Sbírka lidových písní Písně na cesty krajinami duše vznikala v průběhu dvaceti let. Muzikoložka a psychoterapeutka Zuzany Vlčinská hledala pro svou pedagogickou a později také hudebně-terapeutickou práci s »nezpěváky« a hudebními amatéry vhodný materiál, zpěvný, krásný a snadný. Našla ho ve sbírce Sušilově, Bartošově, Erbenově, Bartókově a dalších. Současně objevila v melodiích a textech svět pocitů ztvárněných často výsostně uměleckým způsobem. Našla písně, které okouzlují na první poslech, tiší smutek a násobí radost. S autorčinými ilustracemi a přiloženým CD vydal Vyšehrad.
„Dnes žijeme jinak než naši předkové, kteří si tyto písně skládali a zpívali. Většinou už neznáme tvrdou dřinu na poli a v lese, každodenní starost o vodu a oheň, o dobytek, nevyrábíme si vlastní oděv ani léčiva. Nemáme tak častou a přirozenou zkušenost se smrtí a rozením lidí i zvířat, nežijeme celý svůj život srostlí s jedním místem. Přesto na sebe můžeme tyto písně nechat působit, protože nám navozují obecně platné pocity a prožitky v jejich hloubce a komplexnosti. Radost, smutek, okouzlení, zlost a další emoce zažíváme stejně jako naši předkové. V písních tohoto sborníku jsou tyto pocity ztvárněny s jakousi přímou čistotou a opravdovostí, bez matoucího sentimentu,“ píše v úvodu knihy Písně na cesty krajinami duše autorka Zuzana Vlčinská.
Její sbírka může být užitečná zejména těm, kdo touží obohatit svoje prožívání o obrazy, myšlenky a tvary ukryté v melodiích a textech předložených písní. Pokud chtějí rovnou začít zpívat a seznamovat se s nabídnutými písněmi po svém, mohou nalistovat stranu 23, kde začínají notové záznamy jednotlivých písní. Komentáře k nim jim napoví, jak konkrétní píseň uchopit, aby mohli v plnosti využít její sílu a krásu. Písně jsou rozčleněny do oddílů podle emoce nebo archetypálního obrazu, který evokují a pomáhají zpracovat. Na začátku každého oddílu je krátký slovní úvod k dané emoci či obrazu. Texty jsou pro čtenáře inspirací a navigačním systémem pro hudební a emoční hledání.
anotace:
Ivona Vlčinská – Písně na cesty krajinami duše
128 lidových písní ve vícehlasých úpravách pro společné zpívání i léčení hudbou
Kniha Písně na cesty krajinami duše muzikoložky a psychoterapeutky Zuzany Vlčinské přináší originální a obohacující pohled na lidové písně. V úvodu autorka zkoumá souvislosti mezi lidským hlasem, zpěvem a našimi emocemi a pojmenovává význam a uzdravující sílu zpěvu v životě jednotlivého člověka i širšího společenství. Hlavní část knihy tvoří její výběr téměř sto třiceti známých i méně známých lidových písní z Čech, Moravy, Slezska i Slovenska, jež jsou roztříděny do kapitol podle emocí nebo archetypu, které zpracovávají či pomáhají navodit (Písně smutku, Písně cesty, Písně stromů, Písně zlosti, Obřadné písně, Kolíbačky, Písně společné zábavy a pospolitosti, Písně dívčí touhy a ženské rozvernosti, Písně mužské lehkosti a furiantství, Rozhovory mezi muži a ženami a Balady). Zuzana Vlčinská je předkládá ve vlastních hudebních úpravách určených pro vícehlasý zpěv s možností instrumentálního doprovodu. Už dnes s těmito úpravami pracuje řada pěveckých sborů, jsou nicméně vhodné i pro ansámblové muzicírování. Komentáře k jednotlivým písním obsahují náměty k jejich společnému hraní a improvizování, a představují též sebezkušenostní i terapeutický způsob práce s nimi.
Nahrávka vybraných třiceti písní na přiloženém CD otevírá možnost využití sbírky i těm, kdo nečtou notový zápis; pro zpěváky a hudebníky chce být povzbuzením k vlastnímu tvořivému hledání.
