Houslista Pavel Šporcl nedávno vystoupil v Mekce všech hudebníků – ve slavné Carnegie Hall v New Yorku. „Kontakt nám zprostředkovala jedna agentura a celý ten proces trval zhruba dva roky. Tedy to, než jsme našli termín, skladbu a tak dále,“ říká houslista Janu Krausovi v jeho televizní show.
A pokračuje v líčení svých zážitků ze zákulisí legendární koncertní síně: „Když tam člověk vstupuje, tak vás přivítají slovy: Ahoj, Pavle, jsme rádi, že tady jsi! Tady máš šatnu, na té šatně máš napsáno, kdo jsi… Je to krásný pocit, protože tam hráli ti nejlepší z nejlepších. A nejenom klasičtí muzikanti, ale i třeba Liza Minnelli nebo Beatles, ale samozřejmě z devadesáti procent to jsou ti hudebníci klasické hudby. Já jsem se na to psychicky připravoval zhruba půl roku, protože jsem si říkal, že nevím, co to se mnou udělá, přeci jen Carnegie Hall je jen jedna. Navíc nevím, jestli se tam ještě někdy dostanu, a byla by škoda si to pokazit.“
A jaké vybavení si s sebou vezl, co se houslí týče? „Bral jsem si tyhlety,“ ukazuje umělec divákům své modré, lehce ošuntělé housle, které od samého počátku drží v ruce, „ty mám už jedenáct let od našeho nejlepšího houslaře Jana Špidlera. Jsou takové asi jediné na světě pro klasického muzikanta – jsou modré. Já jsem si o ně požádal.“ Pavel Šporcl je známý svou extravagancí, resp. inovativním přístupem v oblasti klasické hudby. Typický je například jeho šátek uvázaný na piráta, kterého se ovšem v Carnegie Hall podle svých slov vzdal: „Říkal jsem si, že do Carnegie bych si ho nemusel brát.“
To mu ale na výkonu rozhodně neubralo, neboť americké publikum bylo jeho vystoupením nadšené. „Ovace byly krásné, přidával jsem paganinské Caprico a napsali úžasnou kritiku, takže vše dopadlo tak, jak jsem si vysnil,“ vypráví Pavel Šporcl, který je po Josefu Sukovi a Václavu Hudečkovi teprve třetím českým houslistou, který v tomto svatostánku umění na Sedmé avenue koncertoval.
„Já jsem tam hrál krásný koncert Felixe Mendelssohna Bartholdyho, což byl romantický německý skladatel, a koncert trvá vesměs kolem půl hodiny,“ upřesňuje muzikant a s úsměvem dodává, že se musí vždy tvářit tak, že si celou skladbu perfektně pamatuje, i když »okno« může samozřejmě mít i on.
Foto: TV Prima
