Iva Bittová, která je jedním z mála českých umělců, jejichž kariéra přesahuje české hranice a kteří se etablovali na mezinárodní scéně, vydává 23. listopadu 2012 u vydavatelství Animal Music ve spolupráci s vydavatelstvím Supraphon album s názvem Zvon nahrané s Pražskou komorní filharmonií a řadou hostů, a to sedm let po vydání zatím posledního autorského alba Elida.
Album ZVON je rozmáchlým a zvukově bohatým projektem obsahujícím starší i novější skladby z repertoáru Ivy Bittové v úpravě pro symfonický orchestr. Obsaženy jsou skladby vzniklé za spolupráce s Vladimírem Václavkem, se skupinou Dunaj, se skupinou Čikori, s Pavlem Fajtem i ze sólových projektů, jakož i jedna novinka (píseň Větvička). Autory orchestrálních aranžmá jsou skladatel a majitel vydavatelství Animal Music Petr Ostrouchov (mimo jiné autor filmové hudby nominovaný za hudbu k filmům Želary, Občanský průkaz a Vendeta na cenu Český lev, v letech 1993-2006 člen skupiny Sto zvířat) a skladatelka a klavíristka Beata Hlavenková, které vede své vlastní trio, vydává sólové projekty (CD Joy for Joel, 2009) a účinkuje v projektech s Lenkou Dusilovou (Eternal Seekers, Baromantika). Projekt orchestrálních úprav písní Ivy Bittové vznikl (v omezenějším rozsahu sedmi skladeb) původně pro zahajovací koncert festivalu Struny podzimu 2009 s Pražskou komorní filharmonií, o rok později byl z popudu zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů rozšířen na celovečerní program a v roce 2012 opět rozšířen a upraven pro účely studiové nahrávky.
Nahrávky kombinují originálním způsobem minimalismus původních skladeb s mnohovrstevnatým zvukem orchestru a s party sólových nástrojů a vynikají barevností zvuku, dynamikou a názvuky mnoha žánrů a stylů. Dirigentem je David Švec a nahrávání se též zúčastnila řada instrumentálních i vokálních hostů – kontrabasista Jaromír Honzák, kytaristé Vladimír Václavek a David Dorůžka, bubeník Miloš Dvořáček, trumpetista Oskar Török (Vertigo), vokální soubor Schola Gregoriana Pragensis, lidový sbor Grunik z Ostravice, cembalistka Monika Knoblochová, hráč na středověké nástroje Mario Mesany (Rožmberská kapela), loutnista Jan Čižmář, zpěvačka Lenka Dusilová a taktéž oba aranžéři, Petr Ostrouchov a Beata Hlavenková. Účast členek sboru Grunik je pro projekt velmi symbolická, neboť Grunik se před deseti lety zúčastnil již nahrávání lidových písní pro film Želary, v němž Iva Bittová ztvárnila jednu z hlavních rolí a k němuž Petr Ostrouchov složil hudbu.
Nahrávky byly pořízeny a smíchány ve studiích Sono Records, hlavním zvukovým mistrem byl Milan Cimfe; party sboru Grunik byly nahrány přímo v jejich domovské Ostravici. Mastering alba provedl v londýnském studiu Metropolis věhlasný Tony Cousins, který spolupracoval s Peterem Gabrielem, Davidem Sylvianem, Michaelem Nymanem, Genesis, Adele a mnoha dalšími hvězdami (nejen) pop music. Autorem obalu alba je Aleš Najbrt, fotografie jsou dílem Salima Issy.
Album je vydáváno s podporou dotací od Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hl.m.Prahy a za sponzorské účasti společností Nano Energies, Mazars a Vyšehrad 2000.
Iva Bittová k albu Zvon
„Album Zvon je pro mě jakousi satisfakcí a ohlédnutím se zpět za celou mojí hudební dráhou, od úplného počátku až k autorské tvorbě. Jsou to většinou písničky, které vznikaly jen v kombinaci housle – zpěv – kytara. Ale třeba Beata Hlavenková mi říkala, že v těch houslových partech a zpěvu slyší celý orchestr. A já jsem to měla stejné, když ty písně původně vznikaly.
Když je šikovný aranžér, i z jednoduchého partu může rozkrýt aranžmá celého orchestru. S Beatou Hlavenkovou jsme se moc sblížily, je velmi šikovná a jsem za ní děsně ráda. S Petrem Ostrouchovem jsme spolupracovali již na Strunách podzimu, kde jsem vystoupila s Pražskou komorní filharmonií a kde vlastně celý nápad na orchestrální předělávky vznikl.
Některým aranžérům se stává, že vzhledem k počtu nástrojů mívají velké oči. Beatu a Petra jsem prosila, aby nezdeformovali tu čistotu a ryzost základu, která vznikla v houslích a v hlase, aby ty písně nesklouzávaly ke kýči a neznehodnotily se. Opravdu se jim to podařilo výtečně, ctili to, hudba je barevná a má v těch aranžích spoustu překvapení.
Pražskou komorní filharmonii jsme vybrali proto, že většinu orchestru tvoří mladí lidé. Chtěla jsem je v té interpretaci přivést do trochu jiného místa, probudit v nich novou zkušenost a každého z nich uvolnit a otevřít.
Myslím, že jeden z vrcholů desky je Zelený víneček. Zpívají ho se mnou čtyři holky z Beskyd, ten samý sbor, co zpíval v Želarech. Byli jsme natáčet u nich v horách a holky svým křikem málem zbouraly celý dům.
