Buddhismus, křesťanství, Jung, věčná otázka, jestli je dobro víc než zlo, nebo zlo je silnější než dobro. Milan Kučera si vzal k zodpovězení otázku, kterou si klade nejeden z nás. A troufnu si říci, že našel odpověď. Jak se na zlo dívají jednotlivé víry, jak moc je důležitá rovnováha mezi dobrem a zlem?
To vnímám v knize jako spíše vedlejší téma a rozkošatění celého tématu, jež vede každého čtenáře už ke své vlastní práci a vlastním úvahám na základě toho, v co věří či jaké jsou jeho vlastní životní zkušenosti s tímto dilematem, kterému nejsme na Zemi nikdo ušetřen.
Dokážu si představit ohromné množství práce a talentu, kterou autor musel vložit do útlé, ale na srozumitelné, nesmírně čtivé a geniálně podané informace, knihy. A o to víc říkám – skvělá práce!
DO KNIHY,..
Která občas přinesla revoluční pohled na dobro
„Každý skutek má dva aktéry – já a ty. Co je dobré pro mě, je špatné pro toho druhého. Co je dobré pro toho druhého, je špatné pro mě. Vezměme jako příklad nějaký úplně malý dobrý skutek, např. pomoc babičce s nákupem. Kdo by mohl říct, že pomoc babičce s nákupem je špatný skutek? Ano, když já pomohu babičce s nákupem, je to dobrý skutek pro babičku, ale špatný pro mě. Zní to sice poněkud nesmyslně, ale je to tak. Pokud pomůžu jedné babičce, nic mi to neudělá. Pokud pomohu stu babičkám, unaví mě to, pokud pomohu tisíci babičkám, unaví mě to k smrti, anebo minimálně mě to velmi vyčerpá.“
Vidíte to? Dobro a zlo musí mít jistou míru, aby bylo vyrovnáno, aby se pohybovalo stále ve spojení s druhým koncem. Někdy se také říká, že zlé věci nás posilují a tudíž jsou následně vnímány jako dobro.
Která občas přinesla revoluční pohled na zlo
„Do „odpadkového koše“ si křesťané nacpali Satana, a ten jim to vrací v podobě inkvizice, pronásledování čarodějnic, křížových výprav a masového vraždění.“
Tak, co nejvíce potlačujeme, proti čemu nejvíce bojujeme, to se nám vrací nutkavě, tlačivě, doslova „vybuchuje do tváře“, jak také v této části autor trefně vypisuje. To mě pak vedlo k zamyšlení, jak je na tom vlastně vegan? Jak je na tom člověk dobrovolně žijící v celibátu? Jak je na tom ale také ten, kdo se živí prací na jatkách? Jak je na tom vrah? Jak je na tom nestřídmý člověk? A máte o zábavu na pár večerů postaráno…
JSME UPROSTŘED A NA KONCI: Hledání Jednoty jako cesta ke smíření
K čemu vás kniha postupně dovede, jednoduše a srozumitelně i skrze obrázky a názorné příklady, je totiž pochopení, že rovnováha je uprostřed a abychom mohli žít, musíme se kymácet z jedné polarity do druhé. Proto jsme muži a ženy, nikoliv jednotlivé oboupohlavní bytosti. Proto je jaro, léto, podzim zima. Horko, zima. Zlo, dobro.
A UPROSTŘED toho všeho stojí kniha Proč Bůh dopouští zlo jako odrazový můstek pro jakékoliv duchovní učení. Jako námět k přemýšlení, které může změnit úhel pohledu na jakékoliv duchovní techniky a víry. Jsme v samém středu. A z něj se rozhlížíme…
Foto: www.petrklic.info
