Spisovatelka Ivona Březinová se ohradila proti nařčení, že její text Mýdlová Madla z knihy Začarovaná třída uveřejněný v čítance, má rasistický podtext. Z toho ji v minulém týdnu obvinila vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková a požaduje stažení čítanky. Podle Březinové je nařčení směšné. Ve skutečnosti svým dílem nabádá děti k rasové snášenlivosti, za což dostala i literární ceny.
Celá kauza vznikla poté, co Šimůnková upozornila na pasáž: „Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit. … říkala, že jsou to cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.“ Následně na to reagovaly organizace bojující za lidská práva jako například Světová hinduistická společnost.
Březinová se však brání, že došlo k vytržení z kontextu a že vykládat text tímto způsobem nejde. „Trestuhodně zjednodušující interpretace části ukázky mi podsouvá názory, které mi vždy byly cizí,“ prohlásila.
Autorka desítek knih pro děti vydala Začarovanou třídu v roce 2002 a kniha zaznamenala značný úspěch u čtenářů i odborné veřejnosti. Březinová za ni získala ocenění Zlatá stuha a zároveň byla nominována v literární soutěži Magnesia Litera. Kniha dokonce vyšla ve Francii (2004) a v Srbsku (2010) a byla zařazena do mezinárodní kolekce knih podporujících rasovou snášenlivost BARFIE, což je projekt zastřešený rakouskou sekcí IBBY. V roce 2005 Ministerstvo školství České republiky vydalo čítanku pro první stupně ZŠ, do které byla zařazena ukázka ze Začarované třídy. Tehdy to schválilo s nadšením Muzeum romské kultury.
Březinová sklízí úspěchy i za své další knižní tituly.
Ivona Březinová: Když píšu knihu, nepřemýšlím o následných reakcích
Je to docela paradox, když spisovatelka oceňovaná za texty podporující rasovou snášenlivost je obviněná z toho, že stejnými texty útočí proti Romům. Čím si to vysvětlujete a stalo se vám to už někdy v minulosti?
„Když jsem tu zprávu zaregistrovala, říkala jsem si, že je to opravdu k smíchu. Teď už si spíš říkám, že je to k pláči. Lidé jsou přetížení, zahrnutí spoustou informací a pseudoinformací a důsledkem je, že kloužou po povrchu věcí a nezamýšlejí se nad podstatou textů. Zásadně ale odmítám, aby takto necitlivě bylo manipulováno s knihami pro děti, ať už se jedná o knihu celou nebo její úryvek. Problém se Začarovanou třídou se vynořil už v roce 2008, šest let po vydání knihy a tři roky po vydání čítanky, do které byla zařazena kapitola Mýdlová Madla. Už tehdy televizním zpravodajstvím probleskla zpráva o čítance, která prý staví Romy do špatného světla. Tehdy všechno brzy utichlo, protože zřejmě stačilo stručné vysvětlení, jak se věci ve skutečnosti mají.“
Kniha poprvé vyšla v roce 2002, proč se podle vás celá kauza rozpoutala nyní znovu?
„To opravdu nevím. Ale nemohu se zbavit dojmu, že to souvisí se současnou situací na Šluknovsku. Ne nadarmo se na jednání Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny řešily obě záležitosti naráz. Čítanka vydaná před několika lety se někomu právě teď hodila vytáhnout.“
Pro laiky ovšem ona pasáž objevující se v médiích je kontroverzní, to asi zpochybňovat nelze. Ovšem jinak to lze chápat takto samostatně a jinak v kontextu celého textu. Proč jste použila zrovna taková slova? Jaký byl váš záměr?
„Naprosto souhlasím, že ta slova kontroverzní jsou, záměrně. Jsou v knize použita se zcela jasným cílem ukázat škodlivost předsudků a šablon uvažování i chování. Domnívám se, že právě to byl důvod, proč autoři čítanky zvolili z celé knihy právě tuto ukázku. S textem, který navozuje vyhrocenou situaci, nějaký problém, se daleko lépe didakticky pracuje. Ukázky v čítankách nemají sloužit jen k nácviku mechanického čtení, ale učí děti přemýšlet. Ostatně, stejným způsobem to chápali i v Muzeu romské kultury, když v roce 2004 ukázku posuzovali a konstatovali, že zařazení kapitoly Mýdlová Madla je pro uvedenou učebnici velmi šťastnou volbou. Posouzení dokonce končí slovy: »Vynikající výběr«!“
Když jste to psala, napadlo vás, že by to mohlo vzbudit takové reakce?
