Divadlo pod Palmovkou uvede v lednu českou premiéru hry současného britského autora Richarda Beana Sám na dva šéfy (One Man Two Guvnors). Jeden z nejúspěšnějších, ale také nejkontroverznějších britských dramatiků současnosti dosáhl s tímto přepisem slavné komedie Sluha dvou pánů Carla Goldoniho dlouho nevídaného úspěchu. Záhy po premiéře v londýnském Národním divadle totiž o této hře psaly všechny velké deníky jako o největší a nejzábavnější události posledních let. Bean původní Goldoniho příběh převedl do šedesátých let minulého století a důkladně ho opepřil mafiánským prostředím.
Všechny slavné scény z Goldoniho rozpustilé komedie jsou přitom zachovány, jen zábavně posunuty směrem k dnešku. Bujará hra plná britského smyslu pro rozpustilou komiku, ztřeštěné situace a rafinovanost získala řadu diváckých i odborných ocenění, včetně prestižního ocenění londýnské divadelní kritiky za nejlepší hru roku 2011. V současné době boduje také na newyorské Broadwayi – recenzentem New York Times byla označena za nejlepší komedii počátku našeho století.
Hru uvádíme s původní hudbou Granta Oldinga v podání živé kapely na jevišti. Hra bude mít v Divadle pod Palmovkou českou premiéru. V hlavních rolích se představí Jan Konečný, Anna Stropnická, Radek Zima a René Přibil. Dále hrají: Petra Horváthová j.h., Zuzana Slavíková, Ondřej Kavan, Rudolf Jelínek, Hynek Chmelař j.h., Ivo Kubečka, Václav Vostarek / Otto Rošetzký.
Premiéry: 11. a 12. ledna 2013
O inscenaci (Goldoniáda Richarda Beana)
Komedie Richarda Beana Sám na dva šéfy by se dala označit za adaptaci Goldoniho již bezmála dvě stě sedmdesát let staré hry Sluha dvou pánů. Asi vůbec nejpřesnější by však zřejmě bylo tuto komedii charakterizovat jako rozvinutí Goldoniho slavné předlohy směrem k naší současnosti – převedení některých jejích postupů, situací a charakterů postav do naší současnosti. Jedním dechem je přitom nutné dodat, že v žádném případě nejde o samoúčelné »vytěžení« motivů a situací ze slavné Goldoniho hry, ale o jejich zevrubné autorské prozkoumání a oživení. Rafinovanost a poučenost, s jakými Richard Bean svůj přesun do jiného prostředí a času provádí, jsou velmi promyšlené, důsledné a pečlivé a jako takové neunikly pozornosti britské odborné veřejnosti, která se vzácně shodla na vysokém ocenění kvalit této hry.
Carla Goldoniho (1707-1793), autora »předlohové« komedie Sluha dvou pánů, jistě není nutné dlouze představovat. Je zakladatelem italské národní komedie, autorem více než 220 komedií, scénářů k improvizovaným divadelním komediím, libret ke komickým operám a intermezzům (z tohoto neuvěřitelného počtu je do češtiny přeloženo pouze 26 her).
Goldoniho komedie Sluha dvou pánů patří bezesporu mezi nejhranější komedie tohoto autora a zároveň mezi nejinspirativnější a proto také nejcitovanější díla evropského komediálního divadla. Poprvé byla na našem území prokazatelně uvedena ve Stavovském divadle mezi lety 1827 – 1829 pod názvem Trufaldýn, sloužící dvou pánů a v překladu a adaptaci Jana Nepomuka Štěpánka. Jen v českém poválečném divadle byla tato komedie zatím uvedena v 69 inscenacích profesionálních činoherních divadel nebo divadel studentských (z toho první poválečná se uskutečnila v roce 1950 v někdejším Městském oblastním divadle v Libni, dnešním Divadle pod Palmovkou).
