Po úspěchu Hindemithova Cardillaca a Janáčkovy Věci Makropulos uvede Národní divadlo moravskoslezské další operní hit 20. století. Jednou z dramaturgických koncepcí opery Národního divadla moravskoslezského je uvádění velkých děl 20. století, a to zejména autorů, kteří v Ostravě pobývali nebo ji navštívili, jako jsou například Leoš Janáček, Paul Hindemith, Igor Stravinskij nebo Sergej Prokofjev. V rámci řady Operní hity 20. století uvede Národní divadlo moravskoslezské dne 1. března 2012 v premiéře jednu ze zásadních oper Igora Stravinského – Život prostopášníka. Toto ostravské nastudování se skvělým pěveckým obsazením je s velkým očekáváním sledováno celou kulturní veřejností České republiky.
Operní soubor Národního divadla moravskoslezského byl s touto připravovanou inscenací pozván na mezinárodní hudební festival Pražské jaro 2012, kde bude ostravský Život prostopášníka uveden v divadelní řadě hlavního programu 22. května 2012 v historické budově Národního divadla v Praze. Ostravská opera se na tomto prestižním festivalu představí po pětatřiceti letech. V Praze pak bude Život prostopášníka uveden po celých čtyřiceti letech.
V roli prostopášného Toma Rakewella se v Národním divadle moravskoslezském poprvé představí americký tenorista mexického původu Jorge Garza, který absolvoval prestižní Juilliard School v New Yorku, kde studoval například u režiséra Franka Corsara a maestra Zubina Mehty. V posledních několika letech působil zejména v řadě amerických divadel (např. Los Angeles Opera), jeho umění ale mohli ocenit také diváci v Evropě. V ďábelské roli Nicka Shadowa bude pak v Národním divadle moravskoslezském poprvé hostovat vynikající německý barytonista Ulf Paulsen, jehož současný repertoár je nesmírně široký a zahrnuje barytonové, basbarytonové i basové role. Pravidelně vystupuje v Anhaltisches Theater Dessau, Staatstheater Cottbus a dalších. Českému publiku se již představil několikrát v Praze – v roce 1998 jako host Opery Mozart, poté i ve Státní opeře Praha a v Národním divadle.
Po velkém úspěchu inscenace opery Paula Hindemitha Cardillac, která je odbornou kritikou označována za operní událost minulé sezóny, přizval hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Robert Jindra opět ke spolupráci režiséra Jiřího Nekvasila. Na inscenaci se dále podílejí scénograf Daniel Dvořák, dirigent Jakub Klecker a výtvarnice kostýmů Marta Roszkopfová. Pohybové spolupráce se ujal Igor Vejsada. Jaký bude tolik očekávaný Život prostopášníka, jsme se zeptali přímo režiséra inscenace a zároveň ředitele Národního divadla moravskoslezského Jiřího Nekvasila: „Život prostopášníka je pozoruhodné vícevrstevnaté a navíc velmi aktuální dílo – výsostné a inspirující moderní hudební divadlo. Stravinského neoklasicistní hudební jazyk se v hlavní inspiraci obrací k vrcholným dílům hudby W. A. Mozarta. Scénografický prostor je jakousi stylizovanou nekonečnou perspektivou barokních kulis a zároveň evokuje lákavou ulici rozkoše, zábavy, hříchu (chcete-li jakousi Stodolní), ze které se na hlavního hrdinu valí rozličná pokušení. Téma opery – moralita, o tom že zahálka a snaha o bezpracně nabyté bohatství a bezstarostný život spojený s rychlým zbohatnutím je cestou do pekel – je výsostně aktuální i dnes. Je to opera veskrze divadelní, nadmíru hudební, trochu naivní a zábavná tak, až někdy zamrazí.“
Národní divadlo moravskoslezské uvede Život prostopášníka poprvé na území České republiky v anglickém originále s českými titulky. Kromě Jorge Garzy (Tom Rakewell) a Ulfa Paulsena (Nick Shadow) se v dalších rolích můžete těšit na Janu Šrejma Kačírkovou (Anne Trulove), Yvonu Škvárovou nebo Eriku Šporerovou (Baba Turek) a další. Alternantem Jorgeho Garzy v roli Toma Rakewella je sólista opery Národního divadla v Praze Jaroslav Březina. V roli Anne Trulove vystoupí rovněž německá sopranistka Nicola Proksch, která získala cenu Národního divadla moravskoslezského na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka divadla v Karlových Varech v roce 2010. Cenou je právě nastudování této role.
Premiéry 1. a 3. března 2012 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka. Inscenace Život prostopášníka získala záštitu Velvyslanectví USA v Praze.