„Vůbec ne. Když píšu knihu, nepřemýšlím o následných reakcích. V tu chvíli, kdy příběh vzniká, podléhám jeho zákonitostem, vstupuji do prostředí za svými hrdiny a pozorně sleduji jejich pohnutky. Jako autor jsem hybatelem děje, ale mnou vymodelovaná postava pak musí jednat podle své vnitřní logiky. Maminka malé Madly vypustila urážlivá slova proti Romům, protože taková prostě je. Nedomnívám se, že by tím působila jako bytost z jiného světa. Podobných lidí u nás není málo. A právě proto se o těchto věcech musí mluvit. Už s dětmi na prvním stupni ZŠ.“
Budete požadovat veřejnou omluvu?
„Jako autorka knihy Začarovaná třída jsem nad věcí, protože tahle kniha se obhájí sama. Jiná otázka je čítanka. Pomiňme nyní fakt, že v tuto chvíli existují dvě verze oné čítanky – jedna s mojí ukázkou, druhá bez ní. Podstatné je, že se vyskytl někdo, kdo tlačí, aby byly tyto čítanky kvůli ukázce z mé knihy staženy ze škol. V tomto smyslu se cítím napadena, protože mě to jako autorku knih pro děti silně poškozuje. Domnívám se tedy, že omluva by byla na místě. Popravdě ale nevím, po kom omluvu chtít. Na aféře se přiživilo víc lidí, nejsem si jistá, kdo ji vlastně rozpoutal a kdo ji necitlivými výroky »jen« vyhrotil.“
Nebojíte se, že by to mohlo nějak ovlivnit vaši kariéru, že byste mohla hůře shánět zakázky? Už se k vám dostaly nějaké negativní či naopak pozitivní reakce z literární obce?
„Všechny reakce, které se ke mně dostaly, jsou kladné. Povzbuzují mě knihovníci, učitelé, nakladatelé, kolegové z řad spisovatelů i ilustrátorů, recenzenti, postavila se za mě Česká sekce IBBY, vehementně mě hájí Čítárny, nejnavštěvovanější web pro literaturu určenou dětem. Nezaznamenala jsem zatím jediný negativní ohlas. A těch kladných je opravdu tolik, až mě to dojímá.
Ukázky z mých knih jsou nejméně v osmi čítankách pro 1. stupeň ZŠ, o dalších možná ani nevím, protože tato informace se k autorovi mnohdy nedostane. Byla bych velmi nerada, kdyby současná aféra ovlivnila mou budoucí spolupráci s tvůrci dalších čítanek. Pevně však věřím, že sestavovatelé učebnic jsou moudří lidé, kteří se navíc nedají zastrašit politickými tlaky. Pokud by tomu tak bylo, považovala bych to za ohrožení demokratických principů při tvorbě a vzdělávání.“
Pro spisovatele bývá většinou poctou, když se jejich texty objeví v čítance. Neříkáte si po této zkušenosti, jestli by nebylo lepší, aby se tak v tomto případě nestalo?
„Ne. Já si každé ukázky, která se dostala do čítanky, nesmírně vážím a mám z ní radost. Nebojím se ani toho, že mnohé moje knihy figurují v seznamech doporučené četby pro menší čtenáře, ale i pro ty dospívající. Povinná četba kdysi byla strašák, doporučené knihy jsou naopak mostem mladých čtenářů k nám autorům. I proto tak ráda jezdím na besedy do knihoven a škol. A věřím, že moje jméno se brzy objeví i v dalších čítankách.“
Celá ukázka z čítanky
„Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit.“ Šeptala jednoho dne o přestávce Madla holkám.
„Jo? A proč?“ vykulila Radka oči.
„Máma říkala, že to jsou cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.“
„Kradou? Jako lupiči?“
„Asi. A pak je policajti chytí a zavřou je do vězení.“
„Nepovídej,“ ohradila se Eliška, která vždycky ví úplně všechno. „Děti se přece do vězení nedávaj. Jenom do polepšovny.“
„To je jedno,“ mlela Madla svou. „Ale jsou tam zavřený. Za trest.“
„Kdo je zavřený?“ zeptal se Aleš, který zaslechl poslední část rozhovoru.
„Ale…ta nová samoobsluha na rohu,“ řekla honem Eliška a podívala se na Madlu výhružným pohledem.
Jenže při tělocviku se nacvičovaly tanečky a Madla zbyla zrovna na Maroše.
„Já s ním tancovat nebudu,“ řekla rozhodně a pro jistotu schovala obě ruce za záda.