Richard Bean ke Goldoniho hře přistoupil bez sentimentu, ale přitom citlivě a poučeně. Odstranil ze hry mnohé motivy odkazující na dobu vzniku hry, které již dnes ztratily svou živost a mohly by na dnešního diváka působit odtažitě, jiné zachoval v téměř původní podobě či je pouze mírně proměnil. Výrazně však posunul dějiště a čas: z Benátek se v jeho pojetí stalo britské lázeňské město Brighton a z poloviny osmnáctého století se stal rok 1963. Město Brighton nacházející se na mořském pobřeží nedaleko od Londýna je totiž oblíbeným výletním místem Londýňanů i královské rodiny a jeho ležérnost, opulentnost i lázeňská bizarnost je zajímavým ekvivalentem Goldoniho Benátek. Podobně příznačné je i Beanovo umístění komedie do počátku šedesátých let: v únoru toho roku totiž nepříliš známá skupina The Beatles vydala singl Please Please Me a v dubnu toho roku (v tomto měsíci se odehrává i příběh komedie Sám na dva šéfy) se vydala na turné po Británii, které de facto zahájilo »Beatlemánií«. Zasazení příběhu Beanovy komedie do okamžiku zrodu »zlatého období britského popu«, kdy britská pop-music zasáhla doslova celý svět, významným způsobem spoluvytváří atmosféru. Kromě jiného je také jasně určeným bodem, od kterého se odvíjí i charakter hudby doprovázející představení v podobě jakési hudební kroniky britského popu od skifflové hudby přes bigbeat až po optimistický pop vrcholných šedesátých let.
Beanovi rozhodně nešlo o nostalgické připomenutí doby, jeho komedie jednoznačně míří do současnosti. Richard Bean spojuje a používá motivy šedesátých let, Goldoniho Sluhy dvou pánů, postupy komedie dell’arte s cílem zahlédnout skrze minulé epochy naši současnost. A je velkou předností komedie Sám na dva šéfy, že se tak děje zábavně, rafinovaně, nevtíravě a přitom vzácně přímočaře – tak, jak to dobré britské komedie dovedou.
Hra měla premiéru 24. května 2011 v Národním divadle v Londýně. Byla nominována na řadu prestižních cen a získala Critics´ Circle Theatre Award za nejlepší novou hru, což je nejvyšší britské divadelní ocenění, jaké může nová hra získat. Inscenace ihned po skončení svého hracího cyklu v londýnském Národním divadle vyrazila na úspěšné turné po britských ostrovech; 21. listopadu 2011 pak byla uvedena ve westendském divadle Adelphi a od 2. března 2012 se hraje v Theatre Royal Haymarket. Již 18. dubna 2012 byla hra uvedena na newyorské Broadwayi, konkrétně v Music Box Theatre, a získala neuvěřitelných sedm nominací na ceny Tony (nakonec cenu obdržel pouze britský herec James Corden za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli) a byla nominována na řadu dalších ocenění. Na jaře 2013 vyrazí inscenace v produkci Theatre Royal Haymarket na turné po Hongkongu, Austrálii a Novém Zélandu. V současné době jsou práva na provozování této hry prodána do Francie, Kanady, Španělska, Izraele, Německa a Norska. V britském tisku se o Beanově hře Sám na dva šéfy a Morpurgově a Staffordově dramatu War Horse (Válečný kůň) psalo jako o největších vývozních artiklech britského divadelnictví za několik posledních desetiletí.
Postavy Beanovy komedie Sám na dva šéfy
Hlavním hrdinou Beanovy komedie je Francis Leghorn (Jan Konečný), který je moderní variací na zřejmě nejslavnějšího z goldoniovských sluhů – Truffaldina. Francis je skutečným „lúzrem“ naší doby – bystrým, pohotovým a mazaným, ale téměř ve všem svém konání beznadějně neúspěšným. Přijme každou práci, ale skoro nic není schopen udělat dobře. Ve hře čelí mnoha nástrahám, se kterými se vyrovnává po svém a leckdy se uchyluje ke lžím a malým podvodům – nakonec je to však právě on, kdo je morálním vítězem (byť značně pochybným) celého příběhu. Podobnou »proměnou« jako Truffaldino prošly ve vztahu ke Goldoniho předloze i ostatní postavy Beanovy komedie. Z Goldoniho Pantalona de Bisognosi se stal Beanův Charlie »Potápka« Clinch (René Přibil), hlava mafiánské »rodiny« a z jeho dcery Clarice se stala poněkud natvrdlá, ale pod vlivem ženských časopisů se rychle emancipující dívka Pavlína (Petra Horváthová). Z Doktora Lombardiho se v Beanově verzi stal nepoctivý právník Harry Flinck (Rudolf Jelínek), který dokáže za tučné peníze vyžehlit každý malér bez ohledu na skutečnou spravedlnost a jeho syn Silvio se proměnil na Alana (Ondřej Kavan), citově poněkud vychýleného mladíka s nedostatkem jakéhokoliv talentu toužícího stát se hercem. Z Beatrice Rasponiové se stala Rachel Crabbeová (Anna Stropnická), ve všem všudy moderní dívka jdoucí si za svým snem a její milenec Florindo Aretusi se proměnil na Stanleyho Coola (Radek Zima), dobře finančně zajištěného absolventa elitní internátní školy a sexuálního maniaka. Z hostinského Brighelly se stal majitel luxusní (ale jen malou důvěru budící) restaurace Lloyd Rafting (Ivo Kubečka) a z Pantalonovy služebné Smeraldiny se v Beanově komedii stala přidrzlá účetní Dolly (Zuzana Slavíková) planoucí neuhasitelným sexuálním žárem.