Písně na cesty krajinami duše
Ilustrace Ivona Vlčinská
Odpovědná redaktorka Radka Fialová
Počet stran 208
Cena: 388,- Kč
O autorce:
Mgr. Zuzana Vlčinská se narodila v roce 1972 a vystudovala hudební vědu na pražské Filosofické fakultě UK, absolvovala dvouletý kurz Orffova Schulwerku u Pavla Jurkoviče, systematický psychoterapeutický výcvik a prošla řadou muzikoterapeutických kurzů. Je lektorkou České Orffovy společnosti. V průběhu své více než dvacetileté práce se širokou zpěváckou veřejností i s »nezpěváky« dospěla ke svébytné pedagogicko-terapeutické metodě, kterou nazvala »Prožitkové zpívání«. Ve svém přístupu spojuje muzikálnost, pohyb, imaginaci, hru a práci s hlasem a emocemi. Upravuje staré lidové písně ze slovanského okruhu s těžištěm v moravském folklóru, s nimiž zachází jako s aktuálním sdělením či situací.
Více na: www.prozitkovezpivani.cz
Ukázka:
Smutek je pozitivní, tekutá emoce, která udržuje ostatní pocity na dohled.
THOMAS MOORE: TEMNÉ NOCI DUŠE
SMUTEK JE ULOŽEN HLUBOKO V ČLOVĚKU. Sedí na našem dně. Zpomaluje nás, vyprazdňuje od všeho zbytečného. Učí nás potřebě gravitace. Tělo, ukotvené ve své hloubce, poznává svou tíhu. Není to radostný ani snadný stav. Přece však může přinášet i jistý požitek svou existenciální pravdivostí, oproštěností, klidem. Hluboce prožitý smutek učí hodnotám a vlastní síle. Právě proto mají žalostné písně konstituující moc: zpěvák se jejich prostřednictvím může spojit s jádrem vlastní bytosti, může doslova nahmatat svůj střed, pocítí, kým opravdu je, kde se o sebe může opřít.
Smutné písně jsou léčivé. Jsou jako dobrý přítel, který ve chvíli hlubokého žalu laskavým způsobem pomůže, aby smutek mohl prostoupit celou bytost a mohl tak být prožit beze zbytku (mnoho našich obtíží přetrvává právě proto, že jsme nebyli dost smutní, když k tomu byl důvod). Píseň umožní vyjádřit hloubku smutku, aniž by truchlící zpěvák musel tuto hlubinu opustit a dát přednost komunikaci s okolím. Zpívaná melodie nás může doslova propláchnout, pročistit, uvolnit.
Písně této skupiny nad jiné vynikají krásou. Jako by lidový génius chtěl ocenit a ozdobit to nejtěžší, čím v životě procházíme. Většinou jsou to písně táhlé, tedy hudební útvary bez pevného metrického základu. Místo přesného taktování se jednotlivé fráze vzdouvají ve vlnách podobným způsobem, jakým nás v těžkých chvílích zaplavují vlny emocí. Zpěv takové písně může pomoci zvládnout emocionální tíhu právě tím, že dáme prožitku tvar, že můžeme vyzpívat vlnu melodie. Ty písně, které se odehrávají v pevném časovém rámci, se
na emocionálně nejvypjatějších místech zastavují v podobě dlouhých tónů,
do nichž je koncentrován žal.
Mnohé písničky tohoto oddílu jsou především písně milostné a jejich smutek je jen jednou z barev lásky.
Smutné písně zpřítomňují tekutou kvalitu smutku, pomáhají jej odplavit podobně jako slzy, ale v mocnějším a znělejším proudu. Nechte tedy své písně téci, jen se dobře starejte o tvar a směr jejich toku (mluvením, opíráním se
o souhlásky a ušlechtilým vyslovováním vokálů). Zvláště důležité je nechat vlnu písně úplně odplynout: nestarejte se příliš o konce frází, nedržte je (někdy se »kocháme«, jak je to krásně smutné), nechte je letět prostorem. Také je lépe konce frází nezpomalovat, abyste svůj autentický prožitek zbytečně »nezašpinili« povrchnějším sentimentem. Zazpívat si silnou píseň tichým hlasem může přinést zintenzivnění prožitku, neboť tichý hlas vyžaduje mnohem větší aktivitu těla než střední, zvyková síla hlasu.
Foto: www.ivysehrad.cz