„Ne? A proč ne?“ podivila se paní učitelka.
Madla koukala na bílé špičky svých nových tenisek a zarytě mlčela.
„Tak proč s Marošem nechceš tancovat?“ nedala se paní učitelka odbýt.
„Je špinavej,“ vyhrkla Madla a oči při tom nezvedla ani o kousíček.
Chudák Maroš zčervenal jako rak. Pak mrkl na svoje nehty ozdobené smutkem, jak cestou do školy vyhrabával důlek pro kuličky, a honem je schoval za zády přesně jako Madla.
„No, vy jste mi ale pěkný taneční pár,” vyhrkla paní učitelka, protože ji nic jiného nenapadlo. Pak si ale všimla Marošova zrudlého obličeje a řekla: „S Marošem budu tedy tančit já. A ty si, Madlo, tancuj třeba s princem.“
„S princem?“ vydechla Madla. Ale ať se rozhlížela, jak chtěla, žádný princ v tělocvičně nebyl.
A pak se ozvalo tiché lusknutí a jedno stropní svítidlo v tělocvičně se proměnilo v obrovský bublifuk. Od stropu, kde byly upevněny kruhy, tyče a šplhací lana, se začaly pomalu, ale úplně pomaličku snášet krásné mýdlové bubliny. Bylo jich tolik, až to vypadalo, že v tělocvičně duhově prší. Jenže pak se všechny bubliny slily v jednu velikánskou mýdlovou kouli. Ta koule se dokutálela až k Madle, udělala chlamst a Madlu spolkla. Madla zevnitř bušila do jejích stěn rozzuřenými pěstičkami, ale moc jí to nepomáhalo. Jenom kouli převrhla a před zraky udivených dětí se rozkutálela tělocvičnou. U žíněnek si koule trochu poskočila, udělala kotoul ve vzduchu a pak už si to velkou rychlostí hnala k žebřinám.
„Au,“ ozvalo se za chvíli. „Vždyť budu samá modřina!“
Dětem už bylo Madly líto, ale mýdlová bublina ji jen tak nepustila. Lájoš a Maroš se o něčem chvíli dohadovali, ale pak se přece jen ozvalo tiché lusknutí prstů, koule hlasitě praskla a zmáčela Madlu hustými obláčky pěnivého mýdla. Bylo po tanečních. Místo nich dostal každý žák 3. C hadr a až do konce hodiny všichni vytírali v tělocvičně podlahu. Však to taky bylo o hodně lepší než nějaké tancování. Podlaha krásně klouzala a dalo se na ní bruslit a jezdit jak namydlený blesk. Po tělocviku byli všichni voňavě umytí, a i Marošovi a několika dalším klukům odplavala špína z nehtů. Jenom vlasy těch tří malých kouzelníků snad byly ještě černější než dřív. „Teď bych si dal pořádnou porci zmrzliny,“ povzdychl si Jakub, když už zase seděli ve třídě.
Lájoš, Maroš a Pišta na sebe mrkli, ozvalo se lusk lusk a na každé lavici se objevil pohár se třemi různobarevnými kopečky. Vlastně na každé lavici ne, protože Madla žádnou zmrzlinu nedostala.
Jak to zjistila, dala se do takového breku, že úplně promáčela tři kapesníky.
„Nesnáším uřvaný holky,“ řekl za chviličku Maroš. Luskl ještě jednou prsty, a než bys řekl šmidli fidli, stál před Madlou pohár jako před kýmkoliv jiným. Okamžitě přestala brečet a udiveně se zadívala na Maroše.
„Neboj, není kradenej,“ řekl Maroš a posvítil na Madlu zářivě bílými zuby.
Madla si ještě promyslela, co by tomu asi řekla její maminka, kdyby ji viděla, jak tu sedí nad zmrzlinou od toho Demeterovic černého kluka. Ale skleněný pohár jen zářil a i lžička se zdála být úplně čistá. A tak se Madla pustila do zmrzliny tak rychle, až hrozilo vážné nebezpečí, že dostane angínu.
„Všichni cikáni třeba nekradou,“ uvažovala mezi lžičkami vanilkové zmrzliny. „Všichni cikáni nemusejí být špinaví,“ přemýšlela, když se pustila do jahodové. „Někteří cikáni mohou být i docela hodní,“ rozhodla se nad kopečkem čokoládové. „Budu to muset mamince říct. Vypadá to, že maminka některé věci vůbec neví.“
Foto: Monika Váňová – Studio M101, www.brezinova.cz
