jste si scénář vašim potřebám?
Po přečtení knihy a scénáře a po konzultaci s Lucem jsem cítil, že bych určité scény potřeboval přepsat, aby to odpovídalo vyznění filmu, který jsem si představoval. Jsem rád, že jsme mohli scénář upravit, ačkoliv jsme se snažili řídit knihou. V podstatě jsme v některých scénách jen rozvinuli aspekty, které v knize byly.
Příběh má rošťácký nádech…
Absolutně. Pro mě je to bajka. Když jsme adaptovali knihu a následně začali točit, musel jsem si být jistý, že aspekt rošťáctví nám zůstal. Je to příběh o indickému muži, který nikdy nepoznal nic, kromě svého blízkého okolí. Během filmu vidí, jak se mu rozšiřují obzory. Z filmového hlediska bylo fascinující tento vývoj zkoumat. Je to sice bajka, ale film se také zabývá tématem migrantů. Nemyslím, že by ten film byl politickým prohlášením. Samozřejmě mluvíme o migraci, ale ne z politického hlediska, ten pohled je spíše z lidského hlediska. Tím, že migranty ukazujeme za běžných situací, diváci se s nimi budou schopni identifikovat. Pokud tento pocit diváci budou po opuštění kina mít, bude to pro nás malé vítězství.
Máte nějaké knihy nebo filmy, které vás inspirovaly?
Samozřejmě pro mě byla velmi inspirativní kniha Romaina Puértolase, která je neuvěřitelně bohatá. Jeho kniha mi byla velmi blízká. Pravděpodobně proto, že film Jak ulovit Dr. Lewise (2013), ke kterému jsem napsal scénář a film Starbuck, který jsem napsal a režíroval, oba kombinují humor a fantazii jako Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni. Z filmů, které mě inspirovali, mě napadá film Byl jsem při tom (1979) režiséra Hala Ashbyho, Po zavírací době (1985) Martina Scorseseho nebo Život je krásný (1997) Roberta Benigniho. Před natáčením jsem také přečetl Volatirova Candide a Homerovu Odysseu. A protože jsem točil dobrodružný film, znovu jsem si pouštěl Spielbergovy komedie, jejichž tón vyprávění mám rád.
Natáčeli jste po celém světě. Byla logistika při natáčení náročná?
Bylo to docela náročné natáčení. Ale bylo pro nás zásadní natáčet v zemích, kde se příběh odvíjí, abychom zachytili konkrétní atmosféru těch míst. I když to bylo těžké, myslím, že to stálo za to.
Ve filmu je mezinárodní herecké obsazení…
Během své cesty se náš hrdina setkává s mnoha postavami, které mají ve filmu třeba jen jednu scénu. Ale jejich přítomnost byla nutná, takže jsme angažovali vždy herce ze zemí, ve kterých jsme natáčeli. To byl jeden z nejzajímavějších aspektů předprodukce.
Režíroval jste herce z rozmanitých kultur. Bylo to obtížné?
Předně jsem potřeboval zjistit, co potřebují, aby ve filmu ukázali to nejlepší ze sebe. Byla to výzva spolupracovat s herci z různých zemí, ale také to byla radost. Začíná to s Dhanushem, který natočil několik filmů v Indii. Bylo to obohacující, protože na konci každého natáčecího dne jsme spolu hovořili o našem filmu a jeho postavě, ale také o tom, jak my natáčíme filmy. Srovnávali jsme vize a přístup západního režiséra s jeho vizí coby indického umělce a porovnávali jsme reakce diváků ze západních zemí s Indií. Naše diskuse obohatili mou vizi o světě a způsobu, jakým filmy točím.
Měli jste nějaké potíže spojené s kulturními rozdíly?
Občas byla překážkou jazyková bariéra. A byli jsme hodně tlačeni časem. Vzpomínám, jak jsem občas zaníceně vysvětloval hercům ve vedlejších rolích, co přesně po nich chci a teprve pak zjistil, že nemluví anglicky. Jen byli příliš zdvořilí na to, aby mi to řekli.
Probíhaly před natáčením standardní čtené zkoušky?
Spíš ne. Točili jsme v tolika zemích, že jsme neměli šanci dostat všechny herce na jedno místo. Takže pro mě bylo nejdůležitější najít si pro každého herce metodu, která u něj fungovala. Když jsem mluvil s Dhanushem před začátkem natáčení, zjistil jsem, že dává přednost tomu moc nezkoušet, aby si zachoval svou spontánnost. S herci, se kterými bylo naplánováno jen pár natáčecích dní, jsme nazkoušeli jen minimum, abychom se ujistili, že opravdu pochopili tón filmu.
Jakou vizuální stylizaci jste pro film volil?
Styl byl v podstatě daný tím, že se jedná o bajku. Navíc, pokud s protagonisty cestujeme z jedné země do druhé, věděli jsme, že každé místo by mělo mít svou vizuální identitu. Takže jsme v každé zemi točili odlišně, nechali se ovlivnit atmosférou, místem i místní kulturou. Chtěli jsme, aby diváci vnímali rozdílnost jednotlivých světů, ať již se jednalo o taneční číslo v bollywoodském stylu, hudební číslo alá Monty Python v Anglii nebo honička v Itálii za hudebních rytmů ve stylu Nino Rota.
Spolupracoval jste se skladatelem hudby?
Hudba byla pro tento projekt zásadní. Angažovali jsme Nicolase Erreru, se kterým jsem již dříve pracoval. Inspirovali jsme se indickými melodiemi, i když tohle není bollywoodský film. Ale celým soundtrackem se indické motivy linou.
Co jste si z tohoto natáčení nejvíc zapamatoval?
Byla to spolupráce s velmi talentovanými lidmi z mnoha zemí. Tvořili jsme velmi ambiciózní projekt za poměrně skromný rozpočet. Museli jsme být nápadití a extrémně připravení. A myslím, že se nám to povedlo! Herci i štáb pracovali společně, byli naprosto odhodlaní sloužit našemu filmu a našemu cíli.
Co chcete, aby si diváci z filmu odnesli?
Já většinou chci, aby se opravdu bavili, protože tenhle film je zábava. Ale je to také film, který hovoří o přistěhovalectví a přestože nenabízí žádné hotové řešení, doufám, že podpoří nějaké diskuse.
Foto: BIOSCOP
