Městské divadlo (dnešní Divadlo Antonína Dvořáka) bylo slavnostně otevřeno před 110 lety dne 28. září. Toto výročí bude připomenuto v rámci jedinečného představení – 28. září v 18.30 hodin na jevišti Divadla Antonína Dvořáka. Komponovaný večer s názvem 110 let Divadla Antonína Dvořáka ve 110 minutách slibuje skutečně mimořádný divadelní zážitek! Historii divadla bude mapovat také výstava v opuštěných výlohách v centru města. A jaké by to byly narozeniny bez dárků?
Novou, 99. sezónu Národního divadla moravskoslezského otevírá výročí, které má zásadní význam v dějinách profesionálního divadelního života Ostravy a zároveň i v současném životě Národního divadla moravskoslezského.
V sobotu 28. září 1907 bylo slavnostně otevřeno Městské divadlo – dnešní Divadlo Antonína Dvořáka. „Tato první ryze divadelní budova v Ostravě byla do roku 1999, kdy byla otevřena novostavba Divadla loutek Ostrava, jedinou projektovanou a postavenou stavbou určenou výhradně jako divadlo! Je dalším ze sebevědomých a důležitých znaků proměny Ostravy v moderní průmyslové velkoměsto, proměny probíhající od poloviny 19. století. Už 110 let ze 750 let historie Ostravy (29. listopadu 2017 si připomeneme 750 let od první písemné zmínky o Moravské Ostravě) je jeho neoddělitelnou součástí, je důležitým kulturním a společenským centrem města, svědkem i účastníkem jeho proměn,“ říká ředitel NDM Jiří Nekvasil.
Více než století provozu, to je dlouhá doba. Během ní budova několikrát změnila s vývojem historických událostí a politické situace název i podobu a stala se scénou pro tisíce představení. Mají zdi paměť? Jak se zrcadlí 110 let historie bouřlivého 20. století v jednom domě? Co všechno bychom viděli, kdybychom se mohli vrátit v čase a pozorovat, co vše se zde událo? Právě o rekonstrukci takové paměti divadelní budovy se pokusí jedinečné představení, které bude v den výročí uvedeno na jevišti tohoto divadla.
Výročí budovy Divadla Antonína Dvořáka bude připomenuto v rámci jedinečného představení – 28. září v 18.30 hodin začne na jevišti Divadla Antonína Dvořáka komponovaný večer 110 let Divadla Antonína Dvořáka ve 110 minutách, ve kterém bude každý uplynulý rok symbolizován jednou minutou jevištního času. „V tomto zrychleném toku dějin budete mít možnost sledovat uplynulé události během 110 minut. Formou vyprávění, tance, hereckých a kostýmních výstupů, divadelních obrazů, projekcí či abstraktních výjevů budou ztvárněny různé události, které se váží k danému roku a budově Divadla Antonína Dvořáka. Některý rok bude představen velkou historickou událostí národních rozměrů, jiný třeba drbem z dámské šatny nebo jinou historkou ze zákulisí,“ vysvětluje režisér Pavel Gejguš.
Přípravy celé akce se zhostila tato čtveřice: dramatička a dramaturgyně Lenka Lagronová, scénograf a šéf výpravy NDM David Bazika, kostýmní výtvarnice Marta Roszkopfová a již zmiňovaný režisér Pavel Gejguš, který je uměleckým šéfem divadla Stará aréna a bude tedy v NDM působit jako host. Na scéně se představí účinkující ze všech souborů NDM – Tomáš Jirman, Vladimír Polák, Anna Cónová, Miroslav Rataj, Lucie Končoková, Renáta Klemensová, Jan Fišar, Vít Roleček, Michaela Vápeníková, Olga Borisová-Pračiková, Karolína Křížová, Michal Bublík, Matthias Kastl, Burak Serkan Cebeci, Brittany Haws, Eva Dřízgová-Jirušová, Luciano Mastro, Peter Svetlík, Eva Villámová, Petr Miller i hostující herci a hosté – Robin Ferro, Vladislav Georgiev, Šimon Krupa, Jan Chudý, Stanislav Šárský, Alexandra Gasnárková, Federica Franceschini a řada dalších.
