Často, když přemýšlím nad knihou, mě napadne jedno slovo, které ji charakterizuje. Zde jsem cítila od začátku, že je to »hřejivé«. Kdybych mohla přidat ještě jedno, tak hřejivá pohádka. Velice příjemné čtení, které mě bavilo, těšila jsem se z něj a vychutnala si každou stránku.
Ava je šestnáctiletá dívka, která se cítí normálně, až na to, že má na zádech hnědá, velká křídla. Narodila se s nimi a nejdou nijak odstranit. Ava vypráví příběh své rodiny od prababičky. O lásce neopětované, zmařené, která je doprovází po tři generace. Jakoby ženy měly na očích klapky a nerozpoznaly ani po letech, kdo jim za tu lásku stojí. Vyprávění mi dalo pocit, že tomu rozumím, proč se stalo to, co se stalo. Ava se dostane ke svému životu asi v půlce knihy. Vše vypráví chápavě a smířlivě, prostě tak to má být. Ava má dvojče Henryho, který žije ve svém světě. Maminka je chce oba chránit a tak je nechává doma, nechodí do školy a stýkají se pouze s dětmi souseda. Ava chce poznat jaké je to být normální. A tak tajně podniká se svou nejlepší kamarádkou výlety k vodní nádrži, kde se schází místní mládež. V té době, kdy se osmělí za plot svého domu, se do sousedství přistěhuje mladý zbožný muž, který Avu náhodou spatří. Vidí v ní anděla – posla z nebe. Stává se jí posedlý. Dokonce zavrhne i církev, protože dle něj neumí poznat, co je opravdové boží poselství. Je z něj fanatik. Cítila jsem, že je Ava v ohrožení. S napětím jsem očekávala další sled událostí.
U knihy jsem se ani chvíli nenudila. Líbil se mi styl a slova, která dávala příběhu poetičnost. Vyzařuje z ní naděje a pochopení. Pokud se chcete mile zahřát i v tomto začínajícím podzimním čase, tak vzhůru pod takovéto knihové sluníčko. I když ho na chvíli zakryje mrak, tak vy tušíte, že se paprsky znovu objeví a budou vás hřát dlouho po té, co knihu zavřete.
Foto: Nakladatelství COOBOO
