Tajemství toho, že jsme ve vztazích šťastni? Spokojeni? Mít vše v rovnováze. Umět nelpět, nedomýšlet si a být si jisti. Pak i takového člověka k sobě přitáhneme. Zní to logicky.
Na lidech buď lpíme, nebo se jim vyhýbáme. Nebo to máme tak nějak srovnané tak, jak to má být. To je ve zkratce myšlenka vztahového attachmentu, tedy způsobu, jakým se přirozeně poutáme k partnerovi. Na to, jestli jsme úzkostní, nebo vyhýbaví, má vliv mnoho faktorů, přičemž rané dětství, vztah s rodiči je tím, co ovlivňuje nejvíc. A pak také prožité zkušenosti.
A svět se tak stává velkým divadlem.
Zvláště ve chvíli, kdy úzkostné typy nejvíce přitahují vyhýbaví lidé. Proč? Protože to tak znají.
Protože je ve hře ještě tzv. „vztahový systém“, což je typ pouta a pocitu, u kterého víme, že takhle to má být, takhle jsme na to zvyklí. A často tento systém zaměňujeme za fungující vztah. Těch zrádných nitek ve vztazích, ze kterých buď utíkáme, nebo do nich utíkáme s nutkavostí sobě vlastní, je bezpočet a všechny mají společného jmenovatele. Odráží navyklé chování.
Za všechno asi to nejdůležitější z celé knihy: Horská dráha pocitů a aktivace systému, na který jste zvyklí, protože jste vzešli z citového prostředí, kde jste o pozornost museli bojovat, nebo si nebyli jisti jistotami. Úzkostný typ si najde vyhýbavý typ. Hurá.
„Celkem brzy totiž začnete dostávat rozporuplné signály – partner vám sice zavolá, ale pak se na nějakou chvíli odmlčí; zajímá se o vás, ale dává najevo, že on je tady tím, na kom záleží. Nechává vás tak žít ve stálé nejistotě…. Negativní signály vystřídají ty pozitivní a vy se opět řítíte dolů po horské dráze… Pokud tímto způsobem žijete po delší dobu, začne se vám dít něco podivného. Onu směs úzkosti, posedlosti vztahem a krátkých chvil štěstí začnete zaměňovat za lásku, tj. pletete si svůj aktivovaný vztahový systém se skutečnou vášní.“
Autoři tvrdí, že pokud si na toto zvykneme, začneme si i podvědomě vybírat partnery, kteří nám tuto aktivaci umožňují, naneštěstí jsou to ale právě takoví, kteří nás nikdy neučiní šťastnými.
Co vás kniha naučí?
Rozeznat svůj vztahový typ, rozeznat, na jakém základě si vybíráte partnery, ale i ke komu jste přitahováni v jiných mezilidských vztazích. Poznat svoje slabiny i silná místa. Je tu dost návodů, jak s tím vším pracovat, jedno je ale jisté a zázrak nečekejte. Nikdy nepřijede princ na bílém koni a nevyřeší to za vás. Bohužel špatný vztahový typ se musíte přeučit sami. A je to běh na dlouhou trať. Naučíte se tu poznat svou sebehodnotu, odpustit všem, kteří ve vás to úzkostné nebo vyhýbavé vypěstovali a udělat první kroky směrem do nového života a nového pojmutí světa jako takového.
Naučíte se být upřímní. K sobě, i druhým.
Jednoduché klišé?
Jenže i těch skoro 300 stran knihy je prostě málo. A je nabito k prasknutí informacemi, příklady, kde na každé stránce zažijete nějaké to „aha, to je ono!“
Bez jakékoliv nadsázky: Toto je jedna z nejlepších praktických knih na téma navazování vztahů, udržování, pěstování a seberozvoj k rovnováze ve vztazích.
O autorech:
Rachel S. F. Heller: Sociální psycholožka, studovala na Kolumbijské univerzitě a strávila dětství různě po světě, je nadšenou cestovatelkou, přednášela, pracovala jako konzultant pro velké firmy a nyní má psychologickou praxi pro rodiny a páry.
Dr. Amir Levine: Psychiatr a neurovědec, který při studiu na Kolumbijské univerzitě pomáhal matkám, aby si k dětem vytvořily bezpečné citové pouto. Jeho terapie a teorie vztahového attachmentu odhalila spoustu souvislostí s tím, jak se chováme ve vztazích, jak cítíme a reagujeme.
Foto: www.synergiepublishing.com
