Houslista Pavel Šporcl vydal v roce 2008 album Gipsy Way, které je velice úspěšné – je to asi nejprodávanější ze všech jeho CD. Kromě domácích pódií se pak s velkým úspěchem tento projekt představil na koncertech nejen po celé Evropě, ale také v Číně…
Čím tento program tak okouzluje české i zahraniční publikum?
Zkuste se zeptat přímo posluchačů. (smích) Myslím, že je velmi láká spojení bílého a klasicky vystudovaného hudebníka s cikánskými muzikanty. I repertoár je zajímavý: koncertní a svým způsobem pro obě skupiny netradiční. Hrajeme temperamentní skladby cikánské vroucí krve, které se líbí, které lidi zvedají ze sedadel. A v neposlední řadě nás společné koncerty a vystoupení baví, což je na nás velmi vidět. Společně s návštěvníky si z koncertů odnášíme radost. Jsme dobiti pozitivní energií.
Nyní vydáváte – pod názvem Gipsy Fire – druhé CD s cikánskou kapelou. Je to pokus podruhé vstoupit do téže řeky?
Samozřejmě, že námět je podobný. Ale nebojím se v tomto případě vstoupit do téže řeky. Album Gipsy Way jsme natočili před pěti lety a za tu dobu jsem s tímto repertoárem odehrál více než 220 koncertů doma i ve světě. Sžil jsem se s ním neméně stejně jako s klasickou hudbou a tak přirozeně vyplynulo, že je třeba rozšířit repertoár s cikánskou tématikou. V nové nahrávce Gipsy Fire jsem se daleko více angažoval jako aranžér a skladatel. Nový projekt je oproti původnímu programu daleko více na mých bedrech. A tak to má u primáše být.
Můžete tedy více přiblížit repertoár nové nahrávky? V seznamu skladeb jsou i odkazy na velké cikánské houslisty, Jánose Bihariho a Bélu Babaie…
Nová nahrávka je pro mě coby houslistu daleko náročnější než ta původní. Některé tituly jsou opravdu velice technicky obtížné a v ničem si nezadají s Paganiniho skladbami. Do alba jsme zařadili nejen skladby velkých cikánských houslistů, ale též selekce filmových melodií či maďarských čardášů. Bude to tedy takový mix stylů, jejichž společným jmenovatelem jsou cikánská témata. Věřím, že si posluchači skutečně vyberou.
Zdá se, že vás zaujalo i skladatelské řemeslo; tohle je po skvěle přijatém albu My Violin Legends druhý supraphonský titul, na který jste zařadil i vlastní skladbu.
Mám skutečně velkou radost z toho, jak dobře byla nahrávka My Violin Legends přijata po celém světě. Stále se totiž snažím dobře reprezentovat českou kulturu a historii. Taková práce má pro mě smysl. Nahrávka sestává ze skladeb českých houslistů minulosti. V souvislosti s tím jsem si opět uvědomil, že houslisté sami sobě často psali skladby tak říkajíc na tělo, které je přežily a hrají se dodnes: počínaje Vivaldim, přes Paganiniho, Wieniawského i našeho Jana Kubelíka. Chtěl jsem v této tradici pokračovat. Začal jsem skládat vlastně již pro svůj popový projekt Sporcelain v roce 2012 a od té doby pokračuji dál. Již jsem zmínil fakt, že na připravovaném albu Gipsy Fire, vychází některé skladby cikánských houslistů ze stylu Paganiniho. V návaznosti na to jsem složil titulní skladbu Gipsy Fire, která je velmi virtuózní. Vložil jsem do ní vlastní pocity a inspirace, které jsem získal a nasál za oněch pět let, během kterých jsem odehrál velké procento koncertů s cikánskými muzikanty.
Jak se vám hraje v cikánské kapele? To se nepodaří mnohým »gadžům«, aby ho cikánští muzikanti vzali za svého…
Kluci z kapely vždy s nadsázkou říkají, že jsem »jejich«. (smích) Je radost hrát s partou kamarádů, které naše společná vystoupení baví. Gipsy Way Ensemble je vlastně mojí cikánskou kapelou. Hrajeme v obsazení: Nikola Sléz – housle, Tomi Vontzsemu – cimbál, Zoltán Sándor – viola a kytara, Ján Rigo – kontrabas. Všichni členové kapely jsou skvělí muzikanty. Patří k nejlepším cikánským hudebníkům a nebojí se vystupovat před tisícihlavým davem. Mám od nich podporu a mohu se na ně na pódiu spolehnout. Myslím, že se společně skvěle inspirujeme a velmi respektujeme.
Proč jste se rozhodl pro živé nahrávání koncertů? Není studiové nahrávání přeci jen jistější?
Samozřejmě jsme o tom s producentem alba Matoušem Vlčínským i kapelou debatovali. I předchozí nahrávka Gipsy Way byla pořízena jako live záznam z koncertu v pražské La Fabrice. Vyhodnotili jsme, že byla tak úspěšná právě i díky živé atmosféře a pozitivním reakcím z publika, které jsou na ní zvěčněny. Toto jsem chtěl docílit i pro CD Gipsy Fire. Zvolil jsem sám sobě tu obtížnější variantu a šel do určitého rizika. Myslím si, že emocionální atmosféra v hledišti je pro interpretaci cikánské hudby i pro samotné cikánské hudebníky velmi důležitá. A ta byla při natáčení CD Gipsy Fire v holešovickém Kulturním zařízení Domovina úžasná. Věřím, že se nám live záznamy v důsledku toho všeho povedly.
Máte s tímto novým projektem v plánu i další koncerty?
Určitě. S každým novým albem vyjíždím na tradiční předvánoční turné po České republice. V rámci něho album představím na devíti velkých koncertech. Plánované máme i další vystoupení v zahraničí. V nadcházející sezóně projevili o tuto nahrávku a její koncertní provedení velký zájem v USA. Tak doufám, že se i tam s tímto repertoárem v dohledné době vypravíme.
Foto: Supraphon
