Nové album renomované harfenistky Kateřiny Englichové obsahuje především skladby českých autorů 20. a 21. století. Zařazena je ale i Suita pro harfu Benjamina Brittena, která patří ke stěžejnímu harfovému repertoáru 20. století. „Ta tam není náhodou,“ říká Kateřina Englichová a dodává: „Chci ukázat, jak kvalitně a dobře naši současní autoři psali a píší pro harfu a mohou se suveréně řadit mezi skladatelskou špičku. Mezi nahranými skladbami jsou premiéry, kompozice mně věnované od Ilji Hurníka, Luboše Sluky, Jiřího Gemrota a díla ještě nenatočená na CD od Miloslava Kabeláče a Milana Slavického.“
Hledání zajímavého repertoáru přivedlo Englichovou k autorům 2. poloviny 20. století. „Mnozí máme s harfou spojený ten romantický obraz – krásná dáma se jemně probírá jejími strunami – a z nástroje se line prázdně virtuosní hudba, které máte po chvíli dost. Nové CD Kateřiny Englichové je ale úplně »jiná písnička«; zůstává ta krásná dáma i její virtuosita, ale co se hudby týče, čeká vás objevná, místy hravá, jinde až divoce krásná harfa české a světové moderny. Kateřina Englichová je jedinečným průvodcem těmito novými hudebními krajinami,“ glosuje novinku šéfproducent klasické hudby Supraphonu Matouš Vlčinský.
Slavický, Hurník či Kabeláč představují harfu jako dynamický a asertivní nástroj, výrazově flexibilní a vyzývající k hledání. Inspirací jim slouží forma francouzské suity (Sluka), chytlavá Mozartova témata (Hurník) či barevné možnosti flétny a harfy (Kabeláč). Pro mnohé bude překvapením, kolik objevné, přitom krásné hudby pro harfu vzniklo současně s Brittenovou Suitou v malé české kotlině. Ve dvou skladbách je Englichové partnerem Američanka Carol Wincenc, vysoce ceněná profesorka flétny na Juilliard School, a v Gemrotově triu hobojista Vilém Veverka a klavírista Martin Kasík.
Na albu Musica per Arpa jsou skoro všechny skladby z per českých autorů. Jedinou výjimku tvoří Suita pro harfu Benjamina Brittena. Jak podle vás vycházejí vedle sebe díla česká a Brittenova skladba?
Myslím si, že vycházejí velmi dobře, a proto jsem je tam zařadila. Je logické, že určitý náznak konfrontace tam může být. Naši skladatelé Slavický, Hurník, Sluka, Kabeláč i Gemrot jsou autoři, kteří při své kompoziční práci přesně vědí, co dělají. Tím, že žili a žijí v malé zemi, v prostředí, kde se mluví jedním jazykem, tak možná neměli takovou možnost se ukázat i v zahraničí. Důvod, proč jsem vedle sebe zařadila tato díla byl ten, abych, nejen harfistům, dokázala, že jsou to skladby, které se mohou směle hrát na koncertech, ale mají své jasné místo i na nahrávce a to vedle slavné harfové skladby Benjamina Brittena.
Bylo náročné vybírat český repertoár pro toto album nebo by bylo možné jím naplnit i další nahrávky?
Myslím si, že by vystačil na tři nebo čtyři alba. Samozřejmě, že není tak široký jako tvorba pro klavír, harfa je tím limitována a záměrně jsem vybírala skladby, které nejsou pouze sólové. Dobře si uvědomuji, jak těžké je poslouchat dlouho jakýkoliv drnkací nástroj a mám ráda, když je tam zařazen i jiný element a harfa se může představit jako nástroj vhodný pro komorní hudbu. Myslím si, že by byla škoda, nepředstavit veřejnosti nová díla, často se totiž stává, že interpreti hrají stále to samé. Když si vezmeme třeba skladbu Klementa Slavického z mého alba – to je dílo, které by mohlo naprosto suverénně znít na světových pódiích a soutěžích.
Na tomto albu jsou hned tři skladby, které byly napsány přímo pro vás. Jaký je to pro vás pocit? Mluvila jste se skladateli při vzniku těchto skladeb o jejich koncepci?
Je to tak, že skladatel dílo napíše a během jeho tvůrčího procesu do toho nikdy nezasahuji, to by ani nebylo dobře. Když pak skladbu dostanu, tak k tomu řeknu svůj komentář, ale je potřeba říci, že všichni tři autoři jsou lidé, kteří přesně vědí, co chtějí napsat. K tomu je tu ještě ta věc, že jejich skladby jsem dostala napsané ručně, to je pro mě krásný pocit, člověk to hraje hned jinak. Ty noty mají svou duši.
Je hudba 20. století po harfu v něčem jiná než hudba jiných období?
Harfa obecně zjemňuje hudbu, to je hlavní. A to platí i pro tvorbu 20. a 21. století. I když se stále snažím představovat harfu jako nástroj, který umí být rytmický a silný, který nehraje jen andělskou hudbu.
Co byste vzkázala posluchačům, kteří budou přemýšlet nad nákupem vašeho nového CD a budou mít třeba na první pohled obavu z moderních skladeb?
Řekla bych snad jediné – že i moderní hudba má co nabídnout. Jsou to skladby, které nepatří mezi ultra moderní kompozice, které mají šokovat. Je to hudba, která má klasickou formu (sonátová forma, francouzská suita), ale ten obsah je moderní, a to ve smyslu poetiky, novátorství. Často to testuji na svých přátelích, kteří nejsou z hudebního světa a ti byli velmi mile překvapeni.
Supraphonline: http://www.supraphonline.cz/album/109680-musica-per-arpa
Podívejte se na video zde:
Foto: Supraphon
