Od autorky jsem četla její předešlou knihu Tajemství hedvábného vějíře. Takže jsem od knihy měla určité očekávání a jsem moc ráda, že se mi splnila. Pro mě to byl krásný literární zážitek. Příběh kamarádství dvou žen na pozadí dějin korejského ostrova, to bylo silné, procítěné a poutavé vyprávění, že jsem na knihu myslela, i když jsem ji nečetla.
Děj se odehrává na ostrově Čedžu, které bylo do roku 1948 pod nadvládou Japonců. Pak se tam odehrála velmi krutá občanská válka, při níž byl ostrov pod nadvládou američanů. Hlavními postavami jsou dívky Mi-dži a Jong-suk. Potkaly se v sedmi letech a myslely si, že jejich přátelství je na celý život. Ale bylo vystaveno takové zkoušce, že se něco stalo, a jejich cesty se rozdělily mlčením.
Příběh vypráví Jong-suk, která patří mezi hejno i s Mi-dži. To je společenství žen, které vydělávají peníze pro své rodiny potápěním, zatímco jejich muži se starají o děti. Jenže ženy měly na starost i pole a jídlo, takže to měli velmi náročné. Dokázaly vydělat i na vzdělání synů a později dcer. Ve vzdělání viděli přínos, lepší budoucnost. Jong-suk s Mi-dži v dospívání jezdili do Ruska za potápěním, aby si více vydělali. Bylo to velmi náročné a nebezpečné povolání, ale dívky byly pyšné, že patří mezi hejno. Je to tradice. Pak přišly na řadu dohodnuté sňatky. Dívky ani nevěděly koho si berou, vše domlouvali rodiče. Jong-suk měla štěstí, vzala si muže z jejich vesnice, který byl učitel. Jejich manželství bylo spokojené a měli tři děti. Jenže pak přišla občanská válka a bylo velmi mnoho utrpení mezi lidmi, kteří nic neudělali. Byli nevinní a přesto zemřeli krutou smrtí.
Mi-dži si vzala bohatšího muže, který měl vysoké postavení, ale byl surovec. Obě ženy se navštěvovaly. Jedno setkání bylo osudové a Jong-suk nemohla odpustit Mi-dži rozhodnutí, přes které se s ní nebavila až do konce života.
Kapitoly v minulosti se střídají se současnosti, kde je již Jong-suk stará a vážená. Navštíví ji vnučka Mi-dži, která chce minulost obrátit ve smíření a odpuštění. Což se ji nakonec podaří, ale tak trochu za jiných pomínek, než jsem si představovala.
Je to opravdu skvěle napsaný příběh na pozadí těžkého života. Ženy jsou hrdé na svou práci a dělají vše pro rodinu. Tento typ románu mám moc ráda. Čte se dobře, dozvím se spoutu zajimavých věcí o jiné kultuře a jejich dějiny. Je to poutavé a jiné. Tak jako je jiná korejská kultura. Doporučuji.
Perličky o knize:
Na hejno se konal výzkum, kde se zjistilo, jak dlouho a s jakou teplotou dokážou být ženy ve vodě a řeknu vám, že to jsou neuvěřitelné údaje. Teplota vody činila 10 stupňů Celsia, žena byla ve vodě třicet minut, následná povrchová teplota těla, pět minut po opuštění vody klesla na 27 stupňů Celsia, zatímco teplota v ústech je 32,5 stupňů Celsia. To je úctyhodná hypotermie. Teplota do normálu se vrátila po půl hodině a ženy se šly opět potápět. Bez neoprenu, jen v bavlněném spodním prádle a košilce. Opravdu neuvěřitelné, většina lidí by do tak studené vody dobrovolně nevlezla.
Hodnocení: 90%
Více infa: https://www.jota.cz/ostrov-zen-more
Foto: Nakladatelství JOTA
