Tomáš, student genetiky, vnímá svět očima vědce, jeho pohled je však pokřivený: své blízké vidí jako biologické stroje – píše se v anotaci. Popravdě, právě ta míra pokřivenosti jeho pohledu bylo to, co mě na knize rozčilovalo, lákalo. Působilo směs naprosto třaskavou a návykovou. Směs, u které jsem měla chuť tu knihu odložit, abych ji o vteřinu později zase vzala do ruky. Hmm.. vlákno zvědavosti autorka opravdu zapříst umí.
No ano, Tomáš vidí svět jako buňky, shluky buněk, toxoplasmu, bakterie, viry, geny, podivnou, leč krutě logickou evoluci… a do toho ještě ten mladý muž živě experimentuje s potkany a čtenář se jen matně tu a tam dozvídá, oč vlastně jde, je nechávám v oblačné nevědomosti, což ostatně činí čtivo vzletné, vzrušující a je to svým způsobem motor k tomu, abyste dílo dočetli až do konce. Že snad do potkanů vpravil svůj vlastní genetický materiál a nyní je roznesl po celé Praze?
To je další maličkost, která činí Maličkost tak vzrušující. Vše je zasazeno do pražských reálií, takže až budete chodit ulicemi nebo sedět ve studentském klubu Ryba v Benátské ulici, tak si pokaždé vzpomenete právě na tuto knihu.
Až do morku kostí…
Přemýšlela jsem, komu tato kniha nejvíce sedne. Asi lidem, kteří jsou podivínští podobně jako Tomáš, rozebírající věci do atomů, vidící všechny procesy v tělech, v lidech, v duši, ve společnosti čistě vědecky, ale zase občas způsobem, který se podobá vědeckému plkání pod vlivem mnoha mnoha skleniček alkoholu. Celý příběh jsem vnímala jako když se vznášíte nad knihou, nad vším tím, co popisuje, nemůžete se do něj ponořit reálně, protože působí nedůvěryhodně a neustále vám popouzí fantazii do oblaků bludů a úhlů pohledu, které člověk asi s přibývajícím věkem ztrácí. Výrazně tam potom působí profesorova postava, která se drží nohama na zemi, zatímco Tomáš v podstatě veškeré své vyprávění žene právě do těch vybádaných a psychicky nevyrovnaných výšin. Ano, i studenty psychologie bude tato kniha zajímat. A to nejen pro vliv toxoplasmy na mozek a chování člověka.
Co určitě ráda pochválím, je fakt, že autorka vychází z reálií i vědeckých. Veškeré fabulace jsou pouze v hlavě Tomášově a ten pracuje pouze s fakty, která rozebírá do atomů. A právě to rozebírání je svým způsobem technického rázu a třeba u mě to působí, jako když nepříjemně rozebere celý příběh a potom ho nesloží. Ano, jako v čtenářce ve mně zůstal pocit nepořádku z této knihy, zůstalo mnoho nezodpovězených otázek, o kterých vlastně ani nevím, jestli chci znát odpovědi. A také zůstalo mravenčení a vzrušení z celého příběhu. Takové, jaké vám dá fantasy příběh, který se dostal do morku kostí. Takové, které budete mít z něčeho, co vás osloví na existenční rovině, zatřese jistotami a příjemně zamrazí.
A taky ukáže život takový, jaký je… především hierarchii vztahů – samců a samic.
Ukázka:
„Vítek je můj syn. To jsem ti neříkala? Žiju s ním sama.“
Nebyl jsem schopen slova. Ve svých plánech jsem s něčím podobným zapomněl počítat. Děcko! Skokem srazilo Juliinu hodnotu na partnerském trhu. Jako byste si v autoprodejně vyhlédli luxusní auto a před placením zjistili, že už je jednou bourané, navíc prodávané pouze s přívěsem, který nelze odpojit. Neupřímně jsem se pokusil o úsměv. Co blbnu? Nic hrozného. Děcko. Které spí.
„Víš co… rád, ale nechme to na jindy,“ uslyšel jsem svůj hlas, „jsem už unavený… a pak, co když se Vítek vzbudí…“
Její pohrdavý pohled mám teď celé ráno před očima.
Bál jsem se. Co je na tom divného? Dělejte si, co chcete, ale mně cizí krev nevnucujte. Celá takhle pseudohumanistická civilizace je proti přírodě. Hřebci se hříbata, která má s předchozím hřebcem, pokoušejí ukopat. Lvi cizí lvíčata zakousnout. A březí myši raději rovnou potratí, když se v jejich revíru objeví nový myšák. Nechtějte po mně, abych šel proti své přirozenosti.
Vím, čeho jsem se bál. Dětského hlásku – „mámo!“ za dveřmi. Zvědavého očka šmírujícího klíčovou dírkou… Svého selhání.
O autorce:
Markéta Baňková se narodila a žije v Praze. Absolvovala Akademii výtvarných umění. Zabývala se grafikou, kresbou, fotografií a net artem (New York City Map). Její kniha Straka v říši entropie získala ocenění Objev roku Magnesia Litera. Obě knihy doplňují autorčiny ilustrace…
Foto: www.argo.cz
