Kniha Amélie a barevný svět je druhý díl o duchovi Amélii. Má hezké ilustrace od Lubomíra Kupčíka, které na první pohled vyznívají jemně zasmušile, ale přesně doprovázejí náladu příběhu – ten je psán z pohledu dvou kamarádek Amélie a Markéty. Kousek povídá Amélie a kousek Markéta. Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na přeskakování povídání z které z pohledů holek to je, pasáže od každé mohly být delší, ale během čtení jsem si tomu přivykla, takže i to svědčí, že příbeh je čtivě napsán.
V tomto díle holky se svýma maminkama bydlí spolu v domě Améliiny rodiny. Jsou spokojené, ale přesto Amélii začíná být líto, že nemůže poznat ten barevný svět venku, nechce být pořád jen zavřená v domě a znát venek jen z povídání Markéty, i když i to se jí líbí. A tak se holky tajně domluví a jdou spolu a s Markétiným přítelem Samem na vánoční trhy na Staromák. Amélii je pestrostí barev všeho okolo sebe nadšena, ale při procházce náhodně potká dalšího ducha mladého chlapce Jakuba. Od toho se vše dál rozvíjí, kdy ho chce Amélie poznat blíže a pomoct mu. Markéta má zase trápení s otcem, který s nima nežije. Otec by rád poznal rodinu se kterou dcera s maminkou bydlí. Ale Markéta se bojí říct pravdu, aby tatínek duchy nevyužil ve své práci jako novinář. Naštěstí se Amélie na kamarádčino trápení nemůže dívat a vše sama Markétinému tatínkovi řekne. Nakonec vše dobře dopadne.
Kniha je dějem zasazena v čase před Vánoci, končí Štědrým dnem. Příběh o Jakubovi zůstává otevřený a tak tu vzniká prostor autorce pro další díl. Příběh je čtivě napsán, je určen pro dívky od osmi let, což mi přijde brzy – já bych ho doporučovala až tak od deseti let. Je to napsáno už dospělejší formou, kdy se tam ukazuje, že rodina může držet pohromadě, i když jsou rodiče rozvedeni. A že lidé by si měli více užívat barevného světa kolem sebe a nebrat ho jako samozřejmost.
Knihu vřele doporučuji a myslím, že se krásně hodí i jako vánoční dárek, i díky obsažené vánoční atmosféře.
Foto: Albartrosmedia
