Z prvního dílu jsem měla smíšené pocity. Stejné je to i u tohoto. Oceňovala jsem, že autorky chtějí přiblížit a vysvětlit situaci ve válčící Sírii. Ale říkala jsem si, že holky pěkně riskují. Naštěstí, vše dobře dopadlo. Je skvělé, že prodejem těchto knih se přispívá na konto SOS Kobaní. Po přečtení jsem s radostí také dala určitou částku na příslušné konto, které jsem si našla na netu.
V druhém díle jsem se těšila, že autorky, které tam znovu jely i s cca 400 tisíci korun, které se vybraly, napíšou, co s těmi penězi konkrétně dělaly. Byla jsem zklamaná, protože jen jednou je zde zmínka o darované částce přímo konkrétnímu člověku. Chtěla jsem vědět více. Přemýšlela jsem co s penězi, když je není za co utratit. Pořád se v okolí válčí. Je málo materiálu, jídla, všeho je nedostatek. Byla jsem zvědavá na praktické věci v denním životě obyčejných lidí. V knize se o tom nemluví, ale na jejich stránkách jsem si vše přečetla. Můžete také zde http://soskobani.cz/jak-pomahame/
V tomto díle je vylíčena jejich druhá návštěva Sýrie. Vrátily se na určitá místa. Rozepisují se o lidech, které potkaly při minulém pobytu. Rozebírají i politickou situaci, která je v zemi velmi složitá. Snažila jsem se to pochopit, ale nešlo mi to. Je to tam prostě hodně zamotané. Nejvíc je mi líto obyčejných lidí, kteří cítí lásku ke své zemi a ani za riziko smrti, ji neopustí. Největší šok mi autorky daly, když jely přímo na frontu, kde se střílelo. Opravdu jsem v duchu na ně nadávala. Bylo to neuvěřitelně sobecké chování. Čím by jejich smrt posloužila, kdyby je tam zastřelili? Když jsou to vojáci, tak všichni – i jejich rodina – počítají, že možnost úmrtí je vysoká. Ale novinářky mají sdělovat a ne zbytečně riskovat. Pro co? Pro pár fotek střílejících či mrtvých mužů z Islámského státu (IS)? Mně by stačily fotky vojáků ze spřátelené strany…. No naštvaly mě.
Jako celek je kniha přínosná. Opět text doprovázejí nádherné fotky ze zničující války. Doporučuji těm, kdo se zajímají o tuto problematiku. Když vezmu, co se děje nyní v Německu a v Evropě, tak se to týká nás všech. Opravdu si nejste nikde jisti. Lépe na to nemyslet a brát to tak, že co se má stát, to se stane. Jsem ráda, že v Sýrii někdo zůstal a bojuje proti fanatismu obrovských rozměrů. Je mi líto, že velké světové mocnosti se snaží tak málo. Mohli by více, jenže i za tímto jsou politické čachry. Cituji z knihy:
„Každý ví, kdo podporuje IS. I já jsem na vlastní oči viděl helikoptéry, které přilétají z Turecka do Džárabulusu. Přilétají tak jednou za pět dní. Říkám otevřeně, že Turecká vláda podporuje IS. Všichni to vědí, ale nikdo o tom nemluví, rozhorluje se francouzský bojovník.“
„Stejně jako ostatní, i on se diví, že se západ nechá vydírat Tureckem. Turecko je velký hráč v této válce a udržuje IS silný tím, že od nich vykupuje ropu a přes Turecko tam proudí bojovníci a zbraně. Kdyby se uzavřela hranice mezi IS a Tureckem, IS by okamžitě oslabil. Jenže Turecko se tváří jako spojenec koalice.“
Válka v Sýrii trvá již pátým rokem. Plně chápu, proč někteří utíkají. Kdo by chtěl žít ve válce? Celou tuto situaci zneužívají fanatici a psychicky nemocní lidé, kteří zabíjejí nevinné. Nebylo by lepší místo těch miliónu eur, co EU dává do Turecka, aby nepouštěli uprchlíky do Evropy, dát ty peníze lidem v Sýrii, aby si znovu postavili své domy, aby měli kde žít?
Určitě si knihu přečtěte, aspoň změníte směr svého vzteku. Velká politika je pěkné svinstvo.
Foto: Nakladatelství Mladá fronta
