Radek Žitný – Protektorátní rozhlasový skeč – Jak zlomit vaz (nejen) králi komiků

Autor úspěšné knihy o herci Čeňku Šléglovi se i ve své další knize zabývá fenoménem údajné i skutečné kolaborace v období Protektorátu. Už název titulu napovídá, že jde o kolaboraci na rozhlasový způsob. Právě v rozhlase té doby se zrodil rádoby satirický útvar zvaný skeč, který svou proněmeckou orientací způsobil mnoho škod a zasel i podhoubí mnoha životním tragédiím. Svůj stín vrhl i na Vlastu Buriana, který po válce musel čelit ne zcela opodstatněným důsledkům jediného vystoupení, a to z donucení.


Paradoxně to jeho osud ovlivnilo mnohem zásadněji, než osud těch, kteří byli skutečnými duchovními otci kolaborantských taškařic, nicméně v roce 1945 stačili včas převléct kabáty a stali se úctyhodnými občany… Doposud se několik desetiletí stále dokola opakovala jen slova: Hvězdy nad Baltimore, tj. název skeče, v němž vystoupil Vlasta Burian. Nová publikace ovšem pojednává vůbec poprvé komplexně o skečích jako o nástroji rozhlasové propagandy, cituje kompletní texty nejodpornějších odvysílaných skečů a především mapuje příčiny vzniku a následky realizace tohoto dosud nezmapovaného fenoménu.
Kniha je doplněna předmluvou PhDr. Vladimíra Justa, ve které mimo jiné píše: „… Radek Žitný napsal vpravdě průkopnické dílo, »neakademicky« živé a přitom přísně opřené o archivní prameny. Což je o to pozoruhodnější, že autor není profesně vyškolený a zkušený historik (v tomto konkrétním případě, zdá se, historici, ti »umělečtí« i ti »obecní«, tak trochu zaspali). A že je napsal naprosto bez předsudků, mnohdy nemilosrdně k celebritám, ale bez dnes tak »zatepla« pohodlného, laciného mentorování a odsuzování, že je napsal s vědomím, že dobu, jejíž krutost si dnešní člověk ani neumí představit, sám nezažil, a nikdy nemůže vědět, jak by se v těch totálně vykloubených časech zachoval on… Sám se obdobím i tématem zaobírám několik desetiletí, a přesto byla pro mne mnohá zjištění i jména objevem. Objevem pro mnohé čtenáře mohou být i některé zdánlivě nenápadné, pro naši minulost ne příliš lichotivé jevy – například fenomén povážlivého množství »fandů« skečů, nadšených posluchačů a anonymních pracovníků rozhlasu, tedy celý ten truchlivý fenomén tzv. »obyčejného fašismu« a »obyčejného antisemitismu« (Hannah Arendtová by nejspíše řekla fenomén »banality zla«). Bohužel to dosud není, jakkoli v dřímající podobě, fenomén patřící pouze minulosti.


To, co považuji za vůbec nejdůležitější, je proto fakt, že knihu napsal mladý člověk, který zdánlivě odtažité historické téma cítí jako téma »své«, téma stále aktuální a rezonující s dneškem. Byť ne v tak extrémní podobě, kolaborace umělců a publicistů s těmi či oněmi ideologiemi a servilní úlitby tomu kterému establishmentu (stejně tak jako dodatečné účelové překrucování minulosti v zájmu toho kterého establishmentu) totiž zdaleka není něco, vůči čemu bychom byli navěky imunní. Platí spíš pravý opak. Stačí se kolem sebe pozorněji rozhlédnout…“
Radek Žitný, narozen 1988 v Sušici, je absolventem SPŠ ve Strakonicích. Aktivně se věnuje hudbě v několika souborech i jako sólový hráč, hraje na více hudebních nástrojů a od roku 2007 studuje hru na klarinet na Pražské konzervatoři. Jeho internetové stránky s hudební tematikou archivuje Národní knihovna České republiky v rámci projektu WebArchiv.
Několik let se intenzivně věnuje historii – zejména 20. století. Specializuje se také na dějiny filmu a divadla. Jakožto amatérský badatel, nezatížený publicistickými ambicemi, nachází velmi zajímavé souvislosti a dosud neznámé skutečnosti. Především proto, že při své autorské práci ctí zásady faktografické literatury.
Jeho knižní prvotina, monografie nezaměnitelného prvorepublikového herce Čeňka Šlégla – Dvě tváře herce, režiséra a scénáristy (BVD, 2009, spoluautor Jaromír Farník) zaznamenala velmi kladné ohlasy. Šlégl byl plný protikladů. Elegantní milovník z více než osmdesáti filmových rolí byl publikem stejně milován jako zatracován. Některé Šléglovy problematické životní kroky za války ho po osvobození přivedly až před soud. Jak však soudit člověka, který svůj lidský i umělecký kredit a de facto i život vědomě obětoval (až k hořkému konci), aby druzí mohli žít. Je to vlastně strhující příběh, potvrzující známou Dürrenmattovu tezi, že pravda, skutečná, nezjednodušená a ideologicky nezdeformovaná, jeví se pouze v paradoxu.Nyní přichází Radek Žitný s knihou, která je výpovědí o dosud ne zcela zmapované tragické součásti našich dějin – protektorátních rozhlasových skečích, v nichž účinkovala celá řada velmi oblíbených prvorepublikových umělců. Mnohá fakta a archivní materiály v autentické podobě, o něž se ve své práci opírá, se dostávají na veřejnost vůbec poprvé.

Foto: Nakladatelství BVD


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353