Autor hry Richard Bean (1956)
Současný britský dramatik, autor kontroverzních a politicky i jinak nekorektních dramat a černých komedií, držitel několika prestižních ocenění. Jeho hry jsou především o nezadržitelně mizejícím světě tradičních hodnot a zvyklostí a o obtížném hledání sebeúcty – zejména té mužské.
Richard Bean se narodil v roce 1956 v přístavním městě Kingston upon Hull, jehož atmosféra, život jeho obyvatel i specifický jazyk (včetně rybářského žargonu a argotu) se promítly do mnoha jeho her.
Richard bean vystudoval sociální psychologii na Loughborough University, kde později absolvoval i postgraduální studium se specializací na pracovní vztahy. Několik let pak pracoval jako psycholog, mj. u nevládních organizací jako např. Amnesty International. O tomto období života Bean později řekl: „Až do svých třiceti let jsem neměl žádný vztah ke kumštu. A divadlo už vůbec k mému životu nepatřilo. Byl jsem pankáč. Ostatně jsem stejný ročník jako Johnny Rotten (zpěvák legendární skupiny Sex Pistols – pozn. L. S.). Jenomže já byl docela slušnej pankáč: pomáhal jsem starým dámám přejít přes ulici a tak.“
Koncem osmdesátých let se však rozhodl přehodnotit svůj dosavadní život, když objevil kouzlo tzv. stand-up komedie, a později navštěvoval i večerní školu tvůrčího úsaní na Middlesex University. Životní příležitost se Richardu Beanovi naskytla v roce 1998, kdy byl jako jeden ze začínajících autorů v rámci podpory tvorby nových textů přijat jako stipendista do Studia Národního divadla v Londýně. V té době napsal hru Toast (Toast), terou uvedlo divadlo Royal Court. Beanův divadelní debut byl britskou odbornou veřejností vysoce ceněn, o hře Toast se dokonce psalo jako o nejoriginálnější britské komedii konce devadesátých let. Následovaly hry Mr England, The Mentalists, Le Pub!, Under the Whaleback, In the club, The English Game, England People Very Nice, The Laws of WarThe Big Fellah ad.
V květnu 2011 měla v Národním divadle v Londýně premiéru hra Sám na dva šéfy (One Man, Two Guvnors), která u divácké i odborné veřejnosti zaznamenala zatím největší úspěchy.
Zatím posledním zveřejněným divadelním dílem Richarda Beana je adaptace Dumasova slavného románu Hrabě Monte Cristo, jež byla pod stejným názvem (v originále The Count Of Monte Cristo) uvedena v roce 2012 v londýnském Národním divadle.
Režisér Antonín Procházka
Herec, dramatik a režisér se narodil v roce 1953 v Kroměříži v muzikantské rodině (jeho otec byl dirigentem Hanácké filharmonie). Po ukončení střední ekonomické školy vystudoval herectví na pražské DAMU. Bezprostředně po absolutoriu v roce 1977 nastoupil do činoherního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde ztvárnil více než devadesát převážně komediálních rolí; v tomto divadle působí dosud. Z rolí: Miloš Hrma (B. Hrabal, V. Nývlt: Ostře sledované vlaky), Mozart (P. Shaffer: Amadeus), Ligurio (N. Machiavelli: Mandragora), Titus (J. N. Nestroy: Talisman), Truffaldino (C. Goldoni: Sluha dvou pánů), Fistula (V. Havel: Pokoušení), Max (K. Ludwig: Tenor na roztrhání), Arlequin (P. de Marivaux: Hra lásky a náhody), Alfréd (Ö. von Horváth: Povídky z Vídeňského lesa), Jakub (M. Kundera: Jakub a jeho pán), Kočkarev (N. V. Gogol: Ženitba), Dítě (B. Hrabal, I. Krobot, P. Oslzlý: Obsluhoval jsem anglického krále) či Karel IX. (K. Špičková, J. Mikulášek: Královna Margot) aj. Na svém kontě má i řadu filmových a televizních rolí (Pod maskou, Zákony pohybu, Velitel, Pohled z hlubin, Saský lesk a pruská sláva, Kam pánové, kam jdete?, Oznamuje se láskám vašim atd.).