Nechte se překvapit, co vše tento tým připraví a co vše se v ten den stane během neopakovatelného večera! Vstupné na tento neopakovatelný večer je také symbolické – 110 Kč!
U příležitosti významného historického jubilea města Ostravy se ve spolupráci s městským obvodem Moravská Ostrava a Přívoz uskuteční také exteriérová výstava fotografií ke 110. výročí otevření budovy Divadla Antonína Dvořáka (Městského divadla). „Výstavu realizujeme nejen k samotnému výročí 110 let od slavnostního otevření budovy divadla, ale také u příležitosti historického jubilea města Ostravy,“ říká manažerka mimořádných projektů Andrea Dortová. Výstava bude v průběhu září 2017 rozmístěna do prázdných výloh v různých částech centra města tak, aby na ni mohl narazit prakticky každý. Autorem konceptu výstavy je výtvarník Jiří Šigut ve spolupráci s archivem Národního divadla moravskoslezského. „Pro Ostravany, kteří pomocí mapy navštíví všechny části výstavy, je také připravena soutěž o vstupenky do divadla,“ dodává Dortová.
Výstava je realizována v rámci oslav 750. výročí první písemné zmínky o městě Ostrava za finanční podpory statutárního města Ostravy.
A ke svým 110. narozeninám dostává Divadlo Antonína Dvořáka (a tím i diváci) několik důležitých dárků! „O divadelních prázdninách se zde pilně pracovalo, a tak po sedmnácti letech se dočkalo divadlo nové jevištní podlahy (to jsou ta prkna, která znamenají svět!), byla instalována dvě nová propadla, ve foyeru byly položeny nové koberce, polovina hledištních sedadel prošla renovací, bylo dokončeno kompletní zapojení nového scénického osvětlení,“ vyjmenovává ředitel NDM Jiří Nekvasil.
Do provozu bylo také uvedeno nové titulkovací zařízení, které umožní titulkování operních představení nejen v českém, ale souběžně i v anglickém jazyce. „Chceme tak dále deklarovat vstřícnost a přátelskost k česky nehovořícím návštěvníkům, a to nejen těm, kteří v současné době v Ostravě žijí a pracují, ale i těm, kteří do Ostravy často zajíždějí i za naším zajímavým a i ve světě stále častěji oceňovaným uměleckým programem operního souboru!“ pokračuje Nekvasil.
MALÉ KALENDÁRIUM DIVADLA ANTONÍNA DVOŘÁKA
- léta 19. století
poprvé zazněla myšlenka vybudovat v Moravské Ostravě městské divadlo
1902
ustanoven divadelní stavební výbor
- listopadu 1904
obecní výbor na svém jednání definitivně rozhodl o stavbě
- července 1905
schválen návrh na stavbu divadla od vídeňského architekta Alexandra Grafa
- září 1907
Městské divadlo / Stadttheater slavnostně otevřeno večerem, jehož součástí byla premiéra hry Friedricha Schillera Vilém Tell (v divadle se hrálo do r. 1919 výhradně německy)
1909–1910
první velká stavební úprava – zrušena středová ulička v přízemí hlediště
1914/1915
z důvodu první světové války byla činnost divadla v této sezóně přerušena
- května 1919
poprvé se zde hrálo česky – divadelní společnost Antonína Drašara provedla Smetanovu Libuši
- srpna 1919
oficiální zahájení činnosti Národního divadla moravskoslezského (tehdy NDMS) provedením Smetanovy opery Prodaná nevěsta v Městském divadle
1920
budova Městského divadla se trvale stala sídlem NDMS (německý soubor se přesunul do Deutsches Haus)
- ledna 1928
z iniciativy Jaroslava Vogela se v Městském divadle konal první z cyklu pravidelných symfonických koncertů rozšířeného divadelního orchestru; v cyklu jako sólisté vystoupili mj. Igor Stravinskij, Paul Hindemith nebo Sergej Prokofjev