Igor Stravinskij
„Ostrava spí a netuší, kdo vjíždí do jejích stěn.“ je citace slavného skladatele z knihy vzpomínek jedné z klíčových osobností hudebního života, šéfa zdejší opery, dirigenta a skladatele, dramaturga a organizátora hudebního života Jaroslava Vogela (1894–1970). Na návštěvu Stravinského vzpomíná takto. Dne 24. ledna 1933 přijel Stravinskij rychlíkem pozdě v noci do Bohumína, kde jej Vogel již čekal a dovezl ho do Ostravy. „Když jsme vjížděli do zasněženého, nezvykle ztichlého města, zažertoval Stravinskij skromně: ‚Ostrava spí a netuší, kdo vjíždí do jejích stěn‘.“ Ve čtvrtek 26. ledna 1933 následoval koncert, kde Stravinskij hrál své klavírní skladby. Tento koncert byl vyprodán s rekordní tržbou (14 344 korun) a byl přenášen všemi československými rozhlasovými stanicemi. Po koncertě pořádal generální ředitel Vítkovických železáren Oskar Federer (mimi niné významný sběratel obrazů evropské moderny) na počest Stravinského – stejně jako před tím Hindemitha a později Prokofjeva – večeři. Vogel v pamětech ještě vzpomíná: „Jak se Stravinskij tímto jediným koncertem stal v Ostravě přes noc populárním. Když nazítří přišel do banky vyměnit svůj honorář za dolary či franky…, seběhlo se všechno úřednictvo i přítomní zákazníci pro jeho autogram!“
Jorge Garza
Americký tenorista mexického původu začal svou pěveckou dráhu jako účastník několika programů pro talentované mladé pěvce, díky kterým získal první příležitosti na operních scénách – jako Don Ottavio v Mozartovu Donu Giovannim a Sesto v Händelově Juliu Caesarovi. Následovalo angažmá v Los Angeles Opera, kde vytvořil například Ferranda v Mozartových Così fan tutte a Nemorina v Donizettiho Nápoji lásky. Jorge Garza absolvoval prestižní Juilliard School, kde studoval například u režiséra Franka Corsara a maestra Zubina Mehty. V posledních několika letech působil zejména v řadě amerických divadel, jeho umění ale mohli ocenit také diváci v Evropě – především v mozartovském a belcantovém repertoáru, velký úspěch zaznamenal právě i jako Tom Rakewell ve Stravinského Životu prostopášníka (Theater für Niedersachsen).
Ulf Paulsen
Německý barytonista získal pěvecké vzdělání v Kolíně nad Rýnem u prof. Renaty Peter. Jak je u dramatických hlasů obvyklé, nezačínal přímo »těžkým oborem«, ale sbíral jevištní zkušenosti v oboru lyrickém. Patří sem role jako Lortzingův Car v Caru a tesaři, Čajkovského Evžen Oněgin, Massenetův Albert ve Wertherovi nebo Mozartův Hrabě Almaviva ve Figarově svatbě a Don Giovanni. Jeho současný repertoár je nesmírně široký a zahrnuje role barytonového, basbarytonového i basového oboru. V lednu 2007 účinkoval v titulní roli Musorgského Borise Godunova v Anhaltisches Theater Dessau. V lednu 2008 se tamtéž představil jako Macbeth a v dubnu jako Amfortas. V květnu 2008 debutoval jako Orest v Elektře téhož skladatele v Anhaltisches Theater Dessau a červnu stejného roku pak v roli Jochanaana ve Straussově Salome ve Staatstheater Cottbus. . Na Dessauer Kurt Weill Fest 2010 úspěšně účinkoval jako Whitelaw Savory v inscenaci One Touch of Venus režiséra Klause Seifferta a dirigenta Jamese Holmese.
Život prostopášníka (The Rake’s Progress)
Opera měla světovou premiéru v benátském Teatro La Fenice v roce 1951 – dirigoval sám Stravinskij a měl k dispozici doslova hvězdné obsazení v čele s Elisabeth Schwarzkopf v roli Anne Trulove. Dnes Život prostopášníka patří mezi divácky nejúspěšnější opery dvacátého století. Je vzorovým dílem hudebního neoklasicismu, jehož byl Igor Stravinskij jedním z hlavních představitelů. Velmi osobitým způsobem navazuje na tradiční formu italské opery osmnáctého století, hudební složka díla ovšem nezapře svůj původ ve století dvacátém.
Život prostopášníka je inspirován výtvarným dílem. V oboru moderního hudebního divadla není takových děl mnoho (například Mona Lisa Maxe Schillingse, Malíř Mathis Paula Hindemitha). Anglický grafik William Hogarth (1697–1764) je autorem série tří cyklů moralistických karikatur Svatba podle módy, Život nevěstky a Život prostopášníka. Poslední cyklus se stal předlohou libreta Stravinského opery. Není doslovným převyprávěním Hogarthova osmidílného cyklu, nýbrž jeho volnou dějovou variantou. Stravinskij se s cyklem seznámil v květnu 1947 v Chicagu, kde byla uspořádána Hogarthova výstava, a převzal nejen námět, nýbrž i název.
Foto: Národní divadlo moravskoslezské