Rozhovor s Beatou Hlavenkovou a Petrem Ostrouchovem
Desce se skoro chce říci »symfonické best of«. Ale hudba Ivy Bittové je tak specifická, že ve všech ohledech muselo jít o jedinečnou práci – nesrovnatelnou třeba s tím, kdy si popoví umělci nechávají předělávat hity do symfonické podoby, že?
P. O.: Ano, je to úplně jiná hudba, byť oba znaky, tedy »symfonické« a »best of« jsou i zde naplněny. Vlastně ani nechceme, aby byl náš projekt s popovými projekty typu »symfonické best of« spojován, byť se v jejich záplavě najdou i velmi osobité a vynikající projekty, jako například poslední projekty Petera Gabriela.
Proč byli vlastně ke spolupráci přizváni aranžéři dva a nikoliv jeden?
B. H.: Byla jsem ke spolupráci pozvána Petrem a jsem moc ráda. Byla to velmi obohacující zkušenost.
P. O.: Jsem rád, že Beata nabídku přijala, projekt tak kombinuje dva odlišné aranžérské rukopisy.
Jak probíhal běžný postup? Rozepisovaly se jednotlivé části skladeb pro větší obsazení, nebo se některé kompozice musely vymyslet od základu?
B. H.: Rozdělili jsme si s Petrem písně, k většině nebyl žádný notový materiál. Aranžovali jsme je primárně pro orchestr s přihlédnutím k charakteru skladby. Ne vždy je orchestr kombinován s Čikori. Pár detailů jsme dotáčeli postprodukčně, Petr třeba mandolínu, kytaru, tubular bells, zpěv, já klavír, celestu, zpěv atd.
P. O.: Komplikované pro mne bylo stahování zápisu původních skladeb z nahrávek. Jsou to sice zdánlivě triviální a minimalistické skladby, ovšem rytmicky i strukturálně jsou velmi rafinované.
Co se tak při aranžování hudby Ivy Bittové pro orchestr řeší za dilemata?
B. H.: Vystihnout náladu písně.
P. O.: Nepřeplácat ani neošidit.
Počítali jste, kolik na desce nakonec účinkuje muzikantů?
P. O.: Původní složení hostů (Čikori plus David Dorůžka) bylo obsaženo již v koncertním provedení projektu, byť nikoli ve všech skladbách. Další hosty jsme pak přizvali s Beatou přímo do studia k dobarvení jednotlivých skladeb. Celkem na albu hraje a zpívá jedenaosmdesát lidí.
B. H.: Nepočítala jsem to. Ale rozhodně jsem se na větším projektu ještě nepodílela…
Pražská komorní filharmonie je mladší, ale pořád klasický orchestr. Jak se staví k podobným žánrovým crossoverům?
B. H.: Záleží na jednotlivcích, někteří jsou nadšení, jiní to berou jako práci a pak jsou takoví, kteří by rádi hráli jen tzv. vážnou hudbu a crossovery jim přijdou pod jejich úroveň. To je vlastně smutné, jakákoli hudba může člověka obohatit.
Co Vás zajímá na hudbě Ivy Bittové?
B. H.: Iva si vytvořila svůj vlastní hudební svět a vyjadřování a v tom je její velká síla. Je pro mě vždy velkou radostí protínat hudební světy, obohacovat se, diskutovat nad maličkostmi, které třeba každý vnímá jinak.
P. O.: Iva je autentický umělec s naprosto osobitým projevem a takových je málo.
Petře, na Strunách podzimu Bittová kromě hebrejských písní či skladeb Vladimíra Godára zpívala i operní árie Mozarta a Smetany. Vy jste ale tentokrát jako producent a vydavatel desky mohl mluvit i do výběru repertoáru, že? Byly v tomto ohledu nějaké spory?
P. O.: Pro Struny podzimu vzniklo sedm skladeb, které jsme vybrali s Ivou, o rok později jsme s Beatou kolekci rozšířili na dvanáct úprav pro zlínskou filharmonii. Nad touto sbírkou jsme se počátkem letošního roku s Ivou sešli, tři skladby vyřadili, jednu novou přidali a pak jsme s Beatou každý složili vlastní kousek na úvod a na závěr CD. Na všem jsme se ve třech hladce shodli, žádné spory nebyly.
Beato, pracovala jste jako aranžérka někdy na srovnatelně velkém projektu? Měla jste z jakých zkušeností vycházet?
B. H.: Když jsem studovala na UMASS, měli jsme možnost pracovat se »studio orchestra«, s bigbandem obohaceným o smyčce, dřeva a perkuse. Když jsem ještě dříve absolvovala na Janáčkově konzervatoři, napsala jsem svou prvotinu pro symfonický orchestr. Příležitostí ale bohužel není mnoho.
Petře, Iva Bittová je po Davidu Dorůžkovi a Jaromíru Honzákovi dalším výrazným jménem pro vaše vydavatelství Animal Music. Je to zároveň předposlední nahrávka šestého roku labelu. Bude se mu dařit i v roce sedmém?
P. O.: Pevně věřím, že se podaří vydat další zajímavé projekty, na příští rok už jich je v přípravách pět. Všechno ale záleží na financování, protože bez pomoci dotací Ministerstva kultury a pražského Magistrátu by to bylo velmi těžké, ba nemožné. Proto vždy s napětím čekám na výsledky grantů.
Byla nahrávka Ivy Bittové s Pražskou komorní filharmonií pro Animal Music výrazně nákladnější a náročnější na pořízení?
P. O.: Pochopitelně ano, rozpočtem se rovná zhruba sedmi běžným jazzovým deskám. Výrazně přispěly výše zmíněné dotace, dále sponzorské příspěvky společností Nano Energies a Mazars a spoluúčast vydavatelství Supraphon.
Foto: Supraphon /Standa Merhout / Animal Music