1939/1940
v budově Městského divadla se v sezóně 1939/1940 hrála česká i německá představení
- prosince 1940
poslední představení Národního divadla moravskoslezského v Městském divadle, poté se tam do roku 1944 hrálo opět výhradně německy (česká představení se konala v Národním domě a na dalších místech)
- srpna 1944
divadlo poškozeno v důsledku bombardování Ostravy americkým letectvem
- září 1944
vzhledem k častým náletům a blížící se frontě byla všechna divadla v Protektorátu Čechy a Morava uzavřena
1945
změna názvu na Zemské divadlo, užíváno však též pojmenování Velké divadlo či Městské divadlo
1945–1946
první velká rekonstrukce podle návrhu městských architektů Evžena Friedla a Jana Jírovce – kromě odstranění válečných škod bylo upraveno foyer, šatny i bufet, vyměněna sedadla (modrá místo původních červených), zavedeno nové osvětlení hlediště včetně lustru, zrušeny přízemní boční lóže, rozšířeno orchestřiště, modernizováno scénické osvětlení a instalována jevištní točna
- května 1946
obnovení provozu divadla představením inscenace Smetanovy opery Libuše
- září 1948
instituce přejmenována na Státní divadlo v Ostravě, budova současně přejmenována na Divadlo Zdeňka Nejedlého (DZN)
- května 1954
v DZN se konal zahajovací koncert nově založeného Ostravského symfonického orchestru (později přejmenovaného na Janáčkovu filharmonii Ostrava)
1954–1956
rekonstrukce divadla podle návrhu Jana Tymicha, která nejvíc změnila vnější podobu divadla
– novobarokní prvky nahrazeny novoklasicistním řešením; probíhala bez přerušení provozu divadla
1969–1971
rekonstrukce podle projektu Iva Klimeše, zbourání zadní přístavby a nahrazení novým řešením provozního zázemí
- května 1990
rozhodnutím umělecké rady divadla změna názvu divadla na současnou podobu – Divadlo Antonína Dvořáka
1999–2000
nejnovější rekonstrukce a přístavba (autoři Josef Havlíček a Vít Klimeš): loubí uzavřeno, navrácena původní bílá, zlatá a červená barva do interiéru, v přízemí opět umístěny lóže, pro pohodlí diváků zvětšeny rozestupy mezi řadami sedadel, přibyla možnost bezbariérového vstupu do přízemí, na balkon i galerii; přístavba nové části divadelní budovy
- prosince 2000
slavnostní otevření rekonstruované budovy představením inscenace Zlaté rouno, na níž se podílely všechny čtyři soubory divadla
První etapa rekonstrukce Divadla Jiřího Myrona se blíží!
V současné době vrcholí přípravy na zahájení 1. etapy rekonstrukce areálu Divadla Jiřího Myrona. Národní divadlo moravskoslezské dělá vše pro to, aby na začátku příští, tedy 100. sezóny zářila nejen uliční fasáda, ale aby si diváci mohli také zajít do nové kavárny, nového předprodeje či do nového komorního divadla na ulici Čs. legií 12. V areálu budovy divadla mají vzniknout také nové zkušebny či divadlu bolestně chybějící ubytovací kapacity.
REVITALIZACE AREÁLU DIVADLA JIŘÍHO MYRONA
Součástí 1. fáze rekonstrukce by měla být revitalizace celého areálu Divadla Jiřího Myrona, bývalého Národního domu a nejstarší kulturní stavby v Ostravě. V plánu je přesun předprodeje, vytvoření divadelní pasáže a kavárny pro návštěvníky: „A to tak, aby prostor, který funguje dnes jen dvě hodiny denně, měl permanenci a umožnil vznik dalšího společenského centra. Přitom by nad kavárnou vznikl další veřejně přístupný prostor pro například dramaturgické úvody a společenská setkání přímo v tomto historickém prostoru,“ říká ředitel NDM Jiří Nekvasil.
