Již šest desetiletí oslovuje své fanoušky herec, komik, textař, zpěvák, básník, hudebník, režisér, dramatik a výtvarník Jiří Suchý. Všestranný umělec a zakladatel legendárního pražského Divadla Semafor oslaví dnes, 1. října 2011, 80. narozeniny. A právě k nim mu napsal otevřený dopis jeho mladší bratr, výtvarník a spisovatel Ondřej Suchý.
Milý Jiří,
rád bych se v tomto otevřeném dopise svěřil, že mi v Tobě osud dopřál toho nejlepšího sourozence. Nejspíš ani netušíš jak jsi svými zájmy zároveň formoval zájmy mé. Byl jsi to Ty s kým jsem viděl první filmy svého života. Vzpomínám na soukromou projekci na Spořilově, na kterou jsi mě vzal a kde jsem už ve věku asi pěti let poprvé uviděl filmy s Errolem Flynnem a s Laurelem a Hardym. O nějaký rok později jsem v nuselských kinech viděl filmy s Janem Werichem, loutkové Jiřího Trnky či Karla Zemana a o další rok později jsem díky Tobě objevil skutečnost, že se na Václavském náměstí v kině Čas lze na konci každého programu dočkat báječných grotesek s Lupinem, Frigem, Larrym a Chaplinem. Už ve věku předškolním jsem znal nejen písničky z Osvobozeného divadla, ale i orchestry Graema Bella, Louise Armstronga, Duka Ellingtona, Counta Basieho či Lionela Hamptona (pamatuješ, jak jsem Ti musel dělat »sbor« v písni Hey-Ba-Ba-Re-Bop ?). Díky Tvým dárkům jsem v tomto věku získal také základ své vlastní diskotéky – nejprve to byly pohádky Jana Wericha a Skupovy dialogy Spejbla a Hurvínka a pak přibyla jazzová muzika (například z Maďarského a Polského kulturního střediska).
Když jsem se v 1. třídě při hodině kreslení zeptal soudružky učitelky, jestli to jablíčko mám nakreslit kubistické anebo surrealistické, musela jít maminka vysvětlovat, že mám o čtrnáct let staršího bratra, který je výtvarníkem a který se zajímá o dějiny výtvarného umění a já ho napodobuji.
Už jako kluk jsem od Tebe dostal první ukulelové banjo, první psací stroj a nakonec i basu, na které jsem se naučil několika jednoduchým grifům, abych se posléze mohl stát členem rock´n´rollové skupiny Mikiho Volka…
Mohl bych Ti dál vypisovat, co všechno jsem se díky Tobě v životě naučil a čeho všeho jsem byl svědkem (například vzniku divadel Na Zábradlí a Semafor), ale bude stačit, když to nakonec všechno shrnu do konstatování, že už díky Tvé knihovně, když venku »vichr někdy krutě zuřil«, jsem za Tvé nepřítomnosti poznával Tvých »několik dobrejch kamarádů«, takže i pro mě »Morgenstern žvatlal ententýny«, »Salvador Dali posvačil na bříšku plavovlasé dívky« a »Tichý kreslil harlekýny«. To všechno jsem měl v době, kdy jsme bydleli ještě spolu a s našimi rodiči, takříkajíc u nosu. Tvůj svět se stával automaticky součástí mého světa. A ten svět byl a dodnes je tak báječný, že jsem Ti to dneska musel veřejně napsat: Osud mi nemohl dopřát lepšího sourozence, než jsi Ty! Děkuji!
Ondřej
Otevřený dopis k 1. 10. 2011
Foto: www.semanovice.cz
