Ne zrovna systematický komisař Jean-Baptiste Adamsberg se věnuje běžné agendě a snaží se sžít se svým právě nalezeným dospělým synem, když ho na policii vyhledá zdánlivě pomatená venkovská žena. Díky své trpělivosti a intuici se pařížský vyšetřovatel dozvídá o záhadně zmizelém muži. Tuto událost předznamenal podle místních příchod Zuřivého vojska nebo také Armády mrtvých. Tato kavalkáda přízraků ze středověku vyhledává podle legendy, tradované ve střední a východní Evropě, lidi se zlým tajemstvím. When a victim is seen in their spectral clutches, the prey is generally found slaughtered in some gruesome manner.
Stejně jako za většinu předchozích získala i za Kavalkádu mrtvých Fred Vargas prestižní literární ocenění. Právě vycházející detektivní román se pyšní britskou cenou pro nejlepší zahraniční detektivku International Dagger. Knihy „Vargasky“ patří stabilně mezi deset nejprodávanějších titulů ve Francii, a tak si jejich autorka vysloužila označení první dámy francouzské detektivky.
K psaní se přitom dostala náhodou při hledání nové činnosti, když přestala hrát na akordeon. Přes ohromné úspěchy u čtenářů i kritiky si Vargas neužívá život oslavované literátky. Vlastním jménem Frédérique Audoin-Rouzeau je vystudovaná historička. Stále se aktivně zabývá výzkumem kulturních vztahů lidí a zvířat v průběhu dějin a vychází jí i odborné publikace.
Vědecký přístup přenesla do precizně promyšlených knih. Sama Vargas říká, že se náměty zabývá v průběhu celého roku a pak román napíše během třítýdenní dovolené. Její zálibu v detailech a vylepšování musí nakladatel pravidelně utínat s tím, že jde kniha do tisku.
Svou prvotinu Les Jeux de l’amour et de la mort napsala Fred Vargas během vykopávek v Nièvre v roce 1986. Ačkoli podle jejího vlastního názoru kniha za nic nestojí, slavila s ní obrovský úspěch.
Významný byl pro její literární kariéru i druhý román L’Homme aux cercles bleus (1991, česky Muž s modrými kruhy, Garamond, 2006). Poprvé se zde objevila oblíbená postava detektiva Jeana-Baptisty Adamsberga, který vystupuje jako hlavní postava většiny jejích románů.
O autorce:
Fred Vargas se narodila v roce 1957 v Paříži a pochází z rodiny chemické inženýrky a surrealistického spisovatele. Její bratr také vystudoval historii. Pseudonym Vargas odvodila od uměleckého jména své sestry – dvojčete Jo. Ta se zase inspirovala hlavní postavou filmu Bosonohá komtesa Marie Vargas. Romány Fred Vargas byly zfilmovány pro televizi i film. U nás vydává její knihy nakladatelství Garamond, zaměřené na francouzskou literaturu.
Recenze Kavalkády mrtvých v The Independent:
Téměř filmové vyprávění otevírá Vargas černým, až hitchcockovským humorem v Paříži, aby nás zavedla do Normadie plné stínů tak, jak by ji vykreslil Tim Burton.
Jovanka Šotolová, iLiteratura.cz:
„Fred Vargas patří k tomu dobrému, co současná francouzská literatura nabízí – a je dobré se s ní seznámit.“
Ukázka:
V polovině své průzkumné cesty se náhle zastavil, vzpomněl si, že nedal vědět Zerkovi. Byl tak uvyklý na samotu, že myslet na to, aby o své nepřítomnosti uvědomil někoho jiného, vyžadovalo jistou námahu. Zadal jeho číslo.
„Hellebaud se už postavil na nohy,“ oznámil mu mladík. „A sám zobal zrní. Akorát že se potom vykadil na stůl.“
„Tak to chodí, když se život vrátí. Dej radši na stůl plastový ubrus. Najdeš ho na půdě. Vrátím se až večer, Zerku, jsem na Bonnevalské cestě.“
„A vidíš je?“
„Ne, ještě je moc světlo. Rozhlížím se, jestli tu nenajdu tělo toho lovce. Nikdo tudy už tři týdny neprošel, je tu spousta ostružin, už jsou zralé. Kdyby volala Violette, neříkej jí, kde jsem, nelíbilo by se jí to.“
„Jasně,“ odpověděl Zerk – a Adamsberg si řekl, že jeho syn je chytřejší, než vypadá. Paběrkoval takhle o něm nějaké informace.
„Vyměnil jsem žárovku v kuchyni,“ dodal Zerk. „Ani ta na schodišti už nesvítí. Mám ji taky vyměnit?“
„Taky, ale nedávej tam moc silné světlo. Nemám rád, když je všechno vidět.“
„Jestli potkáš vojsko, zavolej mi.“
„To asi nepůjde, Zerku. Při kavalkádě určitě nebude signál. Střet dvou různých dob.“
„Jasně,“ souhlasil mladík, než zavěsil.
Adamsberg dalších osm set metrů zkoumal okraje cesty. Byl si jistý, že je Herbier mrtvý, v tom jediném se shodl s paní Vendermotovou, která by odlétla, kdyby do ní někdo foukl. A vtom si Adamsberg uvědomil, že už zapomněl, jak se říká semínkům pampelišky.
Na cestě zahlédl Adamsberg nějakého člověka, přimhouřil oči a zpomalil. Byla to dlouhatánská postava sedící na kmeni stromu, stařičká a shrbená, až se bál, aby ji nepolekal.
„Hello,“ řekla ta stará paní, když ho viděla přicházet.
„Hello,“ odpověděl překvapeně Adamsberg.
„Hello“ bylo jedno z mála slov, která uměl anglicky,
pak ještě „yes“ a „no“.
„To vám to z nádraží ale trvalo,“ poznamenala.
„Trhal jsem ostružiny,“ vysvětlil jí Adamsberg, ale říkal si, jak může z tak vyzáblého těla vycházet takový sebejistý hlas. Vyzáblého, ale energického. „Vy víte, kdo jsem?“
„Ne tak docela. Lionel vás viděl vystupovat z pařížského vlaku a nasednout do autobusu. Bernard mi to řekl, no a suma sumárum jste tady. Za dnešní situace a při těch událostech nemůže jít o nikoho jiného než policistu z města. Nepanuje tu dobré ovzduší. Ovšem abyste věděl, Michel Herbier není žádná velká ztráta.“
Stará paní hlučně popotáhla a hřbetem ruky si otřela kapku pod velikým nosem.
„A vy tu na mě čekáte?“
„Kdepak, mládenče, já čekám na psa. Je celý pryč z fenky ze statku v Longes kousek odtud. Kdybych ho občas nevzala na krytí, byl by celý splašený. Renoux, statkář z Longes, se zlobí, říká, že nechce na dvoře žádné malé podvraťáky. Ale co se dá dělat? Nic. A já chytila letní chřipku a deset dní jsem ho sem nemohla vyvést.“
Fred Vargas – Kavalkáda mrtvých
První vydání v českém jazyce přeložila z francouzského originálu L’ARMÉE FURIEUSE Kateřina Vinšová
Počet stran: 440
Cena: 298,- Kč
V rámci edice Černá káva vydalo nakladatelství Garamond v Praze roku 2015
Foto: Nakladatelství Garamond