V prvních etapách, které by měly proběhnout již během podzimu tohoto roku, se v místech bývalého Euroshopu a předprodeje v ul. Čs. legií počítá s malou scénou pro přibližně šedesát diváků, kterou v současné době nazývá NDM pracovně Dvanáctka.
Z pohledu diváka tvoří »Malé divadlo« především dva prostory, divadelní bar a hlediště v sále. „Divadelní bar je tvarově, materiálově i barevně dramatická až scénická hra kontrastů. Jsou zde použity materiály s výraznou kresbou – olivová dýha, arabeskový mramor, dlažba s historickým vzorem. V materiálech převládá bílý dekorativní štuk, keramická dlažba, mramorový obklad, které jsou doplněny o černý a zlatý kov, textilní polstrování nebo dřevěný mobiliář. Objevují se zde odkazy na secesi v dekoraci dlažby a zároveň moderní dřevěné židle. Hlediště je kubický prostor, který je řešen naopak velice úsporně. Barevné provedení je monochromatické v různém jasu nachové barvy. Výrazným a v podstatě jediným dekorativním prvkem v tomto prostoru jsou křesla, jejichž opěráky, s odkazem na secesní tvarosloví, tvoří v řadách »vlnky«. Boční stěny jsou v temně nachovém štuku, strop a zadní stěna jsou obloženy akustickými deskami stejného odstínu. Na podlaze bude koberec v nejtmavším nachovém odstínu,“ popisuje vizualizaci architekt Jiří Stejskalík.
Z důvodu této fáze rekonstrukce bude nutné přesunout předprodej NDM – dočasně se nabízí místo bývalého řeznictví. To ale nebude konečné místo pro předprodej. Jakmile vznikne v budově Národního domu nová divadelní pasáž, která bude vstupem jak do denní kavárny, tak i do nového předprodeje a nových prostor oddělení pro komunikaci s návštěvníky, přesune se předprodej NDM do pasáže a v místě bývalého řeznictví bude vybudován prostor pro komunikační centrum a lektorskou činnost Ateliéru pro děti a mládež při NDM. „Na nový prostor se velmi těšíme! Čeká nás mnoho spoluprací se zajímavými lidmi na nových projektech, které určitě Ateliér pro děti a mládež posunou novým, pozoruhodným směrem,“ říká produkční Ateliéru pro děti a mládež Kateřina Vozňáková.
„Smyslem rekonstrukce je z celého areálu vytvořit živé kulturní centrum v návaznosti na historický Národní dům,“ dodává Nekvasil.
Cílem projektu je ale také přehodnotit stávající zázemí (jde o městské domy, které má divadlo ve správě), jež vzniklo postupně z bytových domů po požáru Divadla Jiřího Myrona, a doposud nebyla rekonstrukce dokončena. Součástí by mělo být i vytvoření nových ubytoven, nového baletního sálu, orchestrální zkušebny, tzn. všech prostor, které dnes kapacitně nevyhovují, tak, aby odpovídaly standardům.
Projektová dokumentace pro stavební povolení a realizaci stavby vč. plánu BOZP je zpracována. V současné době jsou ukončena nebo probíhají výběrová řízení na zhotovitele stavební části, interiéru, TDI a BOZP. Následně budou probíhat výběrová řízení na dodávku hudebních nástrojů pro novou zkušebnu orchestru a na umělecká díla v divadelní kavárně a lepty skla v pasáži, které jsou součástí architektonického návrhu.
Prozatím je v plánu, že se v Divadle Jiřího Myrona nebude divadlo hrát poslední tři měsíce této sezóny. I z těchto důvodů bude divadlo některé nové činoherní premiéry realizovat v Divadle loutek Ostrava.
