Tak abych řekla pravdu, od této knihy jsem nic moc nečekala. A proto mě hodně překvapilo, jak mě chytla. První půlku jsem četla jedním dechem a hrozně jsem to prožívala. Nejvíc asi tu nespravedlnost, když se lidem nevěří. Aniž by věděli co se doopravdy stalo, tak toho člověka, jen podle vzhledu odsoudí.
Hlavní hrdinkou je maturantka Echo, která trpí výpadkem paměti na osudový den, kdy byla napadena. Od té události uběhly dva roky a přesto, že navštěvuje terapeuty si nemůže vzpomenout. Má na ruce škaredé jizvy a ona neví, jak se jí to stalo. Díky tomu ztratila své sebevědomí a stydí se. Ve škole se všech straní a ví, že o ní kolují škaredé pomluvy o sebevraždě a sebepoškozování. Když do školy nastoupí nová terapeutka, začne se rozpomínat. Pomůže jí k tomu i začínající vztah k novému spolužákovi Noahovi. Taky má problémy, vše se snaží schovávat za maskou frajera a flákače. Jsou k sobě přitahování, ale odolávají. Vypadá to na jednoduchý románek. Ale za srdce vás vezme osud Noaha, který zachrání své bratry při požáru, ale příjde o své rodiče. Sociální systém, který má pomáhat, mu hází klacky pod nohy ve formě špatných pěstounských rodin. Ty to dělají pro peníze a osud dětí je jim ukraden. Slovo dítěte nemá váhu. Taktéž Echo se snaží zapadnout jako normální holka a zradí ji kamarádi, kteří více dají na to, co říká okolí. Trápí ji smrt bratra a nenávidí otce za rozpad rodiny. Svou matku si idealizuje. Postupem času získává reálnější obraz o své rodině. Ve vyprávění kapitol se střídají Noah a Echo. Víc to přibližuje jejich pocity a přejete si, aby se dali dohromady.
Kniha je napsána čtivým způsobem. Musíte na ni pořád myslet, nedá vám pokoj, pokud ji nepřečtete. První půlka se mí líbila více, ta druhá už jde hodně do červené knihovny. Ale proč ne? Je třeba věřit i na pohádky a dobré konce.
Foto: Nakladatelství COOBOO