Přes maximální pracovní vytížení stačil Antonín Procházka uskutečnit rovněž svůj studentský sen – založil autorské Divadlo malých norem, kde se uplatnil jako autor a interpret. Tehdy také začal psát své vlastní hry. Hned jeho první komedie Klíče na neděli (1988), kterou nastudoval soubor plzeňské činohry, dosáhla stovky repríz a získala ocenění na divadelních festivalech. Na inscenování svých dalších komedií se podílel nejen jako autor a herec, ale i jako režisér. Je autorem úspěšných činoherních komedií, mezi něž patří Derniéra (1990), Fatální bratři (1993), S tvojí dcerou ne (1994), Vraždy a něžnosti (1996), Věrní abonenti (1998), Ještě jednou, profesore (2001), Přes přísný zákaz dotýká se sněhu (2003), Celebrity s. r. o. (2007), Ve státním zájmu (2010) a Kouzlo 4D (2012), a autorem nebo spoluautorem hudebních komedií Malá boční hudba (1991), Hledám děvče na boogie-woogie (1996), Holka nebo kluk (1998), Muzikvariát (2001), Kristián 2 (2003), Láska je láska (2005). Kromě svých vlastních her s úspěchem režíroval i tituly jiných autorů, především z oblasti hudebního divadla – např. Porterovo Kiss Me, Kate, Ludwigovo a Gershwinovo Crazy for You, DiPietrovo a Robertsovo Miluji tě, ale…, Russellovy Pokrevní bratry, Brooksovy a Meehanovy Producenty, Rychlíkova, Hálova a Brdečkova Limonádového Joea, Holmesův, Stoneův a Kanderův muzikál Vražda za oponou či Vostrého komedii Tři v tom. Pravidelně také spolupracuje s rozhlasem a věnuje se moderování (moderuje např. udílení Cen Thálie).
S Divadlem pod Palmovkou spolupracuje jako režisér již počtvrté – po úspěšných režiích vlastních komedií Přes přísný zákaz dotýká se sněhu (premiéry 15. a 17. ledna 2004) a Ještě jednou, profesore (premiéra 5. ledna 2006) režíroval rovněž Cooneyho komedii Nájemníci pana Swana (premiéry 3. a 4. dubna 2009).
Richard Bean (podle C. Goldoniho)
Sám na dva šéfy
podle divadelní hry Carla Goldoniho Sluha dvou pánů
s písněmi Granta Oldinga
Překlad Jitka Sloupová
Režie: Antonín Procházka
Scéna: Ivo Žídek
Kostýmy: Lucie Loosová
Hudební nastudování a korepetice: Viktor Kracik
Pohybová spolupráce: Martin Pacek
Dramaturgie: Ladislav Stýblo
Druhá premiéra šedesáté páté divadelní sezony 2012/2013
Premiéry 11. a 12. ledna 2013 v Divadle pod Palmovkou
Zřizovatelem Divadla pod Palmovkou je Magistrát hlavního města Prahy.
Osoby a obsazení
FRANCIS – Jan Konečný
RACHEL CRABBEOVÁ – Anna Stropnická
STANLEY COOL – Radek Zima
PAVLÍNA CLINCHOVÁ – Petra Horváthová j. h.
CHARLIE »POTÁPKA« CLINCH – René Přibil
DOLLY – Zuzana Slavíková
ALAN – Ondřej Kavan
HARRY FLINCK – Rudolf Jelínek
ALFIE – Hynek Chmelař j. h.
LLOYD RAFTING – Ivo Kubečka
GARETH, TAXIKÁŘ, BEZDOMOVEC – Václav Vostarek nebo Otto Rošetzký
Písně hraje kapela ve složení:
Viktor Kracik nebo Matěj Belko – klávesy
Petr Šťastný nebo Jakub Baro – elektrická kytara, akustická kytara, zpěv
Matěj Křístek nebo Matěj Belko – basová kytara, elektrická kytara, zpěv
Karol Žabka – perkuse, zpěv
Foto: Divadlo pod Palmovkou