REKONSTRUKCE JEVIŠTNÍCH TECHNOLOGIÍ
Základní potřebou a důvodem oprav je také provést generální rekonstrukci jevištních technologií, které mají třicet let od znovuotevření Divadla Jiřího Myrona po jeho vyhoření a ocitají se logicky za hranicí životnosti. Právě na jevištní technice už je to výrazně znát: „Potýkáme se například s problémem, jakým způsobem dobře zvedat vysoké dekorace. Zjišťujeme, že technické vybavení je pro nás dnes pomalé, hlučné, manipulace je velmi náročná,“ říká šéf techniky divadla Stanislav Muntág. V plánu je tedy generální rekonstrukce a obnova, tzn. divadlo technologicky povýšit, aby sloužilo dalších třicet let účelům velké moderní scény.
V současné době je zpracována I. etapa projektové dokumentace pro stavební povolení, do konce roku 2017 bude zpracována projektová dokumentace pro realizaci stavby.
pavilón G
V souvislosti s těmito rekonstrukcemi chystá Národní divadlo moravskoslezské i adaptaci bývalého výstavního pavilónu G na Černé louce pro divadelní provoz. Na Černé louce by tedy měl vzniknout nový hrací prostor pro všechny soubory divadla, tedy operu, činohru, balet i operetu/muzikál. S ohledem na to, že se divadlo již čtyřicet let potýká s problémy s nedostatkem velké zkušebny, jejíž velikost by byla adekvátní velikosti obou jevišť, mohlo by tomuto problému pomoci vybudování, mimo hrací studiové scény, zároveň i zkušebny, která by sloužila jako zkušební místo všem souborům, ulevila by tak přetíženosti obou jevišť a provozu divadla by se tak znatelně odlehčilo. V současné době se zpracovává studie.
PROBÍHAJÍCÍ FÁZE REKONSTRUKCE
V Divadle Jiřího Myrona proběhla v I. pololetí tohoto roku rekonstrukce divadelního archivu NDM (bývalý prostor Cafe baru U Námořníka). Tento prostor již je zkolaudován, nyní probíhá dokončení stěhování z původního archivu do nového.
Rekonstrukce se také dotkla provozní budovy, a to z důvodu přestěhování krejčoven z Divadla Jiřího Myrona. Staveniště bylo předáno 17. 7. 2017, od tohoto data běží realizace stavebních prací (dle smlouvy 4 měsíce). Již v průběhu stavebních prací a po jejich dokončení budou probíhat dodávky interiéru.
Vojtěch Štěpánek novým šéfem činohry NDM
Novým šéfem činohry Národního divadla moravskoslezského se od 1. ledna 2018 stane herec, režisér a bývalý ředitel pražského Divadla Komedie Vojtěch Štěpánek. Ostravskému prostředí je znám například jako režisér inscenací Budovatelé říše a Obraz uvedených v divadle Komorní scéna aréna, kde také nyní připravuje se souborem premiéru hry Václava Havla Vyrozumění.
Vojtěch Štěpánek studoval na Státní konzervatoři v Praze obor hudebně-dramatický pod vedením profesorů Hany Maciuchové a Jana Novotného. Od roku 2004 působil ve Strašnickém divadle v Praze jako režisér a herec. Účinkoval například v inscenacích Faust, Julius Caesar, Škola pro ženy či Oidipús Rex a režíroval inscenace Kebab, Sleeping Around a Testosteron.
V roce 2012 nastoupil jako kmenový režisér Divadla Komedie, kde pak od roku 2014 působil jako ředitel. Pod jeho vedením se divadlo profilovalo jako Centrum východní dramatiky, přičemž se soustředilo na uvádění dosud neobjevených či zcela nových her dramatiků východních proveniencí. Uvedl zde například Różewiczovu Past, Klimáčkovy tituly Rozkvetly sekery a Ježíškova armáda, hru Markéty Bidlasové Her Master’s Voice či dramatizaci románu Pavla Göbla Penis pravdy.
