FA SCI NU JÍ CÍ….. Ještě teď, hodinu po přečtení, ji mám plnou hlavu a musím na ni myslet. Udivuje mě na ni vše. S ohledem, že byla napsána v roce 1957 je téma stále více jak aktuální. Strhla mě svou nadčasovostí, dějem, stylem a v neposlední řadě obálkou. Je úžasná. Jak přebal, tak obal. Ještě nesmím zapomenout na předmluvu, která je od samotného autora z roku 1976, kde vysvětluje proč knihu napsal a proč takový název. A doslov, který je nadvakrát. První je od Josefa Škvoreckého k prvnímu českému vydání v roce 1957 a druhý je neméně zajímavý doslov k tomuto vydání od Františka Novotného. Jako celek je kniha prostě dokonalá.
Příběh má v sobě tolik myšlenek, že jsem to musela někomu sdělit. Schytal to manžel, který vedle mě ležel v těchto vedrech s horečkou a s angínou. Přesto reagoval. Když jsem mu četla o tom, že přestali dělat domy s verandami, neboť se na nich jen sedělo a přemýšlelo. Lidé přeci neměli přemýšlet, měli se jen bavit a cítit se šťastní. Což samozřejmě nefungovalo, ale opravdu nikdo nad tím nepřemýšlel, proč jsou lidé nešťastní. Tak manžel dokonce rychle (na svoji nemoc) zareagoval a začal mi dělat přednášku, že pomalu docházíme do tohoto stádia. Hodně lidí nechce být doma, chtějí jezdit, výletovat a být pořád v pohybu. Stačí jim třeba jen velká shopink centra k radosti, že se baví a nesedí doma. Jo i takoví jsou. Samo, že přednáška byla delší, ale musela jsem mu dát za pravdu. Vezměte si např. i děti. Kolem mě skoro všechny kamarádky mají pro děti po škole program, aby se nenudily, nebo náhodou nepřemýšlely o blbostech. Bojí se, že z nudy spadnou do drog atd. Ale děti potřebují i volné odpoledne pro sebe (neříkám každý den, ale aby to bylo vyvážené). Vždyť z nudy můžou vzniknout skvělé nápady.
No, ale zpět ke knize. Tím vším chci říct, že vede k zamyšlení. Díky nynějšímu vydání jsem se o ní dozvěděla. Jsem ostuda, ale před tím jsem o ní neslyšela. Za tuto náhodu jsem moc ráda. Příběh se odehrává v daleké budoucnosti (pro nás už ne tak daleké….), kde hasič Guy Montag nehasí požáry, ale zakládá je. A ne ledajaké, jeho prací je pálit knihy. Začíná si uvědomovat, že jeho práce není tak skvělá, jak si myslel. Probouzí se do reality a přemýšlí, proč se knihy pálí, proč je společnost taková jaká je. Má o všem pochybnosti, které znásobí setkání s dívkou ze sousedství Clarissou. Rozhodne se to změnit. Sama jsem napínavě čekala na závěr a překvapil mě. Je zničující se střípkem optimismu. Prostě si to musíte, ale opravdu musíte přečíst.
Myslím, že málokoho nechá kniha bez odezvy. Tato doba je velmi digitální. Chtělo by to ubrat. Nedávno jsem byla v restauraci, kde pár hostů čekalo na jídlo. Nezpestřili si čekání hovorem nebo pozorováním okolí. Všichni vyloženě čuměli do mobilu. Nebo včera se bavím s kamarádkou, která má stejně starou dceru. Přes nějakou aplikaci v mobilu si pořád povídá s kamarády. Proč? Není to přehnané? Neztrácíme něco důležitého? Přečtěte si příběh o společnosti, která pálila knihy. Přemýšlejte. K čemu to vše. Čtěte.
Foto: Nakladatelství Plus
