Kniha mi ležela tři měsíce doma a já se nemohla donutit, k jejímu přečtení. Je to hlavně tím, že jsem slyšela negativní recenze a mně se do ní nechtělo. O to větší bylo mé překvapení, že se mi kniha líbila. Mám jisté výhrady, ale jako celek to byla pro mě příjemná oddechovka.
Je to román s nádechem detektivky. Styl autorky je velmi čtivý, přes dlouhé souvětí je lehký a příjemný. Líbily se mi náznaky v textu o budoucnosti a vyjádření vnitřních myšlenek hlavních hrdinů. Mínusem byly pro mě vlastnosti hlavních postav. Všichni byli něčím úchylní a nenormální. Dva byli nezdravě závislí až posedlí osobami, do kterých se zamilovali. Jedna chtěla stále ukazovat a dokazovat světu jaký vede dokonalý život. Další odhalila jinou sexuální orientaci. Druhý se chtěl přesvědčovat nevěrami, že není ještě tak starý.
Začátek je vlastně koncem. Dívka Míša leží postřelená v komatu v nemocnici a postupně se u ní střídají návštěvy. Muž Honza s manželkou, rodina s dětmi a policie. Po hádankovitém úvodu se dostaneme na začátek, kde po chvíli dostaneme vysvětlení kdo je kdo. Honza je Míšin přítel a jeho manželka Míšina nejlepší kamarádka. Rodina byli její zaměstnavatelé, protože u nich pracovala jako chůva. Jak se to vše zamotalo do takového konce, se postupně dozvíme. Hodně mě zaujala Honzova povaha. On Míšu miluje, ale protože je napůl romka, jeho maminka s takovou známostí nesouhlasí a Honza chce obojí, Míšu i dobrý vztah s maminkou. Což bohužel nejde dohromady, ale chlapi jsou někdy srabi a nerozhodnou se. Hrají to na obě strany a postupně ztrácejí sympatie svých přítelkyň a maminky se svými synáčky pěkně manipulují. Prostě jsou slaboši a vidím to i ve svém okolí. Honzova hra na obě strany byla dobře vykreslena a závěr tomu odpovídal.
Děj je celkem zamotaný a vraha lehce neodhalíte. Příjemné je české prostředí a netypické postavy. Což je pro mě zároveň i záporem, protože nikdo mi nebyl sympatický a tzv. pro mě normální. Snad nejvíc milé a dobře vykreslené byly děti, které Míša hlídala. Je poznat, že autorka je také matka malých dětí a dobře je zná. Celkově knihu doporučuji. Ne všem sedne, ale troufám si říct, že většině spíše ano.
Prostě je to hrnec plný netypických chutí, na který myslíte, i když ho nejíte a čím víc ochutnáváte, tím víc si zvykáte a přicházíte mu na chuť.
Hodnocení: 80%
Foto: Nakladatelství Motto