V Divadle F. X. Šaldy Liberec nastudoval Stoppardovu Bouřlivou plavbu, dále tituly Ženy a Podivný případ se psem. V uplynulé sezóně hostoval v pražském Divadle pod Palmovkou s komedií Mocná Afrodité od Woodyho Allena a v A studiu Rubín uvedl vlastní text Nevim. Napsal hru Poslední zhasne pro polský Teatr Kochanowskiego v Opoli a v Divadle Palace Praha se již několik let uvádí jeho hra P.R.S.A.
ROZHOVOR S VOJTĚCHEM ŠTĚPÁNKEM
Co vás přivedlo k herectví?
Myslím, že mě uměleckým směrem vedlo přirozené klima v naší rodině. Jako dítě jsem poměrně dost natáčel a vzhledem k tomu, že moje maminka také vystudovala konzervatoř (i když tedy varhany) a také vzhledem k tomu, že jsem jako žák nedbal nejlepšího prospěchu v exaktních předmětech, byla pro mě volba této školy zcela přirozená. Mí profesoři mě pak vedli spíše cestou vytváření si vlastního způsobu divadelního myšlení. Neučili nás, jak se hraje antika, ale tvrdou prací nás dovedli k poznání, že divadlo je velmi osobní a disciplinované řemeslo.
Jaká byla vaše cesta od herectví k režii?
Při škole jsem psal aktovky a uváděl je se svými spolužáky ve Studiu Damúza a ve studiu Řetízek na DAMU. Profesory Petru Špalkovou a Ivana Řezáče to zřejmě nějak oslovilo a tak mi částečně svěřili režii klauzur svého ročníku a později jsem pro tento ročník napsal a ve spolupráci s Braněm Holičkem zrežíroval absolventské představení D-Generace. Když jsem pak ze školy odcházel, šel jsem rovnou do Strašnického divadla, kde jsem věděl, že můžu přivést své spolužáky a pokračovat ve vlastní činnosti. Nakonec s námi do Strašnic odešel i nás profesor Jan Novotný, se kterým jsme donedávna vedli Divadlo Komedie v tandemu jako ředitel a umělecký šéf. Máme za sebou asi 15 sezón budování divadla a divadelního souboru a více než tři desítky premiér. Dá se tedy říci, že moje cesta byla velmi přímá a intenzivní. Občas až divoká.
Kam směřují vaše nejbližší plány s činohrou NDM?
Plány a představy jsou jedna věc, realita je ale věc druhá. Žádné divadlo nemůže začít tak, jak si představuje, že by jednoho krásného dne mělo vypadat. Vede k tomu dlouhá a pracná cesta. A ta se začíná u hereckého souboru, který, kromě toho, že je sestaven z velmi nadaných jedinců, musí být současně také jednotným a suverénním organismem. Budu volit takové tituly, o kterých budu přesvědčen, že jsou divácky atraktivní, tematicky rezonují s dnešním světem, ale především které se budou spíše než o formální režijní koncepci opírat o výjimečné herecké výkony a skvělou hereckou souhru.
Jak se vám pracuje v Ostravě?
Přicházím z prostředí, kde si divadla vzájemně moc nefandí, kde se herci musí hodně otáčet, aby se uživili, kde je sice několik desítek profesionálních souborů, ale kde prorůstá pro mě nepřijatelný trend ústupu souborového života divadel směrem k nádeničině volné nohy. A přicházím do prostředí s několika skvělými souborovými divadly, do divadla, které má velký vícegenerační soubor a velmi slušnou návštěvnost a pevné místo v tradici města a v srdci publika. Chtěl bych, aby se na jevištích NDM odehrávaly velké a silné příběhy a aby se sama činohra NDM stala silnou a velkou. Vše k tomu potřebné tu, myslím, je.
Foto: Divadlo Antonína Dvořáka